DhammaTalks.net

 

Dhamma bez znovuzrození?

 

Bhikkhu Bódhi

Z angličtiny přeložil Jakub Bartovský.
 

V souladu s dnešním důrazem na osobní relevantnost a přímou ověřitelnost náboženských učení byla stará buddhistická nauka o znovuzrození v některých kruzích podrobena tvrdému přehodnocení. Ačkoli jen málo současných buddhistických myslitelů zachází tak daleko, že přichází s návrhem, aby tato nauka byla opuštěna jako „nevědecká“, začal se prosazovat jiný názor v tom smyslu, že ať už znovuzrození samo existuje či nikoliv, nauka o znovuzrození nemá žádný podstatný význam pro praxi Dhammy, a proto ani žádný nárok na pevné místo v rámci buddhistického učení. Dhamma se prý týká výlučně toho, co je zde a nyní, má nám pomoci vyřešit naše osobní emocionální problémy zvýšenou uvědomělostí a vnitřní poctivostí. Celý zbytek buddhismu můžeme nyní pustit k vodě jako náboženské okrasy nějaké dávné kultury, naprosto nevhodné pro Dhammu naší technologické doby.

Vyřadíme-li na chvíli naše vlastní sklony a místo toho se obrátíme přímo k zdrojům, narazíme na neoddiskutovatelný fakt, že totiž sám Buddha učil znovuzrození jakožto základní kámen své nauky. Buddhovy rozpravy ve svém celku jasně ukazují, že jeho nauka o znovuzrození nebyla žádným přizpůsobením se tehdejšímu náhledu na svět či nějakým asijským kulturním vynálezem, neboť má ohromný význam pro celý průběh praxe Dhammy a ovlivňuje jak cíl, kvůli němuž byla započata, tak motivaci, s níž je dovedena až ke konečnému završení.

Cílem buddhistické stezky je osvobození od utrpení, a Buddha naprosto jasně říká, že utrpení, z něhož je třeba se osvobodit, je to plynoucí ze zajetí v samsáře, koloběhu opětovného zrozování a smrti. Dhamma nepochybně má aspekt, jenž je bezprostředně viditelný a osobně ověřitelný. Přímým vhledem do naší zkušenosti můžeme vidět, že trápení, napětí, strach a žal vždy vznikají z naší chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, a mohou proto zmizet, jsou-li odstraněny tyto nečistoty. Důležitost této přímo viditelné stránky praxe Dhammy nelze podceňovat, neboť upevňuje naši důvěru v spásný účel buddhistické stezky. Avšak snižovat význam nauky o znovuzrození a omezovat veškerý smysl Dhammy na vyrovnávání se s duševními nesnázemi prostřednictvím zvýšené uvědomělosti znamená zbavovat Dhammu oněch širších perspektiv, jimž vděčí za svou skutečnou hloubku. Kdo tak činí, vystavuje se vážnému riziku, že ji nakonec zredukuje jen na jakýsi důmyslný systém staré humanistické psychoterapie.

Sám Buddha jasně řekl, že jádro problému lidské existence nespočívá pouze v tom, že jsme neustále vystaveni trápení, žalu a strachu, nýbrž v tom, že se díky svému egoistickému lpění připoutáváme k opakovanému cyklu zrození, stárnutí a smrti, v jehož rámci zakoušíme různé specifické formy mentálního strádání. Rovněž ukazuje, že prvořadým nebezpečím oněch nečistot je jejich kauzální úloha při prodlužování koloběhu znovuzrozování. Dokud zůstávají přítomny v hlubších vrstvách naší mysli, táhnou nás s sebou koloběhem existence, v němž proléváme záplavu slz „větší než vody všech moří“. Zvážíme-li bedlivě tyto body, uvidíme, že praxe Dhammy nemá za svůj cíl dovést nás k pohodlnému smíření s našimi současnými osobnostmi a naší situací ve světě, ale má v nás započít dalekosáhlou vnitřní proměnu, která vyústí v naše osvobození z cyklu veškeré světské existence.

Je pravdou, že pro většinu z nás byl prvotní motivací pro vstoupení na stezku Dhammy náš trýznivý pocit neuspokojení s rutinním během našich neosvícených životů, spíše než jasné vnímání nebezpečí skrytých v koloběhu znovuzrozování. Máme-li však následovat Dhammu až k jejímu cíli a využít její plný potenciál k dosažení vnitřního míru a hlubšího porozumění, je nutné, aby motivace naší praxe dozrála nad úroveň, která nás původně přiměla nastoupit na stezku. Naše vnitřní motivace se musí přiblížit k oněm zásadním pravdám, které nám nastínil Buddha, a po jejich obsažení jich musí využívat k podpoře své vlastní schopnosti vést nás k uskutečnění cíle.

Naše motivace získá onu nezbytnou zralost rozvíjením správného názoru, prvního článku ušlechtilé osmičlenné stezky, jenž podle Buddhy zahrnuje chápání principů kammy a znovuzrození jakožto základních struktur naší existence. Ačkoli pozorování přítomného okamžiku je klíčem k rozvoji meditace vhledu, bylo by mylným extrémem domnívat se, že celá praxe Dhammy spočívá v udržování pozornosti u přítomné chvíle. Buddhistická stezka zdůrazňuje úlohu porozumění jakožto prostředku osvobození, a to musí obsáhnout nejenom okamžik v jeho vertikálních hlubinách, ale rovněž nahlédnout minulé i budoucí horizonty, mezi nimiž se odehrává naše současná existence. Plné uvědomění si principu znovuzrození nám umožní získat onen panoramatický rozhled, v němž uvidíme naše životy v jejich širším kontextu a celé síti vztahů. To nás dále popožene v našem úsilí na stezce a odhalí nám to hluboký význam cíle, k němuž naše praxe směřuje, tj. ukončení koloběhu znovuzrozování jakožto osvobození mysli od veškerého utrpení.
 

 

Source : http://dhamma.wz.cz

 

Home | Links | Contact

Copy Right Issues © DhammaTalks.net