Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“ „Pane,“ odpověděli mniši. Vznešený pravil:

Ten, kdo neopustil pět hrubostí mysli a neodetnul pět připoutaností mysli

„Mniši, že by nějaký mnich (bhikkhu), který neopustil pět hrubostí mysli (paňča čétokhilá appahíná) a neodetnul pět připoutaností mysli (paňča čétasovinibandhá asamuččhinná), mohl dosáhnout vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně—to není možné.

A kterých pět hrubostí mysli neopustil?

(1) Zde mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Učitele, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je první hrubost mysli, kterou neopustil.

(2) A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Dhammy, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je druhá hrubost mysli, kterou neopustil.

(3) A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně Sanghy, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je třetí hrubost mysli, kterou neopustil.

(4) A dále mnich pochybuje, je nejistý, nerozhodný a nedůvěřivý ohledně cvičení, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je čtvrtá hrubost mysli, kterou neopustil.

(5) A dále je mnich rozhněvaný, hrubý, podrážděný a nespokojený vůči svým společníkům v čistém životě, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je pátá hrubost mysli, kterou neopustil.

To je oněch pět hrubostí mysli, které neopustil.

A kterých pět připoutaností mysli neodetnul?

(1) Zde mnich není oproštěn od vášně, tužby, lásky, žízně, horečnatosti a toužení vůči smyslným požitkům (káme), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je první připoutanost mysli, kterou neodetnul.

(2) A dále mnich není oproštěn od vášně, tužby, lásky, žízně, horečnatosti a toužení vůči tělu (káje), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je druhá připoutanost mysli, kterou neodetnul.

(3) A dále mnich není oproštěn od vášně, tužby, lásky, žízně, horečnatosti a toužení vůči hmotě [tělesnosti] (rúpe), a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je třetí připoutanost mysli, kterou neodetnul.

(4) A dále mnich jí tolik, dokud jeho břicho není plné a oddává se potěšení ležení, povalování a ospalosti, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je čtvrtá připoutanost mysli, kterou neodetnul.

(5) A dále mnich žije svatý život [s touto myšlenkou]: ‚Touto ctností, touto praxí, touto askezí, tímto svatým životem se stanu některým [vyšším či nižším] bohem‘, a takto se jeho mysl nekloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je pátá připoutanost mysli, kterou neodetnul.

To je oněch pět připoutaností mysli, které neodetnul.

Mniši, že by nějaký mnich, který neopustil těchto pět hrubostí mysli a neodetnul těchto pět připoutaností mysli, mohl dosáhnout vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně—to není možné.

Ten, kdo opustil pět hrubostí mysli a odetnul pět připoutaností mysli

„Mniši, že by nějaký mnich, který opustil pět hrubostí mysli (paňča čétokhilá pahíná) a odetnul pět připoutaností mysli (paňča čétasovinibandhá susamuččhinná), mohl dosáhnout vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně—to je možné.

A kterých pět hrubostí mysli opustil?

(1) Zde mnich nepochybuje , není nejistý, nerozhodný ani nedůvěřivý ohledně Učitele, a takto se jeho mysl kloní (čittam namati) k horlivosti (átappája), oddanosti (anujogája), vytrvalosti (sátaččája) a snaze (padhánája)—to je první hrubost mysli, kterou opustil.

(2) A dále mnich nepochybuje, není nejistý, nerozhodný ani nedůvěřivý ohledně Dhammy, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je druhá hrubost mysli, kterou opustil.

(3) A dále mnich nepochybuje, není nejistý, nerozhodný ani nedůvěřivý ohledně Sanghy, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je třetí hrubost mysli, kterou opustil.

(4) A dále mnich nepochybuje, není nejistý, nerozhodný ani nedůvěřivý ohledně cvičení, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je čtvrtá hrubost mysli, kterou opustil.

(5) A dále mnich není rozhněvaný, hrubý, podrážděný ani nespokojený vůči svým společníkům v čistém životě, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je pátá hrubost mysli, kterou opustil.

To je oněch pět hrubostí mysli, které opustil.

A kterých pět připoutaností mysli odetnul?

(1) Zde je mnich oproštěn od vášně (vítarágo), tužby (vigataččhando), lásky (vigatapémo), žízně (vigatapipáso), horečnatosti (vigatapariláho) a toužení (vigatatanho) vůči smyslným požitkům (káme), a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je první připoutanost mysli, kterou odetnul.

(2) A dále je mnich oproštěn od vášně, tužby, lásky, žízně, horečnatosti a toužení vůči tělu (káje), a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je druhá připoutanost mysli, kterou odetnul.

(3) A dále je mnich oproštěn od vášně, tužby, lásky, žízně, horečnatosti a toužení vůči hmotě (tělesnosti) (rúpe), a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je třetí připoutanost mysli, kterou odetnul.

(4) A dále mnich nejí tolik, dokud jeho břicho není plné a neoddává se potěšení ležení, povalování a ospalosti, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je čtvrtá připoutanost mysli, kterou odetnul.

(5) A dále mnich nežije svatý život [s touto myšlenkou]: ‚Touto ctností, touto praxí, touto askezí, tímto svatým životem se stanu některým [vyšším či nižším] bohem‘, a takto se jeho mysl kloní k horlivosti, oddanosti, vytrvalosti a snaze—to je pátá připoutanost mysli, kterou odetnul.

To je oněch pět připoutaností mysli, které odetnul.

Mniši, že by nějaký mnich, který opustil těchto pět hrubostí mysli a odetnul těchto pět připoutaností mysli, mohl dosáhnout vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně—to je možné.

A dále

(1) Rozvíjí základ nadobyčejné síly (iddhipádam bhávéti) spočívající v soustředění (samádhi) vůle (čhanda) a snahy (padhána).

(2) Rozvíjí základ nadobyčejné síly spočívající v soustředění energie (vírija) a snahy.

(3) Rozvíjí základ nadobyčejné síly spočívající v soustředění mysli (čitta) a snahy.

(4) Rozvíjí základ nadobyčejné síly spočívající v soustředění analýzy [zkoumání] (vímamsa) a snahy.

(5) Rozvíjí horlivost [námahu] (ussolhí) .

Mnich, který je obdařen těmito patnácti členy, obsahujícími horlivost [námahu], je schopný odvrácení (bhabbo abhinibbidája), schopný probuzení (bhabbo sambodhája), schopný dosažení nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti] (bhabbo anuttarassa jogakhémassa adhigamája).

Jako kdyby, mniši, slepice měla osm, deset nebo dvanáct vajec, která by správně vyseděla, správně zahřívala a správně vychovala. I když v té slepici nevyvstane přání: ‚Kéž by má kuřátka prorazila špičkou drápku nebo zobáčkem skořápku vejce a šťastně se vyklubala‘, přesto je možné, že kuřátka prorazí špičkou drápku nebo zobáčkem skořápku vejce a šťastně se vyklubou.

Podobně mnich, který je obdařen těmito patnácti členy, obsahujícími horlivost [námahu], je schopný odvrácení, schopný probuzení, schopný dosažení nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti].

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.