Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka. Tehdy ctihodný Samiddhi prodléval v lesní chatce.

Poutník Potaliputto, který tehdy putoval krajem a procvičoval se v chůzi, přišel k ctihodnému Samiddhimu, vyměnil si s ním přátelské pozdravy, načež usedl stranou a takto ho oslovil: „Příteli Samiddhi, z vlastních úst askety Gótamy jsem vyslechl a dověděl se toto: ‚Plané (zbytečné) jsou tělesné činy, plané jsou slovní činy, jen mentální činy jsou opravdové (skutečné). A existuje dosažení, do kterého když někdo vstupuje, tak nepociťuje (nezakouší) vůbec nic.‘“

„Kiva čiram pabbadžitosi ávuso samiddhíti.“ „Na čiram ávuso, tíni vassániti.“ „Etthadáni majam there bhikkhu kim vakkháma, jatra hi námevam navo bhikkhu sattháram parirakkhitabbam maňňissati. Saňčetanikam ávuso samiddhi kammam katvá kájena váčája manasá, kim so vedijatíti.“ „Saňčetanikam ávuso potaliputta, kammam katvá kájena váčája manasá, dukkham so vedijatíti.“

„Tak nemluv, příteli Potaliputto, tak nemluv. Nepomlouvej Vznešeného, není dobré pomlouvat Vznešeného. Vznešený to tak neříkal: ‚Plané je tělesné konání, plané je slovní konání, jen mentální konání je opravdové.‘ Avšak existuje, příteli, dosažení, do kterého když někdo vstupuje, tak nepociťuje vůbec nic.“

„Jak je to dlouho, co jsi odešel do bezdomoví, příteli Samiddhi?“ „Ne dlouho, příteli, tři roky.“ „Co teď budeme říkat starším mnichům, když i nový mnich si myslí, že jeho učitel by měl být takto bráněn? Příteli Samiddhi, když někdo záměrně vykonává činy tělem, řečí a myslí, co pociťuje?“ „Příteli Potaliputto, když někdo záměrně vykonává činy tělem, řečí a myslí, pociťuje strast.“

Pak poutník Potaliputto, aniž by schválil nebo odmítl slova ctihodného Samiddhi, vstal ze svého místa k sezení a odešel.

Brzy potom co poutník Potaliputta odešel, přišel ctihodný Samiddhi k ctihodnému Ánandovi, vyměnil si s ním přátelské pozdravy, načež usedl stranou a vyložil ctihodnému Ánandovi celý rozhovor, který měl s poutníkem Potaliputtou. Když to bylo řečeno, ctihodný Ánanda oslovil ctihodného Samiddhi: „Příteli Samiddhi, tento rozhovor by měl být vyložen Vznešenému. Pojďme k Vznešenému a vyložme mu ho. Co na to Vznešený odpoví, to uchováme v paměti.“

„Tak dobře, příteli, „ odpověděl ctihodný Samiddhi ctihodnému Ánandovi. Pak spolu přišli k Vznešenému, poklonili se mu, usedli stranou a ctihodný Ánanda vyložil Vznešenému celý rozhovor, který měl ctihodný Samiddhi s poutníkem Potaliputtou.

Když to bylo řečeno, Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Ánando, není mi známo, že bych kdy viděl poutníka Potaliputtu, natož abych s ním měl takový rozhovor. Nicméně, Ánando, na tuto otázku poutníka Potaliputty, která měla být rozebrána (analyzována), tento pošetilý Samiddhi odpověděl jednostranně.“

Když to bylo řečeno, ctihodný Udájí oslovil Vznešeného: „Snad, pane, ctihodný Samiddhi takto mluvil vzhledem k (principu): ‚cokoli je pociťováno, to je strast.‘“

