Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v kraji Anguttarápanů, v jejich městě jménem Ápana. Tehdy, když nastalo ráno, Vznešený se oblékl, vzal svoji almužní mísu a svrchní roucho, a odešel do Ápany pro almužnu. Když se vrátil ze své almužní obchůzky, poté co pojedl, vstoupil do nějaké lesní houštiny a usedl u kořene nějakého stromu, aby tam strávil den.

Hospodář Potalijo, který se tehdy procházel a chodil aby se procvičil, ve vycházkovém rouchu, se slunečníkem a v sandálech vstoupil do té lesní houštiny, přišel k Vznešenému, vyměnil si s ním přátelské pozdravy a zůstal stát stranou. Vznešený pak oslovil hospodáře Potaliju stojícího stranou: “Zde jsou místa k sedění, hospodáři, posaď se, jestli si přeješ.” Když toto bylo řečeno, hospodář Potalijo si pomyslel: ‚Asketa Gótamo mě oslovil jako hospodáře‘ a tak uražen a nepotěšen zůstal mlčet. Podruhé Vznešený oslovil hospodáře Potaliju: … Podruhé hospodář Potalijo uražen a nepotěšen zůstal mlčet. Potřetí Vznešený oslovil hospodáře Potaliju: “Zde jsou místa k sedění, hospodáři, posaď se, jestli si přeješ.”

Když toto bylo řečeno, hospodář Potalijo si pomyslel: “Asketa Gótamo mě oslovil jako hospodáře”, uražen a nepotěšen oslovil Vznešeného: “Ctěný Gótamo, není vhodné ani způsobilé abys mě oslovoval jako hospodáře.” “Ty však máš, hospodáři, aspekty, rysy a znaky hospodáře.” “Já jsem však, ctěný Gótamo, odložil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti.” “A jak jsi, hospodáři, opustil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti?” “Zde, ctěný Gótamo, jsem všechno své bohatství, majetek, zlato a stříbro dal svým dětem jako jejich dědictví a aniž bych jim radil nebo je poučoval, žiji pouze s potřebou jídla a oděvu. Takto jsem, ctěný Gótamo, odložil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti.”

“Hospodáři, jiné je ukončení všech záležitostí které popisuješ a jiné je ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.” “A jaké je, pane, ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený vyložil Dhammu o ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Ukončení všech záležitostí

Vznešený pravil: “Hospodáři, v této disciplíně ušlechtilých je osm věcí vedoucích k ukončení všech záležitostí. Kterých osm? (1) Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí. (2) Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno. (3) Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní). (4) Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání. (5) Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost). (6) Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních. (7) Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal. (8) Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha). To je, hospodáři, osm věcí, stručně a bez podrobností vyložených, které v této disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí.”

“Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený ze soucitu vyložil i v podrobnostech těchto osm věcí, které v disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Opuštění osmi neprospěšných činů

Vznešený pravil: (1) “‚Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu zabíjet živé bytosti. Kdybych zabíjel živé bytosti, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto zabíjení živých bytostí je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou zabíjení živých bytostí, nejsou u toho kdo se zdržuje zabíjení živých bytostí.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí.‘

(2) ‚Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu brát to co není dáváno. Kdybych bral to co není dáváno, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto braní toho co není dáváno je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou braní toho co není dáváno, nejsou u toho kdo se zdržuje braní toho co není dáváno.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno.‘

(3) ‚Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní)‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu mluvit nepravdu (lhát). Kdybych mluvil nepravdu, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto mluvení nepravdy je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou mluvení nepravdy, nejsou u toho kdo se zdržuje mluvení nepravdy.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní).‘

(4) ‚Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu pomlouvat. Kdybych pomlouval, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto pomlouvání je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou pomlouvání, nejsou u toho kdo se zdržuje pomlouvání.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání.‘

(5) ‚Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost)‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu být ziskuchtivý (chamtivý). Kdybych byl ziskuchtivý, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto ziskuchtivost je sama o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou ziskuchtivosti, nejsou u toho kdo se zdržuje ziskuchtivosti.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost).‘

(6) ‚Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu projevovat zlobu a urážet ostatní. Kdybych projevoval zlobu a urážel ostatní, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto zloba a urážení ostatních je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou zloby a urážení ostatních, nejsou u toho kdo se zdržuje zloby a urážení ostatních.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních.‘

(7) ‚Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu projevovat hněv a žal. Kdybych projevoval hněv a žal, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto hněv a žal je sám o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou hněvu a žalu, nejsou u toho kdo se zdržuje hněvu a žalu.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal.‘

(8) ‚Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha)‘—tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu být arogantní (pyšný). Kdybych byl arogantní, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto arogance je sama o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou arogance, nejsou u toho kdo se zdržuje arogance.‘ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ‚Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha).‘

