DhammaTalks.net

 

Dovednosti džhány

Adžán Lí Dhammadharó

Z angličtiny přeložil Bhikkhu Gavésakó.


 

  • Chvilkové soustředění (khanika samádhi) je jako dům s doškovou střechou; jeho trámy jsou z měkkého dřeva. Chvilkové soustředění není džhána (meditační pohroužení). Přístupové soustředění (upačára samádhi) je jako dům s pevného dřeva a s taškami na střeše. Úplné soustředění (appaná samádhi) je jako nehybná betonová stavba. Zde se naše mysl sjednotí u jediného předmětu na jediné či přímé stezce (ékájana magga). Je to, jako když sedíme sami na židli nebo ležíme sami na posteli a nikdo se nás nesnaží odtud vyhnat, nebo jako když jsme sami v místnosti a nikdo nás zvenčí neruší. Když jsme sami v místnosti, můžeme být v pohodě. Můžeme se dokonce svléct, budeme-li chtít. Můžeme se chovat dobře nebo špatně, a nikdo si nebude stěžovat. Proto mysl, jež dlí v džháně, bude vždy v pohodě. Má v sobě hlubokou studnu, z níž může čerpat dostatek vody – až do té míry, kdy odloží zamýšlení a rozvažování (vitakka-vičára) a zůstane v ní pouze blaženost (sukha): tehdy se pociťování stane rámcem naší pozornosti (védanánupassaná-satipatthána). Tělo se cítí plně. Všechny čtyři prvky – země, voda, žár a vítr – se cítí plně. Cítí-li se mysl takto plně, nic jí nechybí. To je nadšení (píti). Netoužíte už po čtyřech prvcích. Koupe-li se mysl dlouhou dobu v tomto pocitu nadšení, je to jako něco, co jste dlouhou dobu nechali namočené ve vodě: je to dokonale nasyceno vodou. Tento pocit nadšení je druhým stupněm džhány. Když se pocit nadšení začne hýbat, necítíte se dobře, stejně jako když se začne houpat loď, tak chcete zpátky na břeh. Když tedy nadšení naplní vaše tělo, necháte ho jít, tak aby zůstala pouze blaženost a sjednocení u předmětu (ékaggatá). Když se mysl vykoupala v pocitu blaženosti až do nasycení, nechá ho jít, takže zbyde pouze prostý pocit vyrovnanosti (upekkhá). Když je mysl skutečně prázdná, cítí se volně a lehce. Čím více se noří do vyrovnanosti, tím klidnější se stává, což vyvolá vnitřní pocit světla. Je-li toto světlo skutečně intenzivní, dospějete k pravé bdělosti (sammá-sati).

     

  • Zamýšlení (vitakka) – nerozptýlené zaměření pozornosti na dech – je jako zasazení stromu. Rozvažování (vičára) je jako kypření půdy kolem kořenů, hnojení a zalévání stromu od kořenů až po nejvyšší větve. Tělo, jež lze přirovnat k půdě, se stane vláčnějším, což umožní živinám a vodě proniknout dolů ke kořenům. Nadšení (píti) je jako bujnost a zeleň stromu, když právě rozkvétá. Je pět druhů nadšení: 1. nezvyklý pocit tíže či lehkosti v těle; 2. pocit, že tělo se vznáší; 3. pocit chladu či horka; 4. pocit husí kůže na povrchu těla; 5. kývání těla. Blaženost (sukha) znamená utišení těla i mysli, prosté překážek (nívarana). Sjednocení u předmětu (ékaggatá) znamená neutralitu vůči jiným věcem, dokonalý klid v jediném předmětu. Toto měl Buddha na mysli, když řekl, že soustředění zdokonalené na základě ctnosti přináší velký prospěch, velké výhody.

     

  • Když vás lidé kritizují, že sedíte v zaslepeném stavu džhány, je to pořád lepší, než nemít vůbec žádnou džhánu. A říkají-li, že jste jako kuře, které se ještě nevyklubalo ze skořápky, je to také v pořádku. Když je kuře stále ještě ve skořápce, nemůže ho ze vzduchu uchvátit žádný dravec. Teprve když se vyklube ze skořápky, stává se snadnou kořistí.

     

  • Lidé mohou říkat, že sedíte v soustředění jako pařez, ale nevšímejte si toho, protože pařezy se mohou k lecčemu hodit. Někdy na nich vyrostou nové větve s jemnými listy, které můžete jíst. Když však pařez vzplane a shoří na popel, tak není k ničemu.

     

  • Když cvičíme svou mysl, stává se stále více zralejší, zakalenou a ostřejší, takže dokáže cokoliv přetnout. Jako nůž, který neustále ostříme: nemůže se stát, že by zůstal tupý. Měli bychom se proto vytrvale cvičit, stejně jako když ostříme nůž. Není-li některá část těla nebo mysli v dobrém stavu, upravujeme ji, dokud nedosáhneme dobrých výsledků. Když se objeví dobré výsledky, budeme ve stavu správného soustředění (sammá-samádhi). Mysl bude pevně ustavena v přítomnosti, sjednocena u svého předmětu. Získáme tělesnou i duševní sílu. Mít tělesnou sílu znamená, že když se vyskytnou bolesti, dokážeme upravit prvky země, vody, žáru a větru tak, aby vyvstal pocit pohody, stejně jako když zastřiháváme mladý strom. Jsou-li nějaké větve polámané či uschlé, odstřihneme je a naroubujeme nové větve. Když se i ty polámou, naroubujeme další. Děláme to tak dlouho, dokud náš strom není zdravý a silný.

     

  • Uklidnění mysli je dobré k dvěma účelům: potlačení a odetnutí. Nemůžeme-li ještě odetnout, můžeme alespoň potlačit. „Potlačit“ znamená, že v mysli jsou stále přítomny nečistoty (kilésa), ale my je nenecháme účinkovat na scéně. Držíme je na uzdě. „Odetnutí“ znamená, že je nenecháme vůbec vyvstat.

     

  • Když cvičíme svou mysl, musíme věnovat pozornost tomu, co je třeba opravit, co je třeba povzbudit a co je třeba nechat jít. Budete-li pouze opravovat, k ničemu to nepovede. To samé platí, jestliže budete pouze nechávat věci jít. Činíme, co praxe zrovna vyžaduje.

     

  • Je-li mysl soustředěná, není rozptylována okolními myšlenkami. Je to jako člověk, který je zcela soustředěn na svou práci: když někdo prochází kolem a chce navázat řeč, neodpovídá mu a ani nezdvihne oči od své práce. Právě tak, když mysl skutečně odťala své vnější zájmy, musí zůstat plně u předmětu své meditace.

     

  • Jste-li opravdoví v tom, co děláte, vaše práce se vždycky vydaří. Jste-li například opravdoví v dodržování etických předsevzetí (síla), vaše předsevzetí přinesou výsledky. Jste-li opravdoví v praxi soustředění (samádhi), vaše soustředění přinese výsledky. Jste-li opravdoví v rozvoji porozumění (paňňá), vaše porozumění přinese výsledky. Důvod, proč nevidíme žádné výsledky, je ten, že nejsme opravdoví v tom, co děláme. Je to jen pět předsevzetí, a přesto si s nimi nedokážeme poradit. A je-li tomu tak, jak si kdy můžeme vybudovat nějakou živnost? Pouze čtyři stavy soustředění – čtyři stupně džhány –, a my přesto tápeme ve tmě a nedokážeme je najít. Někteří lidé dokáží zvládnout farmy o rozloze stovek či tisíců akrů, ale my nedokážeme zvládnout ani čtyři stavy soustředění. Není to zahanbující?

     

  • Dokážeme-li rozvíjet sílu své mysli, můžeme posílat myšlenky laskavosti druhým lidem, abychom jim pomohli zmírnit jejich utrpení. Když se však nevypořádáme nejprve sami se sebou, nemůžeme pomoci nikomu jinému, stejně jako jeden blázen nemůže pomoci jinému bláznu, aby se uzdravil. Jestliže sami hoříme a druzí lidé hoří, jak jim můžeme pomoci? Nejprve musíme uhasit své vlastní plameny, než jim můžeme pomoci také vychladnout. Musíme nejdříve „mít“, než můžeme začít „dávat“.

     

  • Má-li mysl pocit vnitřního naplnění, přenese se tento pocit i na druhé lidi, s nimiž se stýkáme. Cítíme-li se sklesle, ovlivníme tímto pocitem i ostatní, a oni se rovněž budou cítit sklesle.

     

  • Abychom oprostili naši mysl od tvarů, zvuků, vůní, chutí atd., musíme rozvíjet soustředění, jež má sedm základních faktorů:
    1. Bdělost jakožto článek probuzení (sati-sambodždžhanga): Mysl je zaměřená na dech a je si vědoma těla, pociťování, mysli a mentálních jevů.
    2. Zkoumání jevů jakožto článek probuzení (dhamma-vičaja-sambodždžhanga): Necháme dech prostoupit celým tělem, čímž rozšíříme rámec své pozornosti. Víme, jak ovlivňovat, dolaďovat, vylepšovat a používat naše dýchání, tak abychom se cítili pohodlně. Zanecháme neblahých způsobů dýchání a podporujeme ty, které jsou prospěšné.
    3. Energie jakožto článek probuzení (virija-sambodždžhanga): Neopouštíme náš dech, nezapomínáme na něj. Držíme se ho, a dech se drží nás, když chráníme mysl před útoky překážek (nívarana). Neulpíváme na rozptylujících představách a nezaplétáme se do nich. Snažíme se posilovat klid naší mysli.
    4. Nadšení jakožto článek probuzení (píti-sambodždžhanga): Když se mysl utiší, dech je plný a osvěžující. Jsme oproštěni od překážek a od veškeré rozrušenosti, tak jako bělostně čistý kus plátna. Je-li mysl takto očištěná, cítí se pohodlně a je naplněna pocitem uspokojení, což je označováno slovem nadšení.
    5. Zklidnění jakožto článek probuzení (passaddhi-sambodždžhanga): Dech je stálý v celém těle. Prvky jsou vyvážené, stejně jako mysl. Nic nás neruší ani nezneklidňuje.
    6. Soustředění jakožto článek probuzení (samádhi-sambodždžhanga): Dech je pevný, ustálený a neochvějný. Mysl je pevně sjednocena u jediného předmětu.
    7. Vyrovnanost jakožto článek probuzení (upekkhá-sambodždžhanga): Když jsou tělo, pociťování, mysl a mentální jevy spolu sladěny v těchto dvou typech dechu, když mysl setrvává u těchto aspektů dechu, pak nemusí vůbec nic vytvářet. Nelpí na žádných projevech dobra ani zla. Je neutrální a nevzrušená, nestaví se pro ani proti ničemu.

     

  • Soustředěná mysl je jako ryzí stříbro, poddajné a bílé, prosté nečistot. Můžeme ho snadno a rychle vytvarovat, aniž bychom ztráceli čas jeho tavením a čištěním. Nesoustředěná mysl je jako nepravé či nekvalitní stříbro: tvrdé, křehké a černé, protože obsahuje příměsi mědi nebo olova. Čím více příměsí, tím nižší je jeho cena.
    Čistá mysl je tudíž jako ryzí stříbro. Různé myšlenky, jež zatemňují mysl, jsou jako nečistoty, které činí stříbro černým, křehkým a těžko kujným. Necháme-li myšlenky smísit se s naší myslí, stane se z ní nepravé stříbro. Nebudeme v ní moci nalézt vůbec žádnou čistotu. Potom nám bude chybět vnitřní klid. Vymeteme-li však veškeré rozptylující myšlenky zanášející mysl, stane se naše mysl pevně soustředěnou v souladu s články stezky (magga). Když se mysl změní v samotnou stezku, musíme na ni bedlivě dohlížet, stejně jako se snažíme zabránit tomu, aby se štěrková silnice nevymlela. Musíme ji neustále kontrolovat, aby se v ní nevytvořily koleje nebo díry. Kdekoliv je třeba něco opravit, neotálíme a opravíme to. Pokud tak neučiníme, výmoly budou každým dnem hlubší, až bude nakonec velmi těžké silnici opravit. Jakmile mysl následuje stezku, rozličné překážky (nívarana) jsou jako výmoly v silnici. Pokud si nepospíšíme a nezasypeme ho, výmol se bude zvětšovat a prohlubovat, až se nakonec stane obyčejným kusem hlíny.
    Když tedy pracujete na rozvíjení stezky, budete-li nedbalí a vaše bdělost (sati) nebude souvislá, umožníte tím vstup rozptylujících myšlenek do mysli a charakter stezky tak bude zničen. Vaše meditace se pokazí, vaše soustředění se rozpadne, mysl se navrátí do svého běžného stavu a nebude schopna nalézt cestu k opravdovému dobru.

     

  • Být ztracený je leší než spát. Být si vědom, i když jsou přítomny nečistoty, je lepší než být roztěkaný. Víte-li, že máte nějaké nečistoty, můžete pracovat na jejich odstranění. Člověk, jenž si není vědom, je mrtvý.

     

  • Jestliže vaše mysl neprodlévá na jednom místě, je to, jako když postáváte na deseti různých místech na trávníku: tráva poroste na všech deseti místech, protože nejdříve chvíli stojíte tady, pak chvíli stojíte tam, potom zase postáváte jinde. Nezůstanete-li dosti dlouho stát na jediném místě, tráva poroste všude. Když ale opravdu zůstanete stát na jednom místě, jak by tam mohla růst tráva? Tam, kde se vaše chodidla dotýkají země, neporoste žádná tráva. Podobně, pokud vaše mysl stojí pevně na jednom místě a je si pamětliva vdechu a výdechu, nebudou moci vyvstat žádné překážky ani nečistoty.


 

Adžán Lí Dhammadharó (Ajaan Lee Dhammadharo) byl jedním z nejvýznamnějších meditačních mistrů thajské lesní tradice tohoto století. Narodil se r. 1906 a ve svých dvaceti letech se stal mnichem. Brzy poté se setkal se slavným Adžánem Manem, pod jehož vedením začal teprve vážně praktikovat. Strávil mnoho času putováním v thajských lesích, přičemž se vyhýbal městskému pohodlí a přidržoval se asketické meditační tradice. Později se stal známým učitelem a založil několik klášterů. Zemřel r. 1961; jeho osoba je opředena množstvím příběhů a vyprávění o jeho nadobyčejných schopnostech.

 

Source : http://dhamma.wz.cz
 

Home | Links | Contact

Copy Right Issues © DhammaTalks.net