Když to bylo řečeno, Vznešený oslovil ctihodného Ánandu: „Pohleď, Ánando, jak se do toho tento pošetilý Udájí plete. Já vím, Ánando, že tento pošetilý Udájí by se do toho právě teď povrchně (nemoudře) zapletl. Od začátku, Ánando, se poutník Potaliputta ptal na tři druhy pociťování. Tento pošetilý Samiddhi, Ánando, měl na otázku poutníka Potaliputty odpovědět takto: ‚Příteli Potaliputto, když někdo záměrně vykonává činy tělem, řečí a myslí, které budou (následně) pociťovány jako štěstí (blaho), pociťuje štěstí. Když někdo záměrně vykonává činy tělem, řečí a myslí, které budou (následně) pociťovány jako neštěstí (strast), pociťuje neštěstí. Když někdo záměrně vykonává činy tělem, řečí a myslí, které budou (následně) pociťovány jako ani-štěstí-ani-neštěstí, pociťuje ani-štěstí-ani-neštěstí.‘ Kdyby takto, Ánando, odpověděl pošetilý Samiddhi poutníku Potaliputtovi, odpověděl by správně. Kdo jsou však tito hloupí a nepoučení poutníci z jiných škol, aby mohli porozumět Tathágatovu velkému rozboru (analýze) činů? Ale vy, Ánando, byste měli vyslechnout Tathágatův výklad velkého rozboru činů.“

„Nyní je čas, Vznešený, nyní je čas, Blažený, aby Vznešený vyložil velký rozbor činů. Když to uslyší od Vznešeného, mniši to uchovají v paměti.“ „Tak tedy poslouchejte, Ánando, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.“ „Tak dobře pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda Vznešenému. Vznešený pravil:

Čtyři druhy následků činů

„Čtyři jedinci, Ánando, jsou k nalezení ve světě. Kteří čtyři?

(1) Zde (v tomto životě), Ánando, nějaký jedinec zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno (krade), provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá (uráží), mluví hrubě (nadává), marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

(2) Zde však, Ánando, nějaký jedinec zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, ale po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.

(3) Zde, Ánando, nějaký jedinec se zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.

(4) Zde však, Ánando, nějaký jedinec se zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, ale po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

(1) Zde, Ánando, nějaký asketa či bráhman, pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti dosáhne soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí, svým božským okem (zrakem), očištěným a přesahujícím oko lidské, pak vidí nějakého jedince jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory. Pak ho vidí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

A pak říká: ‚Vskutku existují zlé činy, existují následky špatného jednání, neboť jsem viděl toho jedince, jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘

A pak říká: ‚Ti všichni, kteří zde zabíjejí živé bytosti, berou co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lžou, pomlouvají, mluví hrubě, marnivě tlachají, jsou žádostiví, jsou zlomyslní, zastávají špatné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘ Takto zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘

(2) Zde, Ánando, však nějaký asketa či bráhman, pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti dosáhne soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí, svým božským okem (zrakem), očištěným a přesahujícím oko lidské, pak vidí nějakého jedince jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory. Pak ho vidí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.

A pak říká: ‚Vskutku neexistují zlé činy, neexistují následky špatného jednání, neboť jsem viděl toho jedince, jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘

A pak říká: ‚Ti všichni, kteří zde zabíjejí živé bytosti, berou co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lžou, pomlouvají, mluví hrubě, marnivě tlachají, jsou žádostiví, jsou zlomyslní, zastávají špatné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě. Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘ Takto zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘

(3) Zde, Ánando, nějaký asketa či bráhman, pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti dosáhne soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí, svým božským okem (zrakem), očištěným a přesahujícím oko lidské, pak vidí nějakého jedince jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory. Pak ho vidí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.

A pak říká: ‚Vskutku existují dobré činy, existují následky správného jednání, neboť jsem viděl toho jedince, jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘

A pak říká: ‚Ti všichni, kteří se zde zdržují zabíjení živých bytostí, zdržují se braní toho co není dáváno, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se lhaní, zdržují se pomlouvání, zdržují se hrubého mluvení, zdržují se marnivého tlachání, nejsou žádostiví, nejsou zlomyslní, zastávají správné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě. Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘ Takto zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘

(4) Zde, Ánando, však nějaký asketa či bráhman, pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti dosáhne soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí, svým božským okem (zrakem), očištěným a přesahujícím oko lidské, pak vidí nějakého jedince jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory. Pak ho vidí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

A pak říká: ‚Vskutku neexistují dobré činy, neexistují následky správného jednání, neboť jsem viděl toho jedince, jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘

A pak říká: ‚Ti všichni, kteří se zde zdržují zabíjení živých bytostí, zdržují se braní toho co není dáváno, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se lhaní, zdržují se pomlouvání, zdržují se hrubého mluvení, zdržují se marnivého tlachání, nejsou žádostiví, nejsou zlomyslní, zastávají správné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘ Takto zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘

Tatránanda, jvájam samano vá bráhmano vá evamáha: ‚atthi kira bho, pápakáni kammáni, atthi duččaritassa vipákoti.‘ idamassa anudžánámi.

Jampi so evamáha: ‚je evam džánanti, te sammá džánanti, je aňňathá džánanti, miččhá tesam ňánanti.‘ idampissa nánudžánámi.

(1) Zde, Ánando, když tento asketa či bráhman říká: ‚Vskutku existují zlé činy, existují následky špatného jednání‘—uznávám to (jako pravdivé).

Když říká: ‚neboť jsem viděl toho jedince, jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘—uznávám to.

Když říká: ‚Ti všichni, kteří zde zabíjejí živé bytosti, berou co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lžou, pomlouvají, mluví hrubě, marnivě tlachají, jsou žádostiví, jsou zlomyslní, zastávají špatné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘—neuznávám to.

Když říká: ‚ Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘—neuznávám to.

Když zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘—neuznávám to. A z jakého důvodu? Protože Tathágatovo poznání týkající se tohoto velkého rozboru činů je jiné, Ánando.

Tatránanda, jvájam samano vá bráhmano vá evamáha: ‚natthi kira bho, pápakáni kammáni natthi duččaritassa vipákoti.‘ idamassa nánudžánámi.

Jampi so evamáha: ‚je evam džánanti, te sammá džánanti je aňňathá džánanti, miččhá tesam ňánanti.‘ idampissa nánudžánámi.

(2) Zde, Ánando, když tento asketa či bráhman říká: ‚Vskutku neexistují zlé činy, neexistují následky špatného jednání‘—neuznávám to.

Když říká: ‚neboť jsem viděl toho jedince, jak zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘—uznávám to.

Když říká: ‚Ti všichni, kteří zde zabíjejí živé bytosti, berou co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lžou, pomlouvají, mluví hrubě, marnivě tlachají, jsou žádostiví, jsou zlomyslní, zastávají špatné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘—neuznávám to.

Když říká: ‚ Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘—neuznávám to.

Když zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘—neuznávám to. A z jakého důvodu? Protože Tathágatovo poznání týkající se tohoto velkého rozboru činů je jiné, Ánando.

Tatránanda, jvájam samano vá bráhmano vá evamáha: ‚atthi kira bho kaljánáni kammáni, atthi sučaritassa vipákoti.‘ idamassa anudžánámi.

Jampi so evamáha: ‚je evam džánanti te sammá džánanti, je aňňathá džánanti miččhá tesam ňánanti.‘ idampissa nánudžánámi.

(3) Zde, Ánando, když tento asketa či bráhman říká: ‚Vskutku existují dobré činy, existují následky správného jednání‘—uznávám to.

Když říká: ‚neboť jsem viděl toho jedince, jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘—uznávám to.

Když říká: ‚Ti všichni, kteří se zde zdržují zabíjení živých bytostí, zdržují se braní toho co není dáváno, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se lhaní, zdržují se pomlouvání, zdržují se hrubého mluvení, zdržují se marnivého tlachání, nejsou žádostiví, nejsou zlomyslní, zastávají správné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.‘—neuznávám to.

Když říká: ‚ Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘—neuznávám to.

Když zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘—neuznávám to. A z jakého důvodu? Protože Tathágatovo poznání týkající se tohoto velkého rozboru činů je jiné, Ánando.

Tatránanda, jvájam samano vá bráhmano vá evamáha: ‚natthi kira bho kaljánáni kammáni, natthi sučaritassa vipákoti.‘ idamassa nánudžánámi.

(4) Zde, Ánando, když tento asketa či bráhman říká: ‚Vskutku neexistují dobré činy, neexistují následky správného jednání‘—neuznávám to.

Když říká: ‚neboť jsem viděl toho jedince, jak se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory, a pak jsem ho viděl jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstal v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘—uznávám to.

Když říká: ‚Ti všichni, kteří se zde zdržují zabíjení živých bytostí, zdržují se braní toho co není dáváno, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se lhaní, zdržují se pomlouvání, zdržují se hrubého mluvení, zdržují se marnivého tlachání, nejsou žádostiví, nejsou zlomyslní, zastávají správné názory, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.‘—neuznávám to.

Když říká: ‚ Ti, kteří takto poznávají, správně poznávají, kteří jinak poznávají, mají špatné poznání.‘—neuznávám to.

Když zatvrzele uchopuje a ulpívá na tom, co sám poznal, uviděl a pochopil, a prohlašuje: ‚Pouze toto je pravda, vše ostatní je hloupost.‘—neuznávám to. A z jakého důvodu? Protože Tathágatovo poznání týkající se tohoto velkého rozboru činů je jiné, Ánando.

(1) Ánando, ten jedinec, který zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle—buď dříve konal zlé činy, které jsou pociťovány jako strast (neštěstí), nebo později konal zlé činy, které jsou pociťovány jako strast, nebo v době smrti (umírání) pojal a přijal špatný názor. Proto po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. A jelikož zde … (provádí takové zlé jednání)—buď zde a nyní pociťuje následky (zlého jednání), nebo v následující existenci, nebo v některé z dalších existencí.

(2) Ánando, ten jedinec, který zde zabíjí živé bytosti, bere co není dáváno, provádí špatné sexuální jednání, lže, pomlouvá, mluví hrubě, marnivě tlachá, je žádostivý, je zlomyslný, zastává špatné názory a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě—buď dříve konal dobré činy, které jsou pociťovány jako blaho (štěstí), nebo později konal dobré činy, které jsou pociťovány jako blaho, nebo v době smrti (umírání) pojal a přijal správný názor. Proto po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském světě. Ale jelikož zde … (provádí takové zlé jednání)—buď zde a nyní pociťuje následky (zlého jednání), nebo v následující existenci, nebo v některé z dalších existencí.

(3) Ánando, ten jedinec, který se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě—buď dříve konal dobré činy, které jsou pociťovány jako blaho (štěstí), nebo později konal dobré činy, které jsou pociťovány jako blaho, nebo v době smrti (umírání) pojal a přijal správný názor. Proto po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v šťastném místě, v nebeském světě. A jelikož se zde zdržuje … (takového zlého jednání)—buď zde a nyní pociťuje následky (dobrého jednání), nebo v následující existenci, nebo v některé z dalších existencí.

(4) Ánando, ten jedinec, který se zde zdržuje zabíjení živých bytostí, zdržuje se braní toho co není dáváno, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se lhaní, zdržuje se pomlouvání, zdržuje se hrubého mluvení, zdržuje se marnivého tlachání, není žádostivý, není zlomyslný, zastává správné názory a po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle—buď dříve konal zlé činy, které jsou pociťovány jako strast (neštěstí), nebo později konal zlé činy, které jsou pociťovány jako strast, nebo v době smrti (umírání) pojal a přijal špatný názor. Proto po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstává v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ale jelikož se zde zdržuje … (takového zlého jednání)—buď zde a nyní pociťuje následky (dobrého jednání), nebo v následující existenci, nebo v některé z dalších existencí.

A tak, Ánando, (1) existují činy, které jsou nezpůsobilé (přinést dobrý následek) a jeví se jako nezpůsobilé. (2) Existují činy, které jsou nezpůsobilé, ale jeví se jako způsobilé. (3) Existují činy, které jsou způsobilé (přinést dobrý následek) a jeví se jako způsobilé. (4) Existují činy, které jsou způsobilé, ale jeví se jako nezpůsobilé.

Tak pravil Vznešený. Spokojený ctihodný Ánanda se zaradoval ze slov Vznešeného.