DhammaTalks.net

Cesta k vnitønímu míru

Dnes bude má øeè urèena zvláštì pro vás mnichy a novice, a tak se soustøeïte a poslouchejte. Nemusíme hovoøit o nièem jiném kromì praxe Dhamma-vinaje (nauky a disciplíny).

Každý z vás by si mìl být jasnì vìdom toho, že nyní jste buddhistiètí mniši èi novicové a mìli byste se podle toho náležitì chovat. Všichi jsme zakusili laický život, který se vyznaèuje zmatkem a nedostatkem formální praxe Dhammy. Nyní, když jsme pøijali vnìjší formu buddhistického samany,[1] musí v naší mysli dojít k zásadním zmìnám, tak abychom se odlišili od laikù, co se týèe zpùsobu myšlení. Musíme se snažit, aby veškerá naše øeè a tìlesné jednání – zpùsob, jakým jíme a pijeme, jak se pohybujeme sem a tam – odpovídaly vlastnostem samany, èímž Buddha mínil èlovìka, jenž se vìnuje duchovní praxi. Takový èlovìk se vyznaèuje klidem a zdrženlivostí. Døíve, jako laici, jsme nevìdìli, co to znamená být samana, neznali jsme onen vnitøní klid a zdrženlivost. Nechali jsme svá tìla a mysli, aby si užívaly zábavy pod vlivem toužení a mentálních neèistot. Když jsme zakoušeli pøíjemné árammana[2] (mentální pøedmìty), mìli jsme dobrou náladu, a naopak nepøíjemné mentální pøedmìty v nás vyvolávaly špatnou náladu – tak tomu je, dokud jsme v zajetí mentálních pøedmìtù. Buddha øíká, že ti, kteøí jsou stále ještì pod vlivem mentálních pøedmìtù, na sebe nedávají dobrý pozor. Nemají žádné útoèištì, žádné klidné místo, a proto dovolí své mysli, aby následovala nálady spojené se smyslovou rozmaøilostí, a poté uvíznou v strasti, trápení, naøíkání, bolesti, žalu a zoufalství. Nevìdí, jak se zastavit a s odstupem zauvažovat nad tím, co prožívají.

Jako buddhistiètí mniši žijící životem samany musíme upravit svùj zevnìjšek tak, aby odpovídal vlastnostem samany: holíme si hlavu, støiháme si nehty a nosíme hnìdé roucho bhikkhua[3] – prapor ušlechtilých, Buddhy a ostatních arahantù.[4] Jsme zavázáni Buddhovi za to, že nám zanechal a pøedal tyto zásady, jež nám umožòují žít mnišským životem v závislosti na materiální podpoøe laikù. Naše obydlí byla postavena a darována lidmi, kteøí mají dùvìru v Buddhu a jeho uèení. Nemusíme si pro sebe vaøit jídlo jen díky tomu, že Buddha takto ustanovil náš zpùsob života. Obdobnì jsme zdìdili i roucha, léky a všechny ostatní vìci, které používáme. Když vstoupíme do mnišské obce, jsme oznaèováni na konvenèní rovinì jako mniši a oslovováni „ctihodný“,[5] ale pouhá zmìna našeho zevnìjšku nás neèiní vskutku ctihodnými. Být mnichem na konvenèní rovinì znamená, že vypadáme navenek jako mniši. Staèí, když si oholíme hlavu a oblékneme se do hnìdého roucha, a lidé nás nazývají „ctihodný“, ale to, co je vskutku hodné úcty, nám dosud chybí – jsme „ctihodní“, jen pokud jde o naše jméno. Je to stejné, jako když vyrobí sochu Buddhy z betonu èi mosazi: nazývají ji „Buddha“, ale ve skuteènosti to žádný Buddha není. Je to pouze kov, døevo, vosk nebo kámen. Taková je konvenèní realita.

S námi je to podobné. Když se staneme mnichy, dostaneme titul „ctihodný Bhikkhu“, ale to samo o sobì nás neèiní ctihodnými. Ve skuteènosti – jinými slovy, na rovinì mysli – toto slovo stále ještì neodpovídá realitì. Naše mysli dosud nebyly plnì zdokonaleny vlastnostmi jako jsou mettá (laskavost), karuná (soucit), muditá (blahovùle) a upekkhá (vyrovnanost). Nedospìli jsme dosud k vnitøní èistotì. Chtivost, nenávist a zaslepenost nám stále stojí v cestì a zabraòují vzniku toho, co je vskutku hodné úcty.

Naše praxe spoèívá v postupném vyhlazování chtivosti, nenávisti a zaslepenosti – mentálních neèistot, které lze vìtšinou nalézt v každém z nás. Tyto vlastnosti nás poutají ke kolobìhu bytí a znovuzrozování a brání nám v dosažení vnitøního míru. Chtivost, nenávist a zaslepenost jsou onou pøekážkou pro vyvstání samany – tj. klidu – v našem nitru. Dokud nás nenaplní tento vnitøní klid, nejsme stále ještì opravdový samana; jinými slovy, naše mysl nezakouší onen stav míru, který je prost chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Toto je dùvod, proè se zde cvièíme – abychom vymetli chtivost, nenávist a zaslepenost z naší mysli. Pouze když tyto neèistoty zmizí, mùžeme dosáhnout vnitøní èistoty, která je vskutku hodná úcty.

Abyste upevnili to, co je hodné úcty, ve svém nitru, musíte cvièit nejen svoji mysl, ale také své tìlo a øeè. Tyto tøi èlánky musí pracovat dohromady. Než mùžete cvièit své tìlo a øeè, musíte cvièit svoji mysl. Avšak pracujete-li pouze s myslí a zanedbáváte pøitom tìlo a øeè, setkáte se pouze s neúspìchem. Tyto tøi vìci nelze od sebe oddìlit. Když cvièíte svoji mysl, aby byla hladká, poddajná a skvìlá, lze to pøirovnat k výrobì døevìného kùlu èi prkna: abyste získali kùl, který je hladký, nalakovaný a pìkný na pohled, musíte nejprve jít a porazit strom. Pak musíte oøezat hrubé èásti, jako jsou koøeny a vìtve, naèež strom rozštípnete, naøezáte na trámy a ty opracujete. Práce s myslí je podobná práci s døevem: nejprve se musíte vypoøádat s hrubšími vìcmi. Musíte odstranit koøeny, kùru a všechno, co je hrubé a nepìkné, abyste získali to, co je pøitažlivé a pìkné na pohled. Musíte se propracovat skrze hrubé k tomu jemnému. Praxe Dhammy je podobná. Vaším cílem je zklidnìní a oèištìní mysli, což není snadný úkol. Musíte zaèít u vnìjších vìcí – tìla a øeèi – a postupnì se propracovávat dovnitø, dokud nedosáhnete toho, co je hladké, záøivé a nádherné. Mùžete to pøirovnat tøeba k tìmhle židlím a stolùm. Nyní vypadají pìknì, ale kdysi to byly jen hrubé kusy døeva s vìtvemi a listím, které musel nìkdo opracovat a ohoblovat. Tímto zpùsobem mùžete získat nádherný kus nábytku anebo mysl, jež je vytøíbená a èistá.

Stezka, kterou Buddha popsal a která vede k vnitønímu klidu a k vyhlazení všech neèistot, má tøi aspekty, jimiž jsou síla (morální zdrženlivost), samádhi (soustøedìní mysli) a paòòá (porozumìní). Toto je stezka praxe. Je to cesta, která vás vede k vnitøní èistotì a umožní vám plnì si osvojit vlastnosti samany. Je to cesta k úplnému opuštìní chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Praxe se od ní nijak neliší, a� na ni pohlížíte z vnitøního èi vnìjšího hlediska.

Tento zpùsob cvièení a zdokonalování mysli – což zahrnuje recitaci, meditaci, naslouchání výkladùm Dhammy a všechny ostatní aspekty praxe – vás nutí vzdorovat tlaku mentálních neèistot. Musíte jít proti navyklým tendencím své mysli, protože obvykle následujeme tu nejsnazší cestu, jsme líní a vyhýbáme se všemu, co je nìjakým zpùsobem nepøíjemné a obtížné. Mysl nechce vynaložit žádné úsilí a pokouší se z toho nìjak vytoèit. Proto musíte být pøipraveni snášet obtížné podmínky a vkládat úsilí do své praxe. Musíte pìstovat trpìlivost a vytrvalost. Døíve byla vaše tìla pouze nástroji zábavy; vytvoøili jste si rùzné nedobré návyky, a proto je nyní tìžké s nimi praktikovat. Døíve jste nebyli zdrženliví ve své øeèi, a nyní je tìžké ovládnout se. Ale stejnì jako s tím døevem, nezáleží na tom, jak obtížné a nesnadné se to zdá být: než z nìj vyrobíte stoly a židle, nutnì se setkáte s urèitými potížemi. Na tom ale nezáleží; je to prostì nìco, s èím se na cestì musíte støetnout. Musíte se propracovat hrubým døevem, abyste nakonec získali hladké kusy nábytku.

Buddha uèil, že taková je stezka praxe pro všechny z nás. Všichni jeho žáci, kteøí dosáhli plného osvobození, byli – když se stali mnichy a zaèali praktikovat – prostí puthudždžanové (obyèejní lidé). Byli stejnì nedokonalí jako my, mìli stejné ruce a nohy, oèi a uši, chtivost a hnìv – pøesnì jako my. Nemìli žádné zvláštní rysy, kterými by se lišili od nás ostatních. Buddha a jeho žáci byli na poèátku právì takoví. Potom však praktikovali a zaslepenost pøemìnili ve stav probuzení, nepìkné vlastnosti v krásné vlastnosti a to, co bylo takøka bezcenné, v nìco velmi užiteèného. Na tomto úkolu pracují generace žákù až do dnešního dne. Jsou to dìti obyèejných lidí – rolníkù, kupcù a obchodníkù –, které se vymaní ze svìtských smyslových rozkoší a odejdou z domova do bezdomoví. Mniši v Buddhovì dobì se dokázali cvièit a praktikovat, a vy musíte chápat, že máte stejné možnosti. Skládáte se s týchž pìti složek (khandha)[6] jako oni. Máte také tìlo, pøíjemné a nepøíjemné pocity, rùzné vjemy, mentální formace a vìdomí – a rovnìž toulavou a neposednou mysl. Jste si vìdomi dobrého a zlého. Všechno je totožné. Kombinace tìlesných a mentálních prvkù, jež tvoøí každého z vás, se témìø neliší od té, jež pøíslušela Buddhovým žákùm, kteøí se cvièili a dosáhli osvobození pod jeho vedením. Všichni zaèali jako obyèejní, neosvícení lidé. Nìkteøí byli dokonce lupièi a násilníci, zatímco jiní pocházeli z dobrého prostøedí. Nijak se nelišili od nás. Buddha je inspiroval a pohnul k tomu, aby odešli z domova do bezdomoví a cvièili se za úèelem dosažení ušlechtilé stezky a jejích plodù (magga-phala).[7] Dnes, podobným zpùsobem, jsou lidé jako my inspirováni k praxi síla, samádhi a paòòá. Síla, samádhi a paòòá jsou názvy pro rùzné aspekty praxe. Když praktikujete síla, samádhi a paòòá, znamená to, že praktikujete sami se sebou. Správná praxe se odehrává zde ve vašem nitru. Správná síla existuje zde, správné samádhi existuje zde. Proè? Protože vaše tìlo je zde. Praxe síla zahrnuje každou èást tìla. Buddha uèil, abychom byli pozorní vùèi všem našim tìlesným èinùm. Vaše tìlo existuje zde! Máte ruce, máte nohy právì zde. Tady mùžete praktikovat síla. To, zda vaše èiny budou v souladu s Dhammou, závisí na tom, jak cvièíte své tìlo. Praxe ve vztahu k øeèi znamená být si vìdom vìcí, které øíkáme. Mìli bychom se vyvarovat nesprávné øeèi, jako je hrubá øeè, zlomyslná øeè a zbyteèné tlachání. Nesprávné tìlesné jednání zahrnuje zabíjení živých bytostí, kradení a sexuální nevázanost.

Je snadné takhle odøíkat seznam nesprávných èinù, jak se vyskytuje v knihách, ale dùležité je chápat, že bychom se jich všech mohli potenciálnì dopustit. Vaše tìlo a øeè jsou s vámi tady a teï. Cvièíte se v morální zdrženlivosti, snažíte se vyvarovat neblahých èinù – zabíjení, kradení a sexuální nevázanosti. Buddha nás nabádá, abychom dávali bedlivý pozor na své èiny už od té nejhrubší úrovnì. V laickém životì jste možná nemìli pøíliš vysoký morální standard a èasto jste porušovali pravidla. Napøíklad jste zabíjeli zvíøata a hmyz, sekerou nebo pìstí. Možná jste nedávali dost dobrý pozor na to, co øíkáte: lhaní znamená pøekrucování pravdy èi pøehánìní; hrubá øeè znamená nadávání druhým – „ty hlupáku“, „ty pitomèe“ a podobnì; plané tlachání znamená pošetilé mluvení bez jasného úèelu èi cíle. Toho všeho jsme se dopouštìli. Vùbec žádná zdrženlivost! Krátce øeèeno, dodržování síla znamená mít nad sebou neustálý dohled, hlídat své èiny a svou øeè.

Kdo je zodpovìdný za vaše èiny? Kdo na nì dohlíží? Když zabijete nìjaké zvíøe, kdo si je toho vìdom? Je to vaše ruka, anebo nìkdo jiný? Když berete majetek nìkoho jiného, kdo si je vìdom toho èinu? Tady musíte rozvíjet uvìdomìlost. Než propadnete sexuální nevázanosti, kde je vaše vìdomí? Je vaše tìlo tím, kdo ví? Kde je vaše uvìdomìlost pøedtím, než vyslovíte lež, nadávku èi nìco pošetilého? Jsou si vaše ústa vìdoma toho, co øíkají, nebo jsou si slova vìdoma sama sebe? Zauvažujte nad tím: schopnost uvìdomování je tím, co musí pøevzít zodpovìdnost za vaši síla. Cviète svou uvìdomìlost, tak aby dohlížela na vaše èiny a øeè. Toto vìdìní èi uvìdomování je tím, co dohlíží na vaší praxi. Když dodržujete síla, používáte tu èást mysli, která øídí vaše èiny a vede vás k dobrému a špatnému jednání. Chytíte toho lotra a pøemìníte ho v šerifa èi starostu. Zkro�te tuto neposednou mysl a donu�te ji pøevzít zodpovìdnost za všechny vaše èiny a slova. Uvažujte nad tím, aby vám to bylo jasné. Buddha nás uèil, abychom dávali dobrý pozor na své jednání. Co je tím, co dává pozor? Tìlo nic neví, pouze stojí, chodí a podobnì. S rukama je to stejné; nic nevìdí. Než se nìèeho dotknou èi nìco uchopí, nìkdo jim k tomu musí dát pøíkaz. Když zvedají a pokládají rùzné vìci, nìkdo jim musí øíkat, co mají dìlat. Ruce samotné si nejsou nièeho vìdomy; nìkdo jim musí dávat pøíkazy. Podobnì je tomu s ústy – cokoliv øíkají, a� je to pravda nebo lež, hrubé èi zlomyslné, je to vždy na nìèí pøíkaz.

Když praktikujeme, musíme ustanovit sati (bdìlost) uvnitø toho, co si je vìdomo. Tato uvìdomìlost je onen zámìr, který nás døíve vedl k tomu, abychom zabíjeli živé bytosti, brali majetek druhých lidí, oddávali se sexuální nevázanosti, lhali, pomlouvali, øíkali pošetilé vìci a zapomnìli na veškerou zdrženlivost. To, co ví, nás vedlo k tomuto jednání. Existuje to uvnitø mysli. Zamìøte svou bdìlost èi sati – onu neustálou pamìtlivost – na tuto schopnost uvìdomování. Nechte tuto uvìdomìlost dohlížet na vaši praxi.

Buddha ustanovil tyto základní principy pro oblast morálního jednání: zabíjet je špatné, je to porušení síla; kradení, sexuální nevázanost, lhaní, hrubá a pošetilá øeè jsou všechno pøípady porušení síla. Tohle se uèíte nazpamì�. Je to princip morální disciplíny, jak ho vyložil Buddha, který vás nabádá k tomu, abyste bedlivì dohlíželi na to ve vás, co bylo v minulosti zodpovìdné za porušování morálních pravidel. To, co vydávalo pøíkazy jako zabíjet èi ubližovat druhým, krást, oddávat se sexuální nevázanosti, øíkat nepravdivé èi nevhodné vìci a všeobecnì ztrácet zdrženlivost – zpívat a tancovat, chodit za zábavou a dìlat rùzné hlouposti. To, co dávalo pøíkazy k všem tìmto èinùm, musí teï zaèít dohlížet na stav mysli. Používejte sati èi bdìlost k tomu, aby si mysl byla stále pamìtliva pøítomného okamžiku a udržovala si tak vyváženost. A� mysl dohlíží sama na sebe. Vìnujte tomu dobrou pozornost.

Jestliže je mysl opravdu schopna mít nad sebou dohled, není pak už pøíliš tìžké hlídat svou øeè a èiny, nebo� ty jsou pod vedením mysli. Dodržování síla – dávání pozor na to, co dìláme a co øíkáme – není zase tak obtížné. Udržujte si uvìdomìlost v každém okamžiku a v každé tìlesné pozici, a� ve stoje, v chùzi, vsedì nebo vleže. Pøedtím, než nìco udìláte nebo øeknete, nejprve ustanovte bdìlost, a nikoliv naopak. Musíte mít sati, být si vìdomi a pamìtlivi, ještì než zaènete jednat. Nezáleží na tom, co hodláte øíci, nejprve musíte být pozorní vùèi své mysli. Cviète se v tom, dokud nedosáhnete plynulosti. Cviète se tak, abyste už pøedem vìdìli, co se bude v mysli dít; bdìlost se pak stane pøirozenou a vy budete bdìlí, ještì než zaènete jednat èi hovoøit. Tímto zpùsobem ustanovte bdìlost ve své mysli. Nechte to, co ví, dohlížet na vaši mysl, nebo� odtud pramení všechny vaše èiny.

Odtud vycházejí všechny zámìry, a proto se v praxi setkáte s neúspìchem, budete-li chtít po nìkom jiném, aby plnil tento úkol. Mysl musí dohlížet sama na sebe; pokud se o sebe nedokáže postarat, nikdo jiný jí v tom nepomùže. Proto Buddha uèil, že dodržování síla není zase tak obtížné – staèí prostì jen hlídat svou mysl. Když øeknete èi udìláte nìco k neprospìchu sebe èi ostatních, je-li pøítomna bdìlost, budete si toho okamžitì vìdomi. Víte, co je správné a co je nesprávné. Tímto zpùsobem mùžete dodržovat síla. Cvièíte své tìlo a svou øeè na té nejzákladnìjší úrovni.

Když støežíte svou øeè a své èiny, vaše jednání bude bezchybné a potìšující pro druhé, zatímco vy sami žijete díky zdrženlivosti v klidu a pohodì. Veškeré vaše chování, zpùsoby, øeè a pohyby se stanou nádhernými, nebo� se snažíte jednat uvážlivì a pøimìøenì k dané situaci. Mùžete to pøirovnat k vašemu obydlí èi meditaèní hale. Jestliže pravidelnì èistíte a uklízíte své obydlí, pak bude jeho vnitøek i jeho okolí pìkné na pohled, nikoliv hromada špíny a smetí. To je proto, že se o nìj nìkdo stará. S vašimi èiny a slovy je to podobné. Pokud se o nì dobøe staráte, stanou se nádhernými; a to, co je špinavé a nepìkné, nebude moci vyvstat.

Ádikaljánam madždžhékaljánam parijósánakaljánam: nádherné na zaèátku, nádherné uprostøed a nádherné na konci; èi harmonické na zaèátku, harmonické uprostøed a harmonické na konci. Co to znamená? To, že praxe síla, samádhi a paòòá je nádherná. Praxe je nádherná na zaèátku. Je-li zaèátek nádherný, bude prostøedek rovnìž nádherný. Cvièíte-li se v bdìlosti a zdrženlivosti, dokud se pro vás nestanou pøirozenými – tak, že je pøítomna neustálá uvìdomìlost –, mysl se stane pevnou a neroztìkanou v praxi síla a zdrženlivosti. Bude nepøetržitì vìnovat pozornost praxi a tím se stane soustøedìnou. Tuto pevnost a neotøesitelnost ve vztahu k mnišské disciplínì, spoleènì s plynulou praxí bdìlosti a zdrženlivosti, je možno nazvat samádhi.

Ten aspekt praxe, jenž se vyznaèuje sebeovládáním – když bedlivì støežíte své èiny a øeè a uvìdomujete si svou odpovìdnost za veškeré své chování –, se nazývá síla. Nerozkolísanost v praxi bdìlosti a zdrženlivosti se nazývá samádhi. Mysl je pevnì soustøedìná na praxi síla a sebeovládání. Soustøedìnost na síla znamená, že praxe bdìlosti a zdrženlivosti je vyvážená a nepøetržitá. Toto jsou charakteristiky samádhi jakožto vnìjšího faktoru praxe, napomáhajícího dodržování síla. Samádhi má však ještì vnitøní, hlubší aspekt. Je dùležité, abyste rozvíjeli a pìstovali síla a samádhi už od samého zaèátku – to musí být vaší prioritou.

Když se mysl skuteènì ponoøí do praxe a síla se samádhi jsou již pevnì ustanoveny, budete moci zkoumat a uvažovat o tom, co je prospìšné a co je neprospìšné – tázat se: „Je tohle správné? ... Je tamto nesprávné?“ –, když zakoušíte rùzné mentální pøedmìty. Mysl stále pøichází do styku s tvary, zvuky, vùnìmi, chutìmi, tìlesnými dotyky èi pøedstavami. Uvìdomìlost, schopnost být si vìdom, bude nyní zamìøena na pocity libosti a nelibosti, slasti a strasti, a všechny ostatní mentální pøedmìty, které zakoušíte. Uvidíte to velmi jasnì, a uvidíte i mnoho dalších vìcí.

Jste-li bdìlí, budete moci pozorovat rùzné pøedmìty, jež procházejí myslí, a rovnìž reakce, které je následují. Uvìdomìlost z nich automaticky uèiní pøedmìty kontemplace. Je-li mysl bdìlá a pozorná, zaznamená všechny reakce na úrovni tìla, øeèi a mysli. Ten aspekt mysli, který identifikuje a rozlišuje dobré od špatného, správné od nesprávného v poli vašeho vìdomí, se nazývá paòòá neboli porozumìní. Toto je paòòá ve svém poèáteèním stádiu a s postupem praxe se prohlubuje. Všechny tyto aspekty praxe pocházejí z nitra mysli. Buddha je oznaèoval jako síla, samádhi a paòòá. Takto vypadají na zaèátku.

Když pokraèujete v praxi, zaènou se v mysli objevovat nové druhy lpìní a zaslepenosti. Zaènete lpìt na tom, co je dobré èi prospìšné. Zaènete se obávat jakýchkoliv chyb èi nedostatkù ve své mysli, nebo� se bojíte, že uškodí vašemu samádhi. Zároveò budete velmi pilní a usilovní, nadchnete se pro praxi a budete ji pìstovat. Kdykoliv mysl pøijde do styku s nìjakým mentálním pøedmìtem, naplní vás obavy a napìtí. Zaènete si také všímat chyb druhých, i tìch nejmenších vìcí, které dìlají špatnì. To je proto, že jste plní starostí ohlednì své praxe. Cvièíte se v síla, samádhi a paòòá na jedné úrovni – té vnìjší –, nebo� jste pøijali názory, jež jsou v souladu s formou a zásadami praxe, jak je ustanovil Buddha. A vskutku, toto jsou koøeny praxe a je nutné, aby byly v mysli zakotveny.

Když takto vkládáte úsilí do své praxe, mùžete dospìt až do bodu, kdy neustále posuzujete a kritizujete druhé, a� jste kdekoliv. Reagujete na své okolí s libostí a nelibostí, jste plní nejistoty a ulpíváte na rùzných názorech ohlednì správného a nesprávného zpùsobu praxe. Je to, jako kdybyste byli posedlí myšlenkou praxe. Tím se ale nemusíte trápit – na tomto stupni je lepší praktikovat více nežli ménì. Cviète se usilovnì a dávejte bedlivý pozor na své tìlo, øeè a mysl. S tímto aspektem praxe to vlastnì nemùžete nikdy pøehnat. Toto lze chápat jako praxi síla na jedné rovinì; síla, samádhi a paòòá jsou tam ve skuteènosti pøítomny jako jeden celek.

Praxi síla na tomto stupni je možno popsat – z hlediska páramí (dokonalostí)[8] – jako dána-páramí (dokonalost v dávání) èi síla-páramí (dokolanost v ctnosti). Taková je praxe na jedné rovinì. Když jste dospìli do tohoto stádia, mùžete praxi prohloubit až na úroveò dána-upapáramí a síla-upapáramí.[9] Jde o stejné duševní vlastnosti, avšak mysl je nyní rozvíjí na jemnìjší úrovni. Prostì zamìøte své úsilí na to, abyste pøemìnili hrubé na jemné.

Když získáte tento pevný základ ve své praxi, bude v mysli pøítomen silný pocit studu a svìdomí (hiri-ottappa). Nezávisle na èasu a místì, na veøejnosti èi v soukromí, tento morální stud a svìdomí budou trvalým rysem vašeho vìdomí. Zaènete se opravdu obávat jakéhokoliv pochybení. Tuto vlastnost musíte vnést do každého aspektu praxe. Bdìlost a zdrženlivost ve vztahu k tìlu, øeèi a mysli, jakož i nepøetržité rozlišování mezi správným a nesprávným, se stanou pøedmìtem vaší mysli. Když se takto soustøedíte a pevnì se držíte této stezky, samotná mysl se zmìní na síla, samádhi a paòòá, což jsou rysy praxe, jak je popisuje Buddhova nauka.

Když dále rozvíjíte a pìstujete svou praxi, tyto vlastnosti a charakteristiky jsou spoleènì v mysli zdokonalovány. Praxe síla, samádhi a paòòá na této úrovni však ještì nedokáže vyvolat faktory džhány (meditaèního pohroužení)[10] – je na to pøíliš hrubá. Mysl je ale už pomìrnì vytøíbená – o nìco ménì hrubší! Pro obyèejného neosvíceného èlovìka, který se pøíliš nestaral o svou mysl a nikdy se necvièil v bdìlosti a meditaci, je to už o poznání jemnìjší stav. Když chudý èlovìk dluží dvacet nebo tøicet korun, mùže to být pro nìj hodnì penìz, zatímco pro milionáøe to neznamená témìø nic. Je tomu právì tak: pár korun znamená hodnì, když máte hluboko do kapsy. Podobnì, aèkoliv v poèáteèních stádiích praxe dokážete opustit pouze hrubší formy neèistot, obyèejnému èlovìku, který se nikdy necvièil ve vyhlazování neèistot, se to mùže jevit jako velký pokrok. Na tomto stupni vás naplní pocit uspokojení nad tím, že jste schopni praktikovat v celém rozsahu svých možností. Toto uvidíte sami pro sebe; je to nìco, co musí každý zakusit ve své vlastní mysli.

Je-li tomu tak, znamená to, že jste nastoupili na správnou stezku, tj. že praktikujete síla, samádhi a paòòá. Tyto tøi aspekty musí být rozvíjeny spoleènì, nebo� chybí-li nìkterý z nich, praxe se nebude vyvíjet pøíznivì. Èím lepší je vaše síla, tím pevnìjší bude vaše mysl. Èím pevnìjší je vaše mysl, tím pronikavìjší bude vaše paòòá, a tak dále... Každá èást praxe podporuje a zdokonaluje ty ostatní. Jelikož tyto tøi aspekty praxe jsou spolu tak úzce propojeny, nakonec splynou témìø v jedno. To je znakem sammá patipadá (správné praxe), cvièíte-li se plynule a nepøetržitì, aniž byste polevovali ve svém úsilí.

Cvièíte-li se takto, znamená to, že jste nastoupili na správnou stezku praxe. Kráèíte po prvních úsecích této stezky, které jsou dosti hrbolaté, což není zrovna snadné. Jak svou praxi prohlubujete a zjemòujete, síla, samádhi a paòòá postupnì dozrají jako jeden celek – pocházejí totiž z téhož surového materiálu. Je tomu podobnì jako s našimi kokosovými palmami. Palma nasává vodu z pùdy a táhne ji nahoru svým kmenem. Když se voda ocitne v samotném kokosu, je už èistá a sladká, aèkoliv pochází z obyèejné podzemní vody. Kokosové palmy jsou živeny pøevážnì hrubými prvky zemì a vody, které strom nasává svými koøeny a èistí, takže se zmìní na nìco mnohem sladšího a èistšího, než byly pøedtím. Podobnì, praxe síla, samádhi a paòòá – jinými slovy, magga (stezka) – má sice hrubý zaèátek, ale postupným cvièením mysli v oblasti meditace a rozjímání se stane jemnìjší a jemnìjší.

Když se mysl stane poddajnìjší, praxe bdìlosti se soustøedí na stále užší oblast. Praxe se tím vlastnì stane snadnìjší, nebo� mysl se obrací dovnitø a je zamìøena sama na sebe. Již se nedopouštíte velkých chyb a omylù. Kdykoliv se objeví nìjaké pochybnosti – jako napøíklad, zda urèitý typ jednání nebo øeèi je správný èi nikoliv –, nedovolíte mysli, aby se zapletla do sítì myšlenek; místo toho se zvýšeným úsilím zamìøíte svou pozornost hloubìji dovnitø. Praxe samádhi se postupnì stane pevnìjší a soustøedìnìjší. Paòòá se rovnìž zdokonalí, takže jste schopni vidìt vìci jasnìji a rychleji.

Nakonec dospìjete do bodu, kdy zøetelnì vidíte mysl a její pøedmìty, aniž byste museli èinit rozdíl mezi myslí, tìlem èi øeèí. Už nemusíte vùbec nic rozdìlovat – a� se jedná o mysl a tìlo èi o mysl a její pøedmìty. Vidíte, že je to mysl, co dává pøíkazy tìlu. Tìlo musí záviset na mysli, má-li fungovat. Samotná mysl je však neustále ovlivòována rùznými pøedmìty, které s ní pøicházejí do styku. Když takto vytrvale obracíte pozornost dovnitø a uvažujete o Dhammì, vaše schopnost porozumìní (paòòindrija) postupnì dozraje, až nakonec nahlížíte pouze mysl a její pøedmìty – to znamená, že zaènete zakoušet tìlo, které je rúpadhamma (hmotný jev), jako arúpadhamma (nehmotné). Díky svému vhledu již netápete ve tmì a nemáte žádné pochybnosti ohlednì tìla a jeho povahy. Mysl nyní zakouší tìlesné charakteristiky jako arúpadhamma – nehmotné jevy, které pøicházejí do styku s myslí. Vaše rozjímání se teï soustøeïuje pouze na mysl a mentální pøedmìty – ony pøedmìty, které vstupují do vašeho vìdomí.

Zkoumáte-li pravou povahu mysli, zjistíte, že ve svém pøirozeném stavu zùstává nedotèena veškerými problémy a záležitostmi. Je to jako kus látky èi prapor, který nìkdo uvázal na konec tyèe: dokud se ho nic nedotkne, setrvává v klidu. Jiný pøíklad je list na stromì: normálnì je klidný a nehybný. Zaène-li se pohybovat, musí to být dùsledek vìtru, nìjaké vnìjší síly. S listy se obyèejnì nic moc nedìje; zùstávají v klidu a do nièeho se nepletou. Když se zaènou hýbat, musí to být vlivem nìèeho vnìjšího, jako napøíklad vìtru, který je roztøepotá. Mysl ve svém pøirozeném stavu je podobná – není v ní pøítomna náklonnost ani nenávist, ani se nesnaží kritizovat druhé. Je nezávislá a setrvává ve stavu èistoty, který je jasný, záøivý a neposkvrnìný. Mysl ve své èisté podobì je klidná, prostá slasti i strasti – nezakouší vùbec žádné pocity (védaná). Takový je pravý stav mysli.

Úèelem praxe je tedy vnitøní zkoumání a hledání, dokud nedospìjete k pùvodní mysli. Pùvodní mysl lze rovnìž nazvat èistou myslí. Èistá mysl je prostá jakéhokoli lpìní; mentální pøedmìty na ni nemají žádný vliv. Jinými slovy, nevzrušuje se kvùli pøíjemným a nepøíjemným pøedmìtùm. Je v plynulém stavu bdìlosti a jasného uvìdomování – je si plnì vìdoma všeho, co zakouší. Je-li mysl taková, nerozruší ji žádné pøíjemné ani nepøíjemné pøedmìty, s nimiž pøichází do styku. Mysl se s nièím neztotožòuje. To znamená, že jí nic nedokáže otøást. Proè? Protože je pøítomna uvìdomìlost. Mysl si je vìdoma své vlastní èistoty. Dosáhla skuteèné nezávislosti; dospìla do svého pùvodního stavu. Jak to, že je schopna navodit tento pùvodní stav? Je to díky bdìlé pozornosti, moudrému uvažování a nahlížení vìcí jakožto podmínek vznikajících v závislosti na pøirozených prvcích, které neovládá žádná jednotlivá bytost.

Taková je povaha slasti a strasti, jež zakoušíme. Když tyto mentální stavy vyvstanou, není to nic víc než „slast“ a „strast“. Slast nemá žádného vlastníka. Mysl nevlastní ani strast – mentální stavy nejsou majetkem mysli. Toto musíte vidìt sami pro sebe. Ve skuteènosti tyto stavy nepøísluší mysli, existují oddìlenì a samostatnì. Slast je pouze stav slasti; strast je pouze stav strasti. Vy jste si jich jenom vìdomi. V minulosti, protože vaše mysl obsahovala koøeny chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, jste okamžitì reagovali i na ty nejmenší pøíjemné èi nepøíjemné mentální pøedmìty – uchopovali jste je a museli jste pak zakoušet buï slast anebo strast. Byli jste neustále ponoøeni do stavù slasti a strasti. Tak tomu je, dokud mysl nerozumí sama sobì – dokud není jasná a záøivá. Mysl není volná a svobodná. Je ovlivòována rozmanitými pøedmìty, s nimiž pøichází do styku. Jinými slovy, nemá žádné útoèištì a není sobìstaèná. Objeví se pøíjemný mentální pøedmìt a ve vás to vyvolá dobrou náladu. Mysl zapomene sama na sebe.

Pùvodní mysl je naproti tomu mimo dobro a zlo. Takový je prvotní stav mysli. Cítíte-li se š�astnì, když zakoušíte pøíjemný mentální pøedmìt, je to nevìdomost. Cítíte-li se neš�astnì, když zakoušíte nepøíjemný mentální pøedmìt, je to nevìdomost. Nepøíjemné mentální pøedmìty vás èiní neš�astnými a pøíjemné vás èiní š�astnými – takový je svìt. Mentální pøedmìty jsou souèástí svìta. Svìt vlastnì není nic jiného než toto. Díky nim vzniká slast a strast, dobro a zlo, a všechno, co je podrobeno nestálosti a nejistotì. Když se vzdálíte od pùvodní mysli, všechno se stane nejistým – je tu jen nekoneèné zrozování a umírání, nejistota a obavy, utrpení a strádání, bez jakékoli nadìje na ustání. To je vatta (kolobìh znovuzrozování).

Pokud moudøe uvažujete, tak uvidíte, že jste v zajetí svých starých návykù. Samotná mysl je ve skuteènosti volná, ale vy musíte trpìt kvùli svému lpìní a uchopování. Vezmìte si napøíklad chválu a kritiku. Když o vás nìkdo øekne, že jste hloupí: proè to ve vás vyvolá utrpení? Je to proto, že se cítíte být kritizováni. Uchopíte onu informaci a zaplníte s ní celou mysl. Toto zmatené zpracování a rozšiøování urèité informace vede k podobnému prožitku, jako kdybyste do sebe zabodli nùž. To je upádána (uchopování). Po tomto bodnutí následuje bhava (bytí), a bhava je pøíèinou džáti (zrození). Cvièíte-li se tak, abyste nechávali bez povšimnutí a nepøipisovali žádný význam nìkterým vìcem, které druzí lidé øíkají, pohlížíte-li na nì pouze jako na zvuky dotýkající se vašich uší, pak ve vás nevyvolají žádnou silnou reakci a vy nebudete muset trpìt, nebo� v mysli nic dalšího nevzniká. Je to stejné, jako kdyby vám nadával nìkdo z Kambodže – slyšeli byste ho mluvit, ale byl by to pouze zvuk, protože byste nerozumìli smyslu jeho slov. Nevìdìli byste, že vám nadává. Mysl by to vùbec nezaznamenala; slyšela by jen nìjaký zvuk a zùstala by v pohodì. Kdyby vás nìkdo kritizoval v jazyce, kterému nerozumíte, slyšeli byste pouze jeho hlas a nijak byste se nevzrušovali. Nezakoušeli byste žádné utrpení kvùli významu onìch slov. Dospìjete-li v praxi až do tohoto bodu, bude pro vás snadnìjší pozorovat vznikání a zanikání vìdomí okamžik za okamžikem. Když takto uvažujete a pronikáte stále hloubìji dovnitø, mysl se postupnì stane jemnìjší a pøekoná hrubší formy neèistot.

Samádhi oznaèuje pevnì soustøedìnou mysl, a èím více se cvièíte, tím pevnìjší bude vaše mysl. Èím je mysl soustøedìnìjší, tím silnìji bude zamìøena na praxi. Když takto rozjímáte a uvažujete, bude rùst vaše sebejistota. Mysl se stane naprosto neotøesitelnou – nic ji nedokáže vyvést z rovnováhy. Nemáte vùbec žádné obavy, že by jí mohl nìjaký mentální pøedmìt otøást. Mentální pøedmìty jsou mentální pøedmìty; mysl je mysl. Mysl zakouší dobré a špatné stavy, štìstí a neštìstí, protože nezná pravou povahu mentálních pøedmìtù. Vidí-li jejich pravou povahu, nezakouší žádné utrpení. Mysl zbavená nevìdomosti je neotøesitelná. Jedná se o stav vìdomí, kdy jsou veškeré vìci a jevy nahlíženy pouze jako dhátu (pøirozené prvky)[11] neustále vznikající a zanikající – nic víc než toto. Je možné, že budete mít tento prožitek a pøesto nebudete schopni zcela opustit lpìní. A� je tomu jakkoliv, netrapte se nad tím. Nejdùležitìjší je nyní rozvíjet a udržovat tuto úroveò vìdomí èi pevné smìøování mysli. Nesmíte ochabovat ve svém úsilí a musíte vytrvale podkopávat mentální neèistoty, a tak prohlubovat svou praxi.

Když mysl nazøela Dhammu tímto zpùsobem, stáhne se zpìt na ménì intenzivnìjší úroveò praxe, kterou Buddha a pozdìjší buddhistické texty popisují jako gótrabhú èitta.[12] Výraz gótrabhú èitta oznaèuje mysl, která zakusila stav ležící za hranicemi obyèejné lidské mysli. Je to mysl puthudždžany (obyèejného neosvíceného jedince), která vstupuje do oblasti arijù (ušlechtilých) – tento jev se však stále odehrává v myslích prostých neosvícených lidí, jako jsme my. Gótrabhú puggala je èlovìk, který pokroèil ve své praxi natolik, že doèasnì zakusil stav nibbány (osvobození), ale stáhne se z nìj zpìt a dále se cvièí na jiné úrovni, nebo� ještì nevykoøenil veškeré neèistoty. Je to podobné nìkomu, kdo chce pøekroèit potok: stojí jednou nohou na tomto bøehu a druhou nohou na onom bøehu. Ví naprosto jistì, že potok má dva bøehy, ale nedokáže ho ještì pøekroèit, a tak se vrátí zpìt. Poznání, že potok má dva bøehy, lze pøirovnat k stavu gótrabhú puggala èi gótrabhú èitta. Víte nyní, jak pøekonat neèistoty, ale nejste zatím schopni to uèinit, a tak se vrátíte zpìt. Když jednou nahlédnete, že tento stav skuteènì existuje, toto poznání vás už od té chvíle neopustí a bude stále pøi vás, když se cvièíte v meditaci a rozvíjíte své páramí. Nemáte žádné pochybnosti, co se týèe cíle a té nejpøímìjší cesty, jak ho dosáhnout.

Struènì øeèeno, tento stav, jenž vyvstal, je samotná mysl. Uvažujete-li v souladu s tím, jak se vìci mají, tak uvidíte, že existuje pouze jediná stezka a je vaším úkolem ji následovat. Znamená to, že zcela jasnì víte, že mentální stavy štìstí a neštìstí nejsou onou stezkou. Toto musíte vidìt sami pro sebe – taková je pravá povaha vìcí. Ulpíte-li na štìstí, sešli jste z cesty, nebo� lpìní na štìstí bude pøíèinou vzniku utrpení. Ulpíte-li na smutku, mùže to rovnìž zpùsobit utrpení. Toto chápete – máte už bdìlost a správný názor, ale zároveò ještì nedokážete plnì opustit své lpìní.

Jaká je tedy správná stezka praxe? Musíte kráèet po støední cestì, což znamená sledovat rùzné mentální stavy štìstí a utrpení, ale zároveò si od nich udržovat odstup, nechávat je po obou stranách. Toto je správný zpùsob praxe – udržujete si bdìlost a uvìdomìlost, aèkoliv stále ještì nedokážete opustit svou pøipoutanost. Je to správná cesta, nebo� kdykoliv mysl ulpí na stavech štìstí a neštìstí, je si toho okamžitì vìdoma. Znamená to, že mysl nechválíte a nevyzdvihujete, když ulpí na štìstí, ani ji nekritizujete, když ulpí na neštìstí. Tímto zpùsobem mùžete pozorovat mysl takovou, jaká je. Štìstí není to pravé, trápení není to pravé. Chápete, že žádný z tìchto stavù není tou pravou stezkou. Jste si jich trvale vìdomi, ale nedokážete je zatím plnì opustit. I když toho zatím nejste schopni, udržujete si alespoò vùèi nim bdìlost. Jste-li bdìlí, nepøipisujete stavùm štìstí a neštìstí pøíliš velký význam. Nedáváte zvláštní dùležitost tìmto dvìma smìrùm, kterými se mysl mùže vydat, a nemáte o tom žádné pochybnosti. Víte, že ani jeden z tìchto dvou smìrù není tou pravou stezkou praxe, a tak vždy volíte støední cestu vyrovnanosti jako pøedmìt své mysli. Když se takto cvièíte, dospìjete do bodu, kdy mysl pøekoná stavy štìstí a neštìstí a vyrovnanost (upekkhá) se pøirozenì objeví jako stezka, po které se postupnì – krok za krokem – budete pohybovat. Mysl zná zpùsob, jak pøekonat mentální neèistoty, ale stáhne se zpìt a pokraèuje v praxi, nebo� ještì není pøipravena je zcela opustit.

Kdykoliv mysl ulpí na stavu štìstí, musíte tento stav štìstí uèinit pøedmìtem kontemplace, a kdykoliv ulpí na neštìstí, musíte tento pocit rovnìž uèinit pøedmìtem kontemplace. Mysl nakonec dospìje do bodu, kdy si je plnì vìdoma jak štìstí, tak neštìstí. Tehdy bude schopna opustit štìstí i neštìstí, slast i strast, opustit všechno svìtské a tím se stát lókavidú (znalcem svìta). Když mysl – to, co si je vìdomo – pøestane uchopovat, zklidní se a utiší se. Proè? Protože jste se cvièili a následovali stezku až do tohoto bodu. Víte, co je tøeba uèinit, abyste dosáhli cíle stezky, ale zatím toho ještì nejste schopni. Když mysl ulpí na štìstí nebo na neštìstí, jste si toho plnì vìdomi a snažíte se toto lpìní vykoøenit.

Taková je praxe na úrovni jógávaèary – toho, kdo následuje stezku praxe a usiluje o vyhlazení neèistot, a který ještì nedosáhl cíle. Zamìøujete svou pozornost na tyto jevy, jak se okamžik za okamžikem objevují ve vaší mysli. Není nutné, aby se vás nìkdo každý den dotazoval na stav vaší mysli èi nìco podobného. Existuje-li pøipoutanost k štìstí èi neštìstí, musí být pøítomno jasné a nepochybné porozumìní, že pøipoutanost k tìmto stavùm je dùsledek nevìdomosti. Je to pøipoutanost k svìtu, díky níž stále vìzíme ponoøeni ve svìtì. Štìstí je pøipoutanost k svìtu, neštìstí je pøipoutanost k svìtu. Takové je svìtské lpìní. Co buduje a vytváøí svìt? Svìt vzniká díky nevìdomosti (avidždžá). Postrádáme-li bdìlost, mysl pøipisuje vìcem dùležitost èi význam a neustále vytváøí mentální formace (sankhárá).

Nyní se praxe stane opravdu zajímavou. Kdekoliv je v mysli pøítomno nìjaké lpìní, vytrvale ho podrýváte a podkopáváte. Ulpí-li mysl na štìstí, musíte rozdrtit onu pøipoutanost a nedovolit mysli, aby se nechala unést touto náladou. Ulpí-li mysl na neštìstí, musíte se toho chopit a okamžitì to uèinit pøedmìtem kontemplace. Smìøujete k završení svého úkolu. Mysl nepropustí ani jediný pøedmìt bez pøezkoumání. Nic teï nemùže odolat síle vaší bdìlosti a porozumìní. Pøestože mysl nìkdy uvízne v nedobrém mentálním stavu, jste si toho jasnì vìdomi a nejste nedbalí. Je to podobné, jako když si vrazíte trn do nohy: samozøejmì, že úmyslnì nešlapete na trny, snažíte se jim vyhnout, ale pøesto na nìjaký trn obèas šlápnete. Když se to stane, jak se cítíte? Je to nepøíjemný pocit. Když znáte správnou stezku praxe, tak víte, co je to svìt, co je to utrpení a co je to, co nás váže k nekoneènému kolobìhu zrozování a umírání. Aèkoliv to víte, nejste zatím schopni vyhnout se onìm „trnùm“. Mysl stále ještì následuje rùzné stavy štìstí a smutku, ale už jimi není tak zcela unešena. Vytrvale se snažíte vykoøenit jakékoliv lpìní ve své mysli – odstranit a vyhladit všechno, co náleží k svìtu.

Musíte se cvièit v pøítomném okamžiku. Meditujte právì zde; budujte své páramí právì zde. Toto je jádro praxe, jádro vašeho úsilí. Vedete se sebou jakýsi vnitøní dialog, když takto rozjímáte a uvažujete o Dhammì. Je to nìco, co se odehrává v samotném nitru mysli. Když je svìtské lpìní postupnì podrýváno, bdìlost a porozumìní pronikají stále hloubìji dovnitø a to, co ví, si udržuje jasnou pozornost, bdìle a vyrovnanì, aniž by se do èehokoliv zaplétalo. Do nièeho se nezaplétat znamená vìdìt a neulpívat – uvìdomovat si vìci a zároveò je odkládat stranou, nechávat je být. Stále zakoušíte štìstí; stále zakoušíte neštìstí; stále zakoušíte mentální pøedmìty a mentální stavy, ale už k nim nejste pøipoutáni.

Když vidíte vìci tak, jak jsou, znáte i pravou povahu mysli a pravou povahu mentálních pøedmìtù. Víte, že mysl je odlišná od mentálních pøedmìtù a mentální pøedmìty jsou odlišné od mysli. Mysl je mysl, mentální pøedmìty jsou mentální pøedmìty. Když znáte charakter tìchto dvou jevù, budete si jich jasnì vìdomi, kdykoliv se setkají. Když mysl pøichází do styku s mentálními pøedmìty, bude pøítomna bdìlost. Náš uèitel popisoval praxi jógávaèary, jenž si udržuje uvìdomìlost v chùzi, ve stoje, vsedì i vleže, jako plynulý cyklus. To je sammá patipadá (správná praxe). Neztrácíte duchapøítomnost a neoddáváte se nedbalosti.

Nesledujete pouze hrubší aspekty své praxe; pozorujete mysl také uvnitø, na jemnìjší úrovni. Odložíte to, co je vnìjší. Odteï sledujete pouze tìlo a mysl, pozorujete pouze vznikání a zanikání mysli a jejích pøedmìtù. Chápete, že po svém vzniku musí zaniknout. Když zmizí, opìt vyvstanou – zrození a smrt, smrt a zrození; vznik a poté zánik, zánik a opìt vznik. Nakonec sledujete pouze proces zanikání. Khajavajam znamená úpadek a zánik. Úpadek a zánik jsou pøirozeným rysem mysli a jejích pøedmìtù – to je khajavajam. Když mysl dospìje do tohoto stádia praxe, nemusí už nic hledat èi se starat o cokoliv jiného – bude si pøed vìcmi udržovat náskok díky své bdìlosti. Vidìní je pouze vidìní. Poznávání je pouze poznávání. Mysl a mentální pøedmìty jsou takové, jaké jsou. Taková je pøirozená povaha vìcí. Mysl kolem toho nevytváøí nic dalšího, zastaví se ono neustálé myšlenkové bujení.

Nemìjte žádné pochybnosti ohlednì praxe, nenechte se zmást nejistotou. To se vztahuje i na praxi síla. Jak jsem již døíve øekl, musíte zkoumat své jednání, jestli je správné èi nesprávné. Když dospìjete k urèitému závìru, pøestaòte o tom pochybovat. S praxí samádhi je to stejné. Cviète se vytrvale a postupnì utišujte svou mysl. Objeví-li se myšlenky, nezáleží na tom; neobjeví-li se myšlenky, nezáleží na tom. Dùležité je porozumìt fungování mysli.

Nìkteøí lidé chtìjí uklidnit svou mysl, ale nevìdí, co je to skuteèný klid. Neznají onen stav vnitøního míru. Existují dva druhy klidu – jeden je dùsledkem samádhi, druhý je dùsledkem paòòá. Mysl, která je klidná jen díky samádhi, je stále nevìdomá. Uklidnìní, kterého lze dosáhnout skrze samádhi, je závislé na nepøítomnosti mentálních pøedmìtù. Když mysl nezakouší žádné mentální pøedmìty, je klidná, a vy zaènete ulpívat na pocitu blaha, jež doprovází onen klidný stav. Kdykoliv však dojde k smyslovému doteku, mysl se mu zcela poddá. Obává se totiž mentálních pøedmìtù. Bojí se štìstí a neštìstí; bojí se chvály a kritiky; bojí se tvarù, zvukù, vùní a chutí. Ten, kdo je klidný jen díky samádhi, se všeho obává a nechce mít nic spoleèného s èímkoliv vnìjším. Lidé, kteøí praktikují samádhi tímto zpùsobem, se chtìjí stáhnout do nìjaké odlehlé jeskynì, kde mohou pouze zakoušet blaženost samádhi, aniž by museli vylézt ven. Když se doslechnou o nìjakém klidném místì, snaží se zmizet a ukrýt se tam. Tento druh samádhi s sebou pøináší mnoho utrpení – je obtížné ho opustit a být s druhými lidmi. Tito mniši nechtìjí vidìt žádné tvary ani slyšet jakékoliv zvuky. Nechtìjí zakoušet vùbec nic! Musejí žít na nìjakém zvláštním chránìném místì, kde je nikdo nebude vyrušovat hovorem. Potøebují ke své praxi opravdu tiché prostøedí.

Tento druh klidu je nedostateèný. Když mysl dosáhne potøebného stupnì uklidnìní, je nutné se z nìj stáhnout. Buddha neuèil samádhi spoèívající na nevìdomosti. Pokud takto praktikujete, tak radìji pøestaòte. Když se mysl utiší, používejte tento klid jako základ pro kontemplaci. Zkoumejte samotný stav soustøedìní a rovnìž mentální pøedmìty, které mysl zakouší. Používejte klid samádhi ke zkoumání tvarù, zvukù, chutí, dotykù a myšlenek. Rozjímejte o èástech tìla, jako jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kùže a tak dále. Zamìøte svou pozornost na tøi charakteristiky všech jevù – anièèam (nestálost), dukkham (strastiplnost) a anattá (ne-já). Uvažujte o celém tomto svìtì. Po nìjaké dobì se opìt mùžete navrátit do klidného stavu samádhi. Usaïte se a meditujte, a když je mysl zase klidná, pokraèujte ve své kontemplaci. Používejte stav uklidnìní ke cvièení a oèiš�ování mysli. Podkopávejte její staré návyky. Sedíte-li jen bez pohnutí v samádhi, nezískáte tím žádný vhled – pouze utišujete svou mysl a to je vše. Pokud však tuto klidnou mysl používáte k rozjímání, onen klid bude postupnì pronikat zvnìjšku stále hloubìji do nitra, dokud mysl nedosáhne toho nejhlubšího utišení.

Klid, jenž je dùsledkem paòòá, je velmi zvláštní, nebo� opustí-li mysl stav uklidnìní, nebude se již – díky paòòá – obávat tvarù, zvukù, vùní, chutí, dotykù a pøedstav. To znamená, že pøi každém smyslovém doteku si je mysl okamžitì vìdoma mentálního pøedmìtu. Jakmile dojde k smyslovému doteku, odložíte ho stranou; vaše bdìlost je natolik silná, že bez prodlení nechává vìci být a neulpívá na nich. Tento vnitøní mír je dùsledkem paòòá.

Cvièíte-li se tímto zpùsobem, váš pokrok bude mnohem rychlejší, než kdybyste rozvíjeli jen samotné samádhi. Mysl se stane velmi silnou a nesnaží se již pøed vìcmi utéct. Díky této energii budete nebojácní. Døíve jste se obávali rùzných prožitkù, ale nyní znáte pravou povahu mentálních pøedmìtù a už se jich nebojíte. Znáte sílu své mysli a pøed nièím se nemusíte strachovat. Vidíte-li tvar, zkoumáte ho. Slyšíte-li zvuk, zkoumáte ho. Stáváte se zdatnìjší a schopnìjší ve zkoumání mentálních jevù. Mùžete nyní dùvìøovat síle své praxe, která nekolísá za žádných okolností. A� to jsou tvary, zvuky èi vùnì, jasnì je vidíte, jak vyvstávají, a necháváte je být. Na nièem neulpíváte. Znáte štìstí a nejste k nìmu pøipoutáni. Znáte trápení a nejste k nìmu pøipoutáni. Jakmile cokoliv zakusíte, okamžitì to odložíte stranou. To je správná praxe! Musíte vytrvale nechávat vìci být a odkládat je stranou. Žádný mentální pøedmìt už nebude schopen ovládnout vaši mysl. Nechte vìci tam, kde jsou, a prodlévejte v bezpeèném prostøedí své mysli. Když pøicházíte do styku s vìcmi, zkoumejte je a odkládejte je stranou. Když takto rozjímáte, pøestanete vìci uchopovat. Všechny mentální jevy ztratí svou dùležitost a už vámi nedokážou otøást. Taková je síla vipassaná (vhledu). Vyvstanou-li tyto vlastnosti v mysli meditujícího, je na místì zmìnit název praxe na vipassaná: jasné vidìní v souladu s pravdou a skuteèností. O to zde totiž jde – vìdìní v souladu se skuteèností. Toto je vnitøní mír na té nejhlubší úrovni, vnitøní mír plynoucí z vipassaná. Utišování mysli jen skrze samádhi je velmi obtížné a problematické, nebo� se poøád nìèeho obáváte.

Když je tedy mysl tichá a klidná, co byste mìli dìlat? Cviète ji. Praktikujte s ní. Používejte ji ke kontemplaci. Neobávejte se vìcí. Neulpívejte na nich. Rozvíjení samádhi, jen abyste mohli nehnutì sedìt a užívat si blažených mentálních stavù, není pravým úèelem praxe. Musíte se z nìj stáhnout. Buddha øíkal, že se musíte zapojit do bitvy a ne se jenom skrývat v zákopu pøed kulkami nepøítele. Když je tøeba bojovat, musíte vyskoèit ven a rozžhavit své hlavnì. Døíve nebo pozdìji musíte vylézt z toho zákopu. Nemùžete tam pospávat, když je zapotøebí bojovat. Taková je praxe. Nemùžete své mysli dovolit, aby se poøád jen skrývala ve stínu.

Síla a samádhi tvoøí základ praxe a je nutné je náležitì rozvíjet. Musíte se cvièit a zkoumat vìci v souladu s mnišskou disciplínou a dalšími zabìhnutými principy.

Vylíèil jsem vám praxi v jejích hrubých obrysech. Dejte si pozor, abyste jako meditující neuvízli v pochybnostech a nejistotì. Nepochybujte o zpùsobu praxe. Objeví-li se štìstí, pozorujte ho. Objeví-li se neštìstí, pozorujte ho. Buïte si obou jasnì vìdomi a snažte se je vyhladit. Nechte je být. Odhoïte je stranou. Zkoumejte mentální pøedmìty a neuchopujte je. Nezáleží na tom, zda budete meditovat vsedì nebo v chùzi. Když se vám hlavou honí myšlenky, nenechte se tím odradit. Nejdùležitìjší je plynule sledovat, co se v mysli dìje, okamžik za okamžikem. Jestliže se opravdu nedokážete vymanit z myšlenkového bujení, obsáhnìte to všechno jako jeden celek a odetnìte to u samotného koøene: „Všechny tyto myšlenky, pøedstavy a fantazie nejsou nic jiného než myšlenkové bujení a nic více. Je to všechno anièèam, dukkham a anattá. Nic z toho není jisté.“ Odhoïte to bez nejmenšího zaváhání.




 

Poznámky:

1. Samana: mnich, asketa; èlovìk, jenž opustil život v domácnosti, aby se mohl vìnovat duchovnímu usilování. [Zpìt]

2. Árammana: pøedmìt mysli (èitta) v daném okamžiku. Tento pøedmìt je odvozen z pìti smyslù èi ze samotné mysli (vzpomínky, myšlenky, pocity). Nejedná se o vnìjší pøedmìt jako takový, nýbrž o mentální pøedmìt, do nìhož vkládáme své vlastní domnìnky a pøedjatá mínìní. [Zpìt]

3. Bhikkhu: buddhistický mnich žijící z almužen. [Zpìt]

4. Arahant: zasloužilý, dokonalý. [Zpìt]

5. Phra: v thajštinì „ctihodný“. [Zpìt]

6. Khandha: skupiny èi složky – hmotná forma (rúpa), poci�ování (védaná), vnímání (saòòá), mentální formace (sankhárá) a vìdomí (viòòána). Z tìchto pìti skupin se skládá každý jednotlivý èlovìk. [Zpìt]

7. Magga-phala: stezka a plod – ètyøi nadsvìtské stezky (èi ètyøi stupnì na jedné stezce) vedoucí k stavu ušlechtilosti (arija) a k ukonèení veškeré strasti; jde o vhledy, jež odetnou pouta (samjódžana) vážící bytosti ke kolobìhu znovuzrozování. [Zpìt]

8. Páramí: deset duševních dokonalostí – štìdrost, ctnost, odøíkání, porozumìní, energie, trpìlivost, pravdomluvnost, rozhodnost, laskavost a vyrovnanost. [Zpìt]

9. Upapáramí: jedná se o týchž deset dokonalostí, ale na hlubší a intenzivnìjší rovinì. Nejvyšší stupeò se nazývá paramattha-páramí. [Zpìt]

10. Džhána: rùzné stupnì meditaèního pohroužení. Pìt faktorù džhány zahrnuje: zamýšlení a rozvažování, nadšení, blaho a vyrovnanost. [Zpìt]

11. Dhátu: prvky, pøirozené elementy. Jsou to základní vlastnosti tvoøící vnitøní prožitek tìla a mysli: zemì (pevnost), voda (soudržnost), oheò (energie), vítr (pohyb), prostor a vìdomí. [Zpìt]

12. Gótrabhú èitta: zmìna pøíslušnosti (stav vìdomí pøedcházející dosažení stezky). [Zpìt]

source : http://dhamma.wz.cz/
 

Home | Links | Contact

Copy Right Issues © DhammaTalks.net