Tak jsem slyšel. Jednou ctihodný Mahá Moggallána prodléval v kraji Bhagga, v Sumsumáragiře, v háji Bhésakálá, v Jelením parku. Zde ctihodný Mahá Moggallána oslovil mnichy: „Přátelé, mnichové.“ „Příteli,“ odpověděli mniši. Ctihodný Mahá Moggallána pravil:

Špatné vlastnosti

„Přátelé, ačkoli nějaký mnich (bhikkhu) takto požádá: ‚Nechť mne ctihodný napomene, neboť potřebuji být napomenut ctihodným,‘ avšak je-li obtížné ho napomenout, jelikož je obdařen vlastnostmi, jež ho činí obtížně napomenutelným, je-li netrpělivý a nepřijímá správně poučení, pak si o něm jeho společníci v čistém životě myslí, že by neměl být napomínán ani poučován, neboť ho považují za nedůvěryhodného.

A jaké vlastnosti ho činí obtížně napomenutelným (dovačassakarano)?

(1) Zde má mnich zlá přání (pápiččho) a je pod vládou zlých přání…

(2) vychvaluje sebe a hanobí ostatní…

(3) je hněvivý (kodhano) a je přemožen hněvem…

(4) hněvivý a mstivý kvůli hněvu…

(5) je hněvivý a vzpurný kvůli hněvu…

(6) je hněvivý a pronáší slova vyřčená v hněvu…

(7) je pokárán a odporuje kárajícímu…

(8) je pokárán a pomlouvá kárajícího…

(9) je pokárán a oplátkou kárá kárajícího…

(10) je pokárán a vykrucuje se, vede řeči stranou a projevuje hněv, nenávist a rozhořčenost…

(11) je pokárán a schází mu vysvětlení svého jednání…

(12) je pohrdavý a panovačný…

(13) je závistivý a sobecký…

(14) je falešný a podvádí…

(15) je zarputilý a arogantní…

(16) lpí na svých vlastních názorech, pevně se jich drží a těžce se jich vzdává.

Přátelé, toto jsou vlastnosti, jež činí mnicha obtížně napomenutelným.

Dobré vlastnosti

Přátelé, ačkoli nějaký mnich takto nepožádá: ‚Nechť mne ctihodný napomene, neboť potřebuji být napomenut ctihodným,‘ avšak je-li snadné ho napomenout, jelikož je obdařen vlastnostmi, jež ho činí snadno napomenutelným, je-li trpělivý a přijímá správně poučení, pak si o něm jeho společníci v čistém životě myslí, že může být napomínán a poučován, neboť ho považují za důvěryhodného.

A jaké vlastnosti ho činí snadno napomenutelným (sovačassakarano)?

(1) Zde nemá mnich zlá přání (na pápiččho) a není pod vládou zlých přání…

(2) nevychvaluje sebe a nehanobí ostatní…

(3) není hněvivý (na kodhano) a není přemožen hněvem…

(4) není hněvivý ani mstivý kvůli hněvu…

(5) není hněvivý ani vzpurný kvůli hněvu…

(6) není hněvivý a nepronáší slova vyřčená v hněvu…

(7) je pokárán a neodporuje kárajícímu…

(8) je pokárán a nepomlouvá kárajícího…

(9) je pokárán a nekárá oplátkou kárajícího…

(10) je pokárán a nevykrucuje se, nevede řeči stranou a neprojevuje hněv, nenávist ani rozhořčenost…

(11) je pokárán a neschází mu vysvětlení svého jednání…

(12) není pohrdavý ani panovačný…

(13) není závistivý ani sobecký…

(14) není falešný a nepodvádí…

(15) není zarputilý ani arogantní…

(16) nelpí na svých vlastních názorech, nedrží se jich pevně a snadno se jich vzdává.

Přátelé, toto jsou vlastnosti, jež činí mnicha snadno napomenutelným.

Úsudek

Nyní, přátelé, by si měl mnich udělat takovýto úsudek:

(1) ‚Ten, kdo má zlá přání a je pod vládou zlých přání je mi nemilý a nepříjemný. Kdybych sám měl zlá přání a byl pod vládou zlých přání, byl bych nemilý a nepříjemný ostatním.‘ Mnich, který toto poznává, by měl takto povzbudit svou mysl: ‚Nebudu mít zlá přání a nebudu pod vládou zlých přání.‘

(2.–16) ‚Ten, kdo vychvaluje sebe a hanobí ostatní je mi nemilý a nepříjemný. …

Sebezkoumání

Nyní, přátelé, by měl mnich takto zkoumat sám sebe:

(1) ‚Mám zlá přání a jsem pod vládou zlých přání?‘ Když při tom poznává: ‚Mám zlá přání a jsem pod vládou zlých přání,‘ pak by měl v sobě vyvinout úsilí za účelem opuštění těchto zlých a neprospěšných stavů. Ale když při tom poznává: ‚Nemám zlá přání a nejsem pod vládou zlých přání,‘ pak může prodlévat radostně a s nadšením se dnem i nocí cvičit v prospěšných stavech.

(2.—16) ‚Vychvaluji sebe a hanobím ostatní?‘ …

Přátelé, když mnich takto zkoumá sám sebe a vidí, že ještě zcela neopustil tyto zlé a neprospěšné stavy, pak by měl v sobě vyvinout úsilí za účelem úplného opuštění těchto zlých a neprospěšných stavů. Ale když mnich takto zkoumá sám sebe a vidí, že již zcela opustil tyto zlé a neprospěšné stavy, pak může prodlévat radostně a s nadšením se dnem i nocí cvičit v prospěšných stavech.

Závěr

Přátelé, jako kdyby nějaký mladý člověk, s mladistvým vzhledem, jenž má rád ozdoby, prohlížel obraz své vlastní tváře v čistém a jasném zrcadle nebo v čisté, klidné vodě, a viděl by na ní špínu či poskvrnu, vynaložil by úsilí k tomu, aby ji odstranil. Ale kdyby na ní neviděl špínu či poskvrnu, byl by spokojen: ‚Je to pro mě zisk, že jsem takto čistý.‘ Podobně, přátelé, když mnich takto zkoumá sám sebe a vidí, že ještě zcela neopustil tyto zlé a neprospěšné stavy, pak by měl v sobě vyvinout úsilí za účelem úplného opuštění těchto zlých a neprospěšných stavů. Ale když mnich takto zkoumá sám sebe a vidí, že již zcela opustil tyto zlé a neprospěšné stavy, pak může prodlévat radostně a s nadšením se dnem i nocí cvičit v prospěšných stavech.

Tak pravil ctihodný Mahá Moggallána. Spokojení mniši se zaradovali ze slov ctihodného Mahá Moggallány.