To je, hospodáři, osm věcí, stručně i podrobně vyložených, které v této disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí. Není to ale ještě úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.” “A co je, pane, úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený vyložil Dhammu o úplně dokonalém ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Opuštění smyslných požitků—sedm přirovnání

Vznešený pravil: (1) “Jako kdyby, hospodáři, nějaký pes, přemožený hladem a slabostí, čekal u řeznického krámu. Pak by zručný řezník nebo jeho učeň odřízl z kostry zkrvavené holé kosti bez masa a hodil je tomu psovi. Co myslíš, hospodáři, mohl by ten pes zahnat svůj hlad a slabost hlodáním těch zkrvavených holých kostí bez masa?” “Ne, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož jsou to jen odříznuté zkrvavené holé kosti bez masa, dosáhl by ten pes pouze roztrpčení a horečnatosti.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚K holým kostem přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(2) Jako kdyby, hospodáři, nějaký sup, volavka či jestřáb uchvátil kus masa a odlétal s ním pryč. Pak by za ním vzlétli jiní supi, volavky či jestřábi a klovali a drápali by do něj. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten sup, volavka či jestřáb rychle neupustil ten kus masa, mohl by kvůli tomu dospět k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Ke kusu masa přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(3) Jako kdyby, hospodáři, nějaký člověk uchopil planoucí pochodeň ze suché trávy a šel by s ní proti větru. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten člověk rychle neupustil tu planoucí pochodeň, mohla by ho popálit na rukou, na nohou či na jiných částech těla tak, že by kvůli tomu dospěl k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚K planoucí pochodni ze suché trávy přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(4) Jako kdyby zde, hospodáři, byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, naplněná žhavým uhlím, bez plamene a bez kouře. Přišel by nějaký člověk, který má rád život a nepřeje si zemřít, který má rád příjemné požitky a oškliví se mu bolest a strast. Pak by toho člověka uchopili dva silní muži za ruce a za nohy a vlekli ho k té jámě žhavého uhlí. Co myslíš, hospodáři, nevzpouzel by se ten člověk a nesnažil by se jim vykroutit?” “Ano, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož, pane, ten člověk ví, že kdyby spadl do té jámy, dospěl by tím k smrti nebo smrtelné bolesti.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚K jámě s dřevěným uhlím přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(5) Jako kdyby, hospodáři, nějaký člověk ve snu viděl nádherné zahrady, nádherné háje, nádherné louky a nádherná jezera. Když by se ale probudil, neviděl by nic takového. Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚Ke snu přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(6) Jako kdyby si, hospodáři, nějaký člověk vypůjčil majetek na úvěr – pěkný vůz a ozdobné šperky. Ustrojil by se do toho vypůjčeného majetku a přijel by na trh. Lidé, kteří by ho viděli, by mohli říkat: ‚To je ale bohatý člověk. Tak si bohatý užívá svého majetku.‘ Kdykoli by ho pak ale viděli jeho věřitelé, chtěli by si vzít zpět své věci. Co myslíš, hospodáři, nebyl by z toho ten člověk sklíčený?” “Ano, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož, pane, věřitelé si berou zpět své věci.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚K vypůjčenému majetku přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

(7) Jako kdyby, hospodáři, nedaleko vesnice či města byl hustý háj a v něm rostl ovocný strom obtěžkaný plody, ale žádné by nebyly spadlé na zemi. Přišel by nějaký člověk hledající plody, shánějící plody, pídící se po plodech, vstoupil by do toho hustého háje, uviděl by ten ovocný strom obtěžkaný plody a pomyslel by si: ‚Tento strom je obtěžkaný plody, ale žádné nejsou spadlé na zemi. Já ale vím jak vylézt na strom, vylezu tedy na ten strom, sním plodů kolik se mi zachce a naplním s nimi svůj vak.‘ A tak by vylezl na ten strom, snědl plodů kolik se mu zachtělo a naplnil s nimi svůj vak. Pak by přišel druhý člověk s ostrou sekerou, hledající plody, shánějící plody, pídící se po plodech, vstoupil by do toho hustého háje, uviděl by ten ovocný strom obtěžkaný plody a pomyslel by si: ‚Tento strom je obtěžkaný plody, ale žádné nejsou spadlé na zemi. Já ale nevím jak vylézt na strom, useknu tedy ten strom u kořene, sním plodů kolik se mi zachce a naplním s nimi svůj vak.‘ A tak by useknul ten strom u kořene. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten první člověk, který vylezl na strom, rychle neslezl dolů a kdyby s ním ten strom spadl, mohl by si při tom zlomit ruce, nohy či jiné části těla tak, že by kvůli tomu dospