Sbírka středně dlouhých rozprav
1. O kořeni všech věcí
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval poblíž Ukkatthy, v háji Subhaga, u kořene královského sálového stromu. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“—„Pane!“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: „Vyložím vám, mniši, kořen všech věcí. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“—„Ano, pane,“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
Nepoučený obyčejný člověk
„Zde, mniši, nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), který si nehledí ušlechtilých, je neznalý a neukázněný v učení ušlechtilých, který si nehledí dobrých lidí, je neznalý a neukázněný v učení dobrých lidí—
vnímá (saňdžánáti) zemi (pathavim) jako zemi, vodu (ápam) jako vodu, žár (tedžam) jako žár, vítr (vájam) jako vítr, bytosti (bhúte) jako bytosti, bohy (déve) jako bohy, Padžápatiho jako Padžápatiho, Brahmu jako Brahmu, zářící bohy (ábhassare) jako zářící bohy, třpytivé bohy (subhakinhe) jako třpytivé bohy, bohy velkých plodů (véhapphale) jako bohy velkých plodů, Vládce (abhibhum) jako Vládce, oblast nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam) jako oblast nekonečného prostoru, oblast nekonečného vědomí (viňňánančájatanam) jako oblast nekonečného vědomí, oblast nicoty (ákiňčaňňájatanam) jako oblast nicoty, oblast ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam) jako oblast ani-vnímání-ani-nevnímání, viděné (dittham) jako viděné, slyšené (sutam) jako slyšené, zakoušené (mutam) jako zakoušené, poznávané (viňňátam) jako poznávané, jednotu (ékattam) jako jednotu, mnohost (nánattam) jako mnohost, vše (sabbam) jako vše, odpoutání (nibbánam) jako odpoutání.
Když vnímá zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, … vše jako vše, odpoutání jako odpoutání, tak
smýšlí (maňňati): ‚zem‘, ‚voda‘, ‚žár‘, ‚vítr‘, … ‚vše‘, ‚odpoutání‘.
Smýšlí: ‚v zemi‘, ‚ve vodě‘, ‚v žáru‘, ‚ve větru‘, … ‚ve všem‘, ‚v odpoutání‘.
Smýšlí: ‚od země‘, ‚od vody‘, ‚od žáru‘, ‚od větru‘, … ‚od všeho‘, ‚od odpoutání‘.
Smýšlí: ‚zem je má‘, ‚voda je má‘, ‚žár je můj‘, ‚vítr je můj‘, … ‚vše je mé‘, ‚odpoutání je mé‘.
Těší se (abhinandati) ze země, z vody, z žáru, z větru, … ze všeho, z odpoutání. A z jakého důvodu?
Protože tomu plně neporozuměl (apariňňátam), tak pravím.
Ten, kdo se cvičí
Mnich (bhikkhu), který se cvičí (sekkha), který ještě nedosáhl svého cíle, který usiluje o nejvyšší vyproštění z jha—
přímo poznává (abhidžánáti) zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, bytosti jako bytosti, bohy jako bohy, Padžápatiho jako Padžápatiho, Brahmu jako Brahmu, zářící bohy jako zářící bohy, třpytivé bohy jako třpytivé bohy, bohy velkých plodů jako bohy velkých plodů, Vládce jako Vládce, oblast nekonečného prostoru jako oblast nekonečného prostoru, oblast nekonečného vědomí jako oblast nekonečného vědomí, oblast nicoty jako oblast nicoty, oblast ani-vnímání-ani-nevnímání jako oblast ani-vnímání-ani-nevnímání, viděné jako viděné, slyšené jako slyšené, zakoušené jako zakoušené, poznávané jako poznávané, jednotu jako jednotu, mnohost jako mnohost, vše jako vše, odpoutání jako odpoutání.
Když přímo poznává zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, … vše jako vše, odpoutání jako odpoutání, neměl by smýšlet (má maňňi): ‚zem‘, ‚voda‘, ‚žár‘, ‚vítr‘, … ‚vše‘, ‚odpoutání‘.
Neměl by smýšlet: ‚v zemi‘, ‚ve vodě‘, ‚v žáru‘, ‚ve větru‘, … ‚ve všem‘, ‚v odpoutání‘.
Neměl by smýšlet: ‚od země‘, ‚od vody‘, ‚od žáru‘, ‚od větru‘, … ‚od všeho‘, ‚od odpoutání‘.
Neměl by smýšlet: ‚zem je má‘, ‚voda je má‘, ‚žár je můj‘, ‚vítr je můj‘, … ‚vše je mé‘, ‚odpoutání je mé‘.
Neměl by se těšit (mábhinandi) ze země, z vody, z žáru, z větru, … ze všeho, z odpoutání. A z jakého důvodu?
Aby tomu plně porozuměl (pariňňejjam), tak pravím.
Zasloužilý
Mnich, který je zasloužilý (araham), který vyhladil své zákaly (khínásavo), dospěl k završení (vusitavá), splnil svůj úkol (katakaraníjo), složil břemeno (ohitabháro), dosáhl pravého cíle (anuppattasadattho), zcela odstranil pouto bytí (parikkhínabhavasamjodžano) a je osvobozen správným porozuměním (sammadaňňá vimutto)—
přímo poznává (abhidžánáti) zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, bytosti jako bytosti, bohy jako bohy, Padžápatiho jako Padžápatiho, Brahmu jako Brahmu, zářící bohy jako zářící bohy, třpytivé bohy jako třpytivé bohy, bohy velkých plodů jako bohy velkých plodů, Vládce jako Vládce, oblast nekonečného prostoru jako oblast nekonečného prostoru, oblast nekonečného vědomí jako oblast nekonečného vědomí, oblast nicoty jako oblast nicoty, oblast ani-vnímání-ani-nevnímání jako oblast ani-vnímání-ani-nevnímání, viděné jako viděné, slyšené jako slyšené, zakoušené jako zakoušené, poznávané jako poznávané, jednotu jako jednotu, mnohost jako mnohost, vše jako vše, odpoutání jako odpoutání.
Když přímo poznává zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, … vše jako vše, odpoutání jako odpoutání, tak
nesmýšlí (na maňňati): ‚zem‘, ‚voda‘, ‚žár‘, ‚vítr‘, … ‚vše‘, ‚odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚v zemi‘, ‚ve vodě‘, ‚v žáru‘, ‚ve větru‘, … ‚ve všem‘, ‚v odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚od země‘, ‚od vody‘, ‚od žáru‘, ‚od větru‘, … ‚od všeho‘, ‚od odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚zem je má‘, ‚voda je má‘, ‚žár je můj‘, ‚vítr je můj‘, … ‚vše je mé‘, ‚odpoutání je mé‘.
Netěší se (nábhinandati) ze země, z vody, z žáru, z větru, … ze všeho, z odpoutání. A z jakého důvodu?
Protože tomu plně porozuměl (pariňňátam), tak pravím. …
Protože je prost vášně (vítarágattá) díky odstranění [vyhlazení] vášně. …
Protože je prost nenávisti (vítadosattá) díky odstranění nenávisti. …
Protože je prost zaslepenosti (vítamohattá) díky odstranění zaslepenosti .
Tathágata
Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený (sammásambuddho)—
přímo poznává (abhidžánáti) zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, bytosti jako bytosti, bohy jako bohy, Padžápatiho jako Padžápatiho, Brahmu jako Brahmu, zářící bohy jako zářící bohy, třpytivé bohy jako třpytivé bohy, bohy velkých plodů jako bohy velkých plodů, Vládce jako Vládce, oblast nekonečného prostoru jako oblast nekonečného prostoru, oblast nekonečného vědomí jako oblast nekonečného vědomí, oblast nicoty jako oblast nicoty, oblast ani-vnímání-ani-nevnímání jako oblast ani-vnímání-ani-nevnímání, viděné jako viděné, slyšené jako slyšené, zakoušené jako zakoušené, poznávané jako poznávané, jednotu jako jednotu, mnohost jako mnohost, vše jako vše, odpoutání jako odpoutání.
Když přímo poznává zemi jako zemi, vodu jako vodu, žár jako žár, vítr jako vítr, … vše jako vše, odpoutání jako odpoutání, tak
nesmýšlí (na maňňati): ‚zem‘, ‚voda‘, ‚žár‘, ‚vítr‘, … ‚vše‘, ‚odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚v zemi‘, ‚ve vodě‘, ‚v žáru‘, ‚ve větru‘, … ‚ve všem‘, ‚v odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚od země‘, ‚od vody‘, ‚od žáru‘, ‚od větru‘, … ‚od všeho‘, ‚od odpoutání‘.
Nesmýšlí: ‚zem je má‘, ‚voda je má‘, ‚žár je můj‘, ‚vítr je můj‘, … ‚vše je mé‘, ‚odpoutání je mé‘.
Netěší se (nábhinandati) ze země, z vody, z žáru, z větru, … ze všeho, z odpoutání. A z jakého důvodu?
Protože tomu plně porozuměl až do konce (pariňňátantam), tak pravím. …
Protože poznal (viditvá), že potěšení je kořenem strasti (nandí dukkhassa múlan,ti) a že s bytím (bhava) [jako svou podmínkou] je tu zrození (džáti), a že to, co vstoupilo v bytí, podléhá stárnutí a smrti (džará-maranam).
Proto, mniši, Tathágata, díky odstranění (khajá), vymizení (virágá), ustání (nirodhá), zřeknutí se (čága) a zavržení (patinissaggá) veškerého toužení (sabbaso tanhánam), procitl (abhisambuddho) k nejvyššímu (anuttaram) dokonalému probuzení (sammásambodhi), tak pravím.“
Tak pravil Vznešený. Oni mniši se však nezaradovali ze slov Vznešeného.