DhammaTalks.net

Úèel satipatthány

Pøeložil Bhikkhu Gavésakó.

Pálijský výraz pro meditaci je bhávaná – kultivace èi rozvíjení. Toto slovo popisuje rozvíjení prospìšných kvalit v mysli. Bhávaná je druhem kammy – zámìrná aktivita vedoucí ve svém dùsledku k ukonèení veškeré kammy. To je vidìt i na jiném pálijském výrazu pro meditaci, jímž je kammatthána, dosl. „zamìstnání“. V thajštinì èasto používají idiomu „vynakládat úsilí“. Je dobré mít tato slova na pamìti jakožto protiváhu èasté domnìnce, že meditace je absencí aktivity èi pasivním otevøením se všemu. Meditace je ve skuteènosti, podle pálijských textù, velmi aktivním procesem. Má urèitý cíl a aktivnì usiluje o jeho dosažení. To lze vidìt na popisu toho, jak je správná bdìlost rozvíjena pomocí satipatthány.

Slovo satipatthána je èasto pøekládáno jako „základ bdìlosti“, což mùže vyvolávat dojem, že se jedná o meditaèní pøedmìt. Tento dojem je ještì posílen, když jsou ètyøi satipatthány vyjmenovány jako tìlo, poci�ování, mysl a mentální jevy. Pálijské texty však vysvìtlují satipatthánu jako proces ustanovení (upatthána) bdìlosti (sati): tak lze chápat tento složený výraz. Když ho texty definují, nepøedkládají seznam pøedmìtù, nýbrž ètyøi popisy jisté aktivity. Prvním z nich je:

Idha bhikkhu kájé kájánupassí viharati átápí sampadžánó satimá vinejja lóké abhidždžhá-dómanassam.

Mnich prodlévá pøi nahlížení tìla jakožto tìla, horlivì, uvìdomìle a bdìle, zanechávaje chtivosti a žalu vùèi svìtu.

Každý z výrazù v této formulaci je dùležitý. „Nahlížení“ (anupassí) lze rovnìž pøekládat jako „sledování“. Jedná se o prvek soustøedìní v praxi, když se držíme v rámci urèitého tématu v kontextu rozlièných proudù našeho prožívání. „Horlivì“ (átápí) oznaèuje úsilí, jež vkládáme do praxe, snažíce se opustit neprospìšné mentální stavy a kultivovat prospìšné stavy na základì peèlivého rozlišování mezi nimi. „Uvìdomìle“ (sampadžánó) znamená být si jasnì vìdom toho, co se dìje v pøítomném okamžiku. „Bdìle“ (satimá) oznaèuje schopnost bedlivosti a pamìtlivosti, tj. dbát na nìco, mít nìco na pamìti. Nìkdy bývá toto slovo interpretováno jako nereaktivní všímavost, bez jakéhokoli zamìøení na cíl, prostì zaznamenávající jevy, které vyvstávají. Popis satipatthány tomu však neodpovídá. Nereaktivní všímavost je ve skuteènosti aspektem vyrovnanosti (upekkhá), což je jedna z mnoha vlastností rozvíjených v procesu satipatthány. Horlivost má v satipatthánì nepochybnì urèitý cíl èi úkol, a bdìlost nám napomáhá mít ho stále na pamìti.

Tento úkol má dva aspekty: držet se v rámci našeho zvoleného tématu; a opouštìt chtivost èi žal, které vyvstávají, když se naše pozornost zatoulá zpìt na pole svìta. To je smysl výrazu „tìlo jakožto tìlo“. Jinými slovy, snažíme se setrvat s bezprostøedním prožíváním našeho tìla, aniž bychom se zaplétali do myšlenek a vnitøních komentáøù, jež vytváøejí náš pojem svìta. Nezabýváme se vzpomínkami na to, jak jsme se k našemu tìlu vztahovali v minulosti, ani pøedstavami o tom, jak se k nìmu chceme vztahovat v budoucnosti. Necháváme stranou veškeré starosti o to, jak naše tìlo funguje ve svìtì z hlediska jeho krásy, obratnosti èi síly. Prostì se zamìøíme na samotnou tìlesnost – bezprostøední prožitek dýchání, tìlesných pohybù a poloh, ètyø základních prvkù, a nevyhnutelný rozklad tìla po smrti. Tímto zpùsobem se uèíme odkládat naše domnìnky o tom, co leží èi neleží za naším prožitkem tìlesnosti, pøièemž se vytrvale vracíme k samotnému prožívání skuteènosti.

Totéž platí v pøípadì dalších tøí druhù satipatthány: nahlížení pocitù, stavù mysli a mentálních kvalit. Na první pohled se mohou jevit jako nové a odlišné typy praxe, ale Buddha poukazuje na to, že se všechny mohou soustøedit na jediné meditaèní téma: sledování dechu (ánápánasati). Prodlévá-li mysl u dechu, jsou pøítomny všechny ètyøi satipatthány. Rozdíl spoèívá pouze v tom, jak zamìøíme svou pozornost. Získáme-li jistou zkušenost s prvním, nejzøejmìjším druhem satipatthány, nemusíme chodit velmi daleko, abychom zabrousili do zbývajících tøí. Prostì setrváváme u dechu a pøesuneme svou pozornost k pocitùm a stavùm mysli, jež pøitom vyvstávají, a taktéž k mentálním kvalitám, které nám v tom buï zabraòují anebo napomáhají. Když si zvolíme urèitý rámec, na který zamìøíme svou pozornost, vztahujeme se k nìmu stejnì jako k tìlu: setrváváme se samotným prožitkem, aniž bychom se zaplétali do vnitøních komentáøù týkajících se naší osoby èi do názorù týkajících se svìta. Oddìlíme pocity (pøíjemné, nepøíjemné a neutrální) od pøíbìhù, jež kolem nich obvykle vytváøíme. Oddìlíme mentální stavy chtivosti, zlosti a zaslepenosti od jejich terèù ve svìtì. Tímto zpùsobem se je uèíme vidìt takové, jaké skuteènì jsou.

Smìøujeme však nepochybnì k urèitému cíli, vedeni touhou po probuzení – touhou, kterou Buddha neoznaèoval jako zdroj utrpení, nýbrž jako souèást stezky vedoucí k jeho ukonèení. To je nejlépe vidìt v satipatthánì zamìøené na mentální kvality. Uèíme se rozpoznávat neprospìšné vlastnosti, jež brání soustøedìní (jako napø. smyslná touha, zlovùle èi rozrušenost), nejen abychom je prostì zakoušeli, ale také abychom jim porozumìli a tím je odstranili. Podobnì se uèíme rozpoznávat prospìšné vlastnosti, jež napomáhají porozumìní, tak abychom je mohli rozvíjet až do úplného osvobození.

V pálijských textech jsou tyto prospìšné vlastnosti oznaèovány jako sedm èlánkù probuzení (satta bodždžhangá) a praxe satipatthány je má za úkol všechny postupnì rozvíjet. Prvním èlánkem je bdìlost (sati). Druhým je zkoumání jevù (dhamma-vièaja): schopnost rozlišit prospìšné a neprospìšné mentální vlastnosti; to, co je možno pøijmout, a to, co je nutno zmìnit. Tøetím èlánkem je energie (virija): vytrvalé úsilí, jehož cílem je odstranit nedobré vlastnosti a nahradit je dobrými. Texty popisují velké množství metod, jak v tomto snažení postupovat, ale jedná se v podstatì o dva pøístupy. V nìkterých pøípadech nedobrá vlastnost zmizí, když ji prostì pozorujeme. Jindy je tøeba vynaložit cílevìdomé úsilí, aktivnì se snažit opustit neprospìšnou vlastnost a nahradit ji nìèím lepším.

Když dobré vlastnosti v nás nabydou na síle, uvidíme, že prospìšné formy myšlení sice nevedou k neblahým èinùm, avšak v pøemíøe zpùsobují únavu mysli. A tak utišíme své myšlenky, což navodí tøi další èlánky probuzení: nadšení (píti), zklidnìní (passaddhi) a soustøedìní (samádhi). Ty dodávají mysli pocit uspokojení a pohody.

Posledním èlánkem je vyrovnanost (upekkhá). To, že stojí až na posledním místì, má svùj dùvod. Nereaktivita má své opodstatnìní, až když ostatní aktivní èlánky splnily svoji úlohu. To platí pro všechny skupiny vlastností, jež zahrnují vyrovnanost jako jednu z nich. Nikdy není uvedena samostatnì jako jediný faktor postaèující k probuzení; a vždy stojí na posledním místì, za jinými aktivními faktory. To neznamená, že vyrovnanost nahradí ostatní vlastnosti, pouze se pøipojí k jejich spoleènému fungování. Napomáhá jejich vyvážení, tak abychom mohli poodstoupit od celého procesu a rozpoznat jemnìjší formy strasti a toužení, jež mohly být zakryté aktivními faktory. Tak vytváøí prostor, v nìmž aktivní èlánky mohou pùsobit na novì odhalených rovinách. Až když všechny formy strasti a toužení úplnì zmizí, je práce aktivních i nereaktivních èlánkù meditace u konce. Pak mùže být mysl skuteènì prostá jakéhokoli zamìøení na cíl.

Lze to pøirovnat ke høe na piáno. Když se zdokonalíte v této dovednosti, stanete se zároveò citlivìjší a budete schopni nereaktivnì poslouchat, abyste rozpoznali jemnìjší tóniny hudby. Tím se ještì zlepší vaše schopnost hrát. Podobnì, když se zdokonalíme v schopnosti ustanovit bdìlost v urèitém rámci, získáme vìtší citlivost v procesu odkrývání rùzných rovin pøítomného okamžiku, dokud nedospìjeme k úplnému osvobození.
 

Source : http://dhamma.wz.cz

Home | Links | Contact

Copy Right Issues © DhammaTalks.net