Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Čampě, na břehu jezera Gaggará, spolu s velkou společností mnichů. Tehdy Pesso, syn vodiče slonů, s poutníkem Kandarakou přistoupili k Vznešenému. Pesso se Vznešenému poklonil a usedl stranou. Poutník Kandarako si s Vznešeným vyměnil přátelské pozdravy a pak se postavil stranou. Stoje stranou, poutník Kandarako pohlédl na utichlou společnost mnichů a takto Vznešeného oslovil:

“Nádherné, ctěný Gótamo, zázračné, ctěný Gótamo, jak je tato společnost mnichů ctěným Gótamou vedena po správné stezce. Ti, kteří byli v minulých dobách Vznešení, Zasloužilí a Dokonale probuzení, vedli svou společnost mnichů po správné stezce nanejvýše tak jako ctěný Gótamo nyní. Ti, kteří budou v budoucích dobách Vznešení, Zasloužilí a Dokonale Probuzení, povedou svou společnost mnichů po správné stezce nanejvýše tak jako ctěný Gótamo nyní.”

“Tak je tomu, Kandarako, tak je tomu, Kandarako. Ti, kteří byli v minulých dobách Vznešení, Zasloužilí a Dokonale probuzení, vedli svou společnost mnichů po správné stezce nanejvýše tak jako já nyní. Ti, kteří budou v budoucích dobách Vznešení, Zasloužilí a Dokonale Probuzení, povedou svou společnost mnichů po správné stezce nanejvýše tak jako já nyní.

V této společnosti mnichů, Kandarako, jsou mniši, kteří jsou zasloužilí, oproštění od zákalů, kteří dokonali čistý život, splnili úkol, odložili břemeno, dosáhli pravého cíle, zcela odstranili pouta bytí a jsou osvobozeni pravým poznáním. V této společnosti mnichů, Kandarako, jsou mniši, kteří se cvičí, kteří jsou obdařeni nepolevující ctností, žijící v nepolevující ctnosti, bystří, žijící v bystrosti. Ti prodlévají s myslí dobře zakotvenou ve čtyřech základech uvědomění. Kterých čtyřech?

Zde, Kandarako, mnich (1) prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivost a žal vůči světu. (2) Prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivost a žal vůči světu. (3) Prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivost a žal vůči světu. (4) Prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivost a žal vůči světu.”

Když toto bylo řečeno, Pesso, syn vodiče slonů, takto oslovil Vznešeného: “Nádherné, pane, zázračné, pane, jak dobře byly Vznešeným vysvětleny tyto čtyři základy uvědomění, vedoucí k očištění bytostí, k překonání trápení a naříkání, k ukončení strasti a žalu, k nastoupení správné metody, k uskutečnění odpoutání (nibbány). My také, pane, bíle odění hospodáři, čas od času prodléváme s myslí dobře zakotvenou v těchto čtyřech základech uvědomění. Zde, pane, prodléváme a nazíráme tělo jakožto tělo, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechajíce žádostivost a žal vůči světu… nazíráme pociťování jakožto pociťování… nazíráme mysl jakožto mysl… nazíráme mentální jevy jakožto mentální jevy…

Nádherné, pane, zázračné, pane, jak Vznešený, uprostřed této existující lidské změti, lidské proradnosti a falše, rozeznává co je pro bytosti prospěšné a co je neprospěšné. Lidstvo je v tom zamotané, to je zjevné ‚tomu, kdo je nesen.‘ Já, pane, mohu zkrotit slona tak aby mě nesl do Čampy a zpět, a tak se mi ukazuje všechna ta faleš, nepoctivost, křivost a lstivost. Ti, kdo patří mezi naše sluhy, posly či dělníky, jinak jednají svým tělem, jinak svou řečí a jinak svou myslí. Nádherné, pane, zázračné, pane, jak Vznešený, uprostřed této existující lidské změti, lidské proradnosti a falše, rozeznává co je pro bytosti prospěšné a co je neprospěšné. Lidstvo je v tom zamotané, to je zjevné ‚tomu, kdo je nesen.‘”

“Tak je tomu, Pesso, tak je tomu, Pesso. Lidstvo je v tom zamotané, to je zjevné ‚tomu, kdo je nesen.‘ Čtyři druhy jedinců, Pesso, jsou k nalezení ve světě. Které čtyři? (1) Zde je nějaký jedinec trýznitel sebe, je oddán sebetrýznění. (2) Zde je nějaký jedinec trýznitel ostatních, je oddán trýznění ostatních. (3) Zde je nějaký jedinec trýznitel sebe i ostatních, je oddán trýznění sebe i ostatních. (4) Zde není nějaký jedinec trýznitel sebe ani ostatních, není oddán trýznění sebe ani ostatních. Jelikož netrýzní sebe ani ostatní, je zde a nyní bez žádosti, odpoutaný, vychladlý a prodlévá, zakoušeje blaho, stanuv se svatým. Z těchto čtyřech druhů jedinců, Pesso, který jedinec uspokojuje tvou mysl?”

“Ten kdo je trýznitel sebe, kdo je oddán sebetrýznění, neuspokojuje mou mysl, pane. Ten kdo je trýznitel ostatních, kdo je oddán trýznění ostatních, neuspokojuje mou mysl, pane. Ten kdo je trýznitel sebe i ostatních, kdo je oddán trýznění sebe i ostatních, neuspokojuje mou mysl, pane. Ten kdo není trýznitel sebe ani ostatních, kdo není oddán trýznění sebe ani ostatních, kdo, jelikož netrýzní sebe ani ostatní, je zde a nyní bez žádosti, odpoutaný, vychladlý a prodlévá, zakoušeje blaho, stanuv se svatým – ten uspokojuje mou mysl, pane.”

“A proč, Pesso, ty první tři druhy jedinců neuspokojují tvou mysl?” “Ten, kdo je trýznitel sebe, … trýzní a týrá sebe, ačkoli si sám přeje blaho a chce se vyhnout strasti – proto takový jedinec neuspokojuje mou mysl, pane. Ten kdo je trýznitel ostatních, … trýzní a týrá ostatní, kteří si přejí blaho a chtějí se vyhnout strasti – proto takový jedinec neuspokojuje mou mysl, pane. Ten, kdo je trýznitel sebe i ostatních, … trýzní a týrá sebe i ostatní, ačkoli si on i ostatní přejí blaho a chtějí se vyhnout strasti – proto takový jedinec neuspokojuje mou mysl, pane.

Ten kdo není trýznitel sebe ani ostatních, … netrýzní a netýrá sebe ani ostatní, kteří si přejí blaho a chtějí se vyhnout strasti – proto takový jedinec uspokojuje mou mysl, pane. Nyní, pane, odcházíme, jsme velmi zaměstnaní a máme mnoho co na práci.” “Nyní, Pesso, učiň co je ti libo.” Pak Pesso, syn vodiče slonů, poté co se potěšil a zaradoval ze slov Vznešeného, vstal ze svého místa, poklonil se Vznešenému, obešel ho po své pravé straně a odešel.

Brzy potom co Pesso odešel, Vznešený oslovil mnichy: “Mniši, Pesso, syn vodiče slonů, je moudrý, je obdařen velkou moudrostí. Kdyby zde zůstal sedět ještě chvíli, než bych mu podrobně vyložil tyto čtyři druhy jedinců, měl by z toho ještě větší prospěch. Nicméně i tak z toho má Pesso velký prospěch.” “Nyní je čas, Vznešený, nyní je čas, Blažený, aby Vznešený podrobně vyložil tyto čtyři druhy jedinců. Když to uslyší od Vznešeného, mniši si to zapamatují.” “Tak tedy poslouchejte, mniši, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.” “Dobře, pane,” odpověděli mniši Vznešenému.

Čtyři druhy jedinců

Vznešený pravil: “A který jedinec, mniši, je trýznitel sebe, je oddán sebetrýznění?

(1) Zde je jistý jedinec nahý, zanechal společenské zvyky, olizuje si ruce, nepřistupuje na vyzvání, nezastavuje na vyzvání, nepřijímá přinesené ani připravené jídlo, ani pozvání k jídlu, nepřijímá nic přímo z hrnce či z mísy, ani přes práh, přes mříž či přes palici, ani od dvou pojídajících, od těhotné ženy, od kojící ženy, od ženy jsoucí s mužem, tam, kde bylo rozdělováno jídlo, kde stál opodál pes či poletovaly mouchy, nejí rybu ani maso, nepije víno, pálenku ani kvašené nápoje, navštěvuje jeden dům a spokojí se s jedním soustem, navštěvuje dva domy a spokojí se se dvěma sousty… navštěvuje sedm domů a spokojí se se sedmi sousty, žije z jedné misky denně, ze dvou misek denně… ze sedmi misek denně, jí pouze jednou denně, každé dva dny… každých sedm dní, až každých čtrnáct dní—takto dodržuje přijímání potravy ve stanovených rozmezích. Živí se bylinami a prosem, divokou rýží, zbytky kůže, mechem, rýžovými otrubami či sedlinou, sezamovou moukou, trávou či kravským trusem, živí se lesními kořínky a plody, jí spadlé ovoce. Odívá se konopím, konopným šatem, hadry sebranými na hřbitově a na smetišti, kůrou ze stromů, antilopí kůží, pruhy antilopí kůže, rouchem z trávy, z kůry, z hoblin, zástěrou z vlasů či srsti, sovím křídlem. Vytrhává si vlasy a vousy podle předpisů. Pouze stojí a odmítá sedadla. Sedí si na patách, stále ve dřepu. Uléhá ne lůžko z trní, spí na trnech. Omývá se vodou třikrát za večer. Takto se různými způsoby oddává sebetrýznění a umrtvování svého těla.

Tento jedinec, mniši, se nazývá trýznitel sebe, jenž je oddán sebetrýznění.

A který jedinec, mniši, je trýznitel ostatních, je oddán trýznění ostatních?

(2) Zde je jistý jedinec řezník, který zabíjí ovce či prasata, domácí zvířata, lovec ptáků či lovec divoké zvěře, myslivec, rybář, zloděj, exekutor, hlídač vězňů nebo ten, kdo vykonává jakékoliv jiné krvavé zaměstnání.

Tento jedinec, mniši, se nazývá trýznitel ostatních, jenž je oddán trýznění ostatních.

A který jedinec, mniši, je trýznitel sebe i ostatních, je oddán trýznění sebe i ostatních?

(3) Zde je jistý jedinec vládnoucí král z válečnické kasty nebo mocný bráhman. Když postavil nový obětní chrám na východě města, oholí si vlasy a vousy, oblékne se do hrubé kůže, potře své tělo máslem a olejem, rozškrábe si záda jelením parohem a spolu se svou první královnou a hlavním bráhmanem vstoupí do obětního chrámu. Pokryje holou zem trávou a zde pak žijí spolu s krávou a jejím stejnobarevným teletem, zatímco král se živí mlékem z první bradavky kravského vemene, první královna se živí mlékem z druhé bradavky, hlavní bráhman se živí mlékem z třetí bradavky, mléko ze čtvrté bradavky lijí do ohně a tele se živí tím co zbyde. Král pak vyhlašuje: ‚Nechť je poraženo mnoho býků, volů, jalovic, koz a ovcí jako oběť, nechť je poraženo mnoho stromů pro obětní kůly, nechť je posekáno mnoho obětní trávy.‘ A pak jeho otroci, poslové a sluhové vykonávají přípravy, přičemž s uplakanými tvářemi roní slzy, poháněni strachem a hrozbou potrestání.

Tento jedinec, mniši, se nazývá trýznitel sebe i ostatních, jenž je oddán trýznění sebe i ostatních.

A který jedinec, mniši, není trýznitel sebe ani ostatních, není oddán trýznění sebe ani ostatních, a jelikož netrýzní sebe ani ostatní, je zde a nyní bez žádosti, odpoutaný, vychladlý, a prodlévá, zakoušeje blaho, stanuv se svatým?

(4) Zde se ve světě objeví Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a [ctnostným] jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce praktikujících osob, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Ukazuje tento svět s jeho bohy, zlými Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, který sám přímo poznal a proniknul. Vykládá učení, které je dobré na počátku, dobré uprostřed a dobré na konci, obdařené smyslem a dobrou skladbou, vymezující svatý život, který je dokonalý a zcela očištěný.

Pak nějaký hospodář nebo jeho syn nebo někdo z jiného rodu uslyší tuto Dhammu, načež získá důvěru v Tathágatu. Obdařen touto důvěrou uvažuje: ‚Stísněný a zaprášený je život v domácnosti, život v bezdomoví je však jako otevřený prostor. Není sndné vést v domě úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život jako vyleštěná mušle. Co kdybych si oholil vlasy a vousy, oblékl žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?‘ A později opustí svůj malý či velký majetek, opustí malý či velký okruh příbuzných, oholí si vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví.

Ušlechtilá ctnost

Když takto odešel, je obdařen pravidly života mnicha:

Zanechal zabíjení živých bytostí a zdržuje se zabíjení živých bytostí. Odložil hůl a meč a žije naplněn soucitem vůči všem živým bytostem.

Zanechal braní toho co není dáváno a zdržuje se braní toho co není dáváno. Přijímá pouze to co je dáváno. Prodlévá poctivě a s čistým svědomím.

Zanechal nečistého života, žije čistý život a zdržuje se sexuálního styku, prováděného obyčejnými lidmi.

Zanechal lživé řeči a zdržuje se lživé řeči, mluví pouze to, co je pravda, co je spojené s pravdu, je spolehlivý a nepodvádí svět.

Zanechal zlomyslné řeči [pomlouvání] a zdržuje se zlomyslné řeči. Věci slyšené tam, nevypráví zde, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Věci slyšené zde, nevypráví tam, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Usmiřuje ty, kdo jsou ve sporu. Povzbuzuje ty, kdo jsou ve shodě. Raduje se ze souladu, těší se ze souladu. Říká slova, jež vedou k souladu.

Zanechal hrubé [drsné] řeči a zdržuje se hrubé řeči. Říká pouze slova, která jsou jemná, příjemná sluchu, něžná, jdoucí k srdci, zdvořilá, příjemná a přijatelná mnohým lidem.

Zanechal planého a marnivého hovoru a zdržuje se planého a marnivého hovoru. Mluví ve správný čas, mluví o tom, co je skutečné [pravdivé], mluví o tom, co má smysl [o tom co je dobro], mluví o Dhammě a o disciplíně. Jeho slova jsou hodná uchování, vhodná, obdařená smyslem, přiměřeného rozsahu a spojená s dobrem.

Zdržuje se ničení semen a rostlin. Zdržuje se jezení v noci a v nevhodnou dobu, jí pouze jedno jídlo za den. Zdržuje se tance, zpěvu, muziky a nevhodné podívané [zábavy]. Zdržuje se sebeokrášlování věnci, vůněmi, kosmetikou a ozdobami. Zdržuje se používání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel. Zdržuje se přijímání zlata a stříbra. Zdržuje se přijímání nevařeného obilí. Zdržuje se přijímání nevařeného masa. Zdržuje přijímání žen a dívek. Zdržuje se přijímání sluhů a služebných. Zdržuje se přijímání koz, ovcí, drůbeže, prasat, slonů, dobytka, koní a klisen. Zdržuje se přijímání obdělané a neobdělané půdy. Zdržuje se doručování zpráv a poselství. Zdržuje se nákupu a prodeje, zdržuje se obchodu s falešným zbožím, falešnými váhami a mírami. Zdržuje se takových nepoctivých praktik jako je úplatkářství, šizení a podvod. Zdržuje se mrzačení, zajímání, uvězňování, loupežení, rabování a násilí.

Je spokojený se svým rouchem, jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem, jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby, jako když pták někam odlétá, jsou jeho břemenem pouze křídla, právě tak je spokojený se svým rouchem, jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem, jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby. Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti, zakouší vnitřní bezúhonné blaho.

Střežení smyslových schopností

Když okem vidí tvary… uchem slyší zvuky… nosem cítí vůně… jazykem chutná chutě… tělem zakouší doteky… myslí vnímá jevy, neuchopuje jejich znaky a rysy. Prodlévá se střeženými schopnostmi oka… ucha… nosu… jazyka… těla… a mysli, ochraňuje a střeží tyto smyslové schopnosti, neboť kdyby prodléval s nestřeženými schopnostmi oka… ucha… nosu… jazyka… těla… a mysli, mohly by ho napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu.

Takto obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností, zakouší vnitřní neznečištěné blaho.

Jasné chápání

Když kráčí dopředu nebo zpět, činí tak s jasným chápáním. Když hledí před sebe nebo stranou, činí tak s jasným chápáním. Když ohýbá a natahuje své údy, činí tak s jasným chápáním. Když obléká a nosí své roucho a mísu, činí tak s jasným chápáním. Když pije, jí, chutná a žvýká, činí tak s jasným chápáním. Když vylučuje výkaly a moč, činí tak s jasným chápáním. Když chodí, stojí, sedí, uléhá, vstává, mluví a mlčí, činí tak s jasným chápáním.

Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti, obdařen ušlechtilou spokojeností, obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností, obdařen ušlechtilým uvědoměním a jasným chápáním, vyhledává odloučené klidné místo v lese, u kořene stromu, na hoře, ve skalní rozsedlině, v horské jeskyni, na pohřebišti, v lesní houštině, na otevřeném prostranství či ve stohu slámy.

Překonání pěti překážek

Když se vrátil ze své almužní obchůzky a pojedl, usedne se zkříženýma nohama, vzpřímeným tělem a ustanoví uvědomění před sebou.

Když zanechal žádostivost vůči světu, prodlévá s myslí prostou žádostivosti, očišťuje svou mysl od žádostivosti.

Když zanechal hněv a zlovůli, prodlévá s myslí prostou hněvu a zlovůle, soucitný ke všem živým bytostem, očišťuje svou mysl od hněvu a zlovůle.

Když zanechal lenost a malátnost, prodlévá oproštěn od lenosti a malátnosti, vnímaje světlo, s uvědoměním a jasným chápáním, očišťuje svou mysl od lenosti a malátnosti.

Když zanechal neklid a rozrušenost, prodlévá nevzrušeně, s myslí ve vnitřním míru, očišťuje svou mysl od neklidu a rozrušenosti.

Když zanechal pochybnosti, prodlévá překročiv pochybnosti, nezmaten prospěšnými stavy, očišťuje svou mysl od pochybností.

Když zanechal těchto pět překážek, nečistot mysli, jež oslabují moudrost,

Čtyři meditační pohroužení

(1) odloučen od smyslných potěšení a od neprospěšných stavů, vstupuje a prodlévá v prvním pohroužení, jež je doprovázeno myšlením a rozvažováním a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení.

(2) S utišením myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení, v němž je mysl sjednocena, ve vnitřním uspokojení, bez myšlení, bez rozvažování, naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění.

(3) S vymizením nadšení prodlévá vyrovnaně, s uvědoměním a jasným chápáním, zakoušeje stav tělesného blaha, o němž ušlechtilí prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný a uvědomělý prodlévá blaženě.‘ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím pohroužení.

(4) S opuštěním blaženosti i strasti, s ukončením dřívější radosti a žalu, vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení, jež není ani strastné ani blažené, které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním.

Tři vědění

(1) Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty. Vybaví si mnohé své dřívější pobyty [minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ‚Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.‘ Takto si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

(2) Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání bytostí. Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: ‚Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.‘ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů.

(3) Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odstranění zákalů. Přímo poznává v souladu se skutečností: ‚Toto je strast, …toto je vznik strasti, …toto je ustání strasti, …toto je cesta vedoucí k ustání strasti, …toto jsou zákaly, …toto je vznik zákalů, …toto je ustání zákalů, …toto je cesta vedoucí k ustání zákalů.‘ Když takto poznává a takto vidí, jeho mysl se osvobodí od zákalu smyslných požitků, od zákalu bytí [existence] a od zákalu nevědomosti. Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý [svatý] život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.‘

Tento jedinec se nazývá tím, kdo není trýznitel sebe ani ostatních, kdo není oddán trýznění sebe ani ostatních, a jelikož netrýzní sebe ani ostatní, je zde a nyní bez žádosti, odpoutaný, vychladlý, a prodlévá, zakoušeje blaho, stanuv se svatým.”

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.