Aṅguttara Nikāya
3.65. Rozprava ke Kálámům
Úvod
Tak jsem slyšel. Jednou, když Vznešený spolu s velkou společností bhikkhuů putoval zemí Kósala, přišel do města Kálámů nazývaného Késaputta.
Kálámové z Késaputty uslyšeli: „Asketa Gótama, syn z rodu Sakjů, putuje zemí Kósala spolu s velkou společností bhikkhuů a nyní přišel do Késaputty. Takováto dobrá pověst se šíří o vznešeném Gótamovi: ,Takový je Vznešený—je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a (ctnostným) jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce těch, kteří mají být zkroceni, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Ukazuje tento svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, jak ho sám přímo poznal. Vykládá učení, které je dobré na počátku, dobré uprostřed a dobré na konci, obdařené smyslem a dokonalou skladbou. Prohlašuje úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život. Vskutku je dobré vidět takového Zasloužilého.‘“
Poté Kálámové z Késaputty přistoupili k Vznešenému. Někteří se mu poklonili a usedli stranou, někteří si s ním vyměnili obvyklá přátelská slova a usedli stranou, někteří v uctivém pozdravu sepjali své dlaně směrem k Vznešenému a usedli stranou, někteří Vznešenému oznámili svá jména a své rody a usedli stranou, zatímco někteří zůstali v tichosti a usedli stranou.
Když Kálámové z Késaputty takto usedli stranou, oslovili Vznešeného: „Pane, jsou někteří asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, a vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, kdežto nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Jsou také jiní asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, a také oni vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Je v nás pochybnost a nejistota ohledně nich, pane. Který z těchto asketů a bráhmanů mluvil pravdu a který lež?“
Deset nespolehlivých věcí
„Vskutku, Kálámové, máte proč pochybovat a být nejistí. Nejistota ve vás vznikla ve vztahu k tomu, co je pochybné. Pohleďte, Kálámové, nespoléhejte:
(1) na to, co jste získali opakovaným slyšením,
(2) na tradici,
(3) na legendy,
(4) na to, co je dáno v písmech,
(5) na teoretické spekulace,
(6) na samozřejmě přijímané ,pravdy‘,
(7) na uvážení zdánlivého stavu věcí,
(8) na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami,
(9) na něčí přesvědčovací schopnosti,
(10) na úvahu že ,tento asketa je náš učitel‘.
Zřetelně neprospěšné věci
Kálámové, jestliže sami víte, jaké věci jsou neprospěšné, jaké věci jsou hanebné, jaké věci moudří neschvalují, jaké věci, jsou-li převzaty a konány, vedou ke zhoubě a utrpení, pak, Kálámové, byste měli takové věci opustit.
Co myslíte, Kálámové, když v člověku vyvstane chtivost, nenávist a zaslepenost, je to pro jeho prospěch nebo neprospěch?“
„Pro jeho neprospěch, pane.“
„A když, Kálámové, takový člověk posedlý chtivostí, nenávistí a zaslepeností, přemožen chtivostí, nenávistí a zaslepeností, a s myslí zničenou chtivostí, nenávistí a zaslepeností dokonce zabíjí, krade, páchá cizoložství, lže a navádí i ostatní, aby se chovali stejně, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho zhouby a utrpení?“
„Ano, pane.“
„Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné nebo neprospěšné?“
„Neprospěšné, pane.“
„Jsou hanebné nebo nejsou hanebné?“
„Jsou hanebné, pane.“
„Moudří je chválí nebo neschvalují?“
„Neschvalují, pane.“
„Převzaty a konány vedou tyto věci ke zhoubě a k utrpení nebo ne? Či jak to ve skutečnosti je?“
„Převzaty a konány vedou tyto věci ke zhoubě a k utrpení. Tak to skutečně vidíme.“
„Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte: (1) na to, co jste získali opakovaným slyšením, (2) na tradici, (3) na legendy, (4) na to, co je dáno v písmech, (5) na teoretické spekulace, (6) na samozřejmě přijímané ,pravdy‘, (7) na uvážení zdánlivého stavu věcí, (8) na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami, (9) na něčí přesvědčovací schopnosti, (10) na úvahu že ,tento asketa je náš učitel‘.
Proto, Kálámové, jestliže sami víte, že tyto věci jsou neprospěšné, že jsou hanebné, že je moudří neschvalují, že jsou-li převzaty a konány, vedou ke zhoubě a utrpení, pak, Kálámové, byste měli tyto věci opustit.
Zřetelně prospěšné věci
Kálámové, jestliže sami víte, jaké věci jsou prospěšné, jaké věci nejsou hanebné, jaké věci moudří chválí, jaké věci, jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu a blahu, pak, Kálámové, byste měli takové věci převzít a konat.
Co myslíte, Kálámové, když v člověku nevyvstane chtivost, nenávist ani zaslepenost, je to pro jeho prospěch nebo neprospěch?“
„Pro jeho prospěch, pane.“
„A když, Kálámové, takový člověk, který není posedlý chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, který není přemožen chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, a s myslí, která není zničena chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, ani nezabíjí, ani nekrade, ani nepáchá cizoložství, ani nelže a nenavádí ostatní, aby se takto špatně chovali, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho prospěchu a blaha?“
„Ano, pane.“
„Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné nebo neprospěšné?“
„Prospěšné, pane.“
„Jsou hanebné nebo nejsou hanebné?“
„Nejsou hanebné, pane.“
„Moudří je chválí nebo neschvalují?“
„Chválí, pane.“
„Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu nebo ne? Či jak to ve skutečnosti je?“
„Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu. Tak to skutečně vidíme.“
„Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte: (1) na to, co jste získali opakovaným slyšením, (2) na tradici, (3) na legendy, (4) na to, co je dáno v písmech, (5) na teoretické spekulace, (6) na samozřejmě přijímané ,pravdy‘, (7) na uvážení zdánlivého stavu věcí, (8) na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami, (9) na něčí přesvědčovací schopnosti, (10) na úvahu že ,tento asketa je náš učitel‘.
Proto, Kálámové, jestliže vy sami víte, že tyto věci jsou prospěšné, že nejsou hanebné, že je moudří chválí, že jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu a blahu, pak, Kálámové, byste měli tyto věci převzít a konat.
Čtyři vznešená dlení
Kálámové, ušlechtilý žák, který se takto oprostil od chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, prodlévá s uvědoměním (sati) a jasným chápáním (sampadžaňňa),
(1) s myslí naplněnou všeobjímající dobrotivostí (mettá),
(2) s myslí naplněnou soucitem (karuná),
(3) s myslí naplněnou blahovůlí (muditá),
(4) s myslí naplněnou vyrovnaností (upekkhá),
proniká a naplňuje jednu světovou stranu, stejně tak i druhou, třetí a čtvrtou, stejně tak i oblasti nahoře, dole, napříč a všude. Takto proniká a naplňuje celý svět ve všech směrech myslí naplněnou všeobjímající dobrotivostí, myslí naplněnou soucitem, myslí naplněnou blahovůlí, myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou, všeobsahující, nezměrnou, prostou nenávisti či zášti.
Čtyři jistoty
Kálámové, ušlechtilý žák, který má mysl takto prostou nenávisti, prostou zlovůle, mysl neznečištěnou, mysl očištěnou, je tím, kdo nalézá již zde a nyní čtyři jistoty (útěchy).
(1) ,Jestliže existuje onen svět (po smrti), jestliže existují plody a následky dobrých a špatných činů, pak po rozpadu těla, po smrti, budu zrozen na šťastném místě, v nebeském světě.‘ To je první jistota, kterou nalézá.
(2) ,Jestliže neexistuje onen svět (po smrti), jestliže neexistují plody a následky dobrých a špatných činů, přesto prodlévám zde a nyní prostý nenávisti, prostý zlovůle, bezstarostný a šťastný.‘ To je druhá jistota, kterou nalézá.
(3) ,Jestliže zlo dopadá na svého původce, a já však nekonám zlé činy, jak by mě mohlo postihnout zlo?‘ To je třetí jistota, kterou nalézá.
(4) ,Jestliže zlo nedopadá na svého původce, tak i v tomto případě jsem očištěn.‘ To je čtvrtá jistota, kterou nalézá.“
„Vskutku je to tak, pane: ušlechtilý žák, který má mysl takto prostou nenávisti, prostou zlovůle, mysl neznečištěnou, mysl očištěnou, je tím, kdo nalézá již zde a nyní tyto čtyři jistoty (útěchy).
Závěr
Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak Vznešený vysvětlil učení (Dhammu) mnoha způsoby. My se též obracíme k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci bhikkhuů jako ke svému útočišti. Nechť nás ctěný Gótama považuje za laické stoupence, kteří u něj nalezli útočiště, ode dneška až do posledního výdechu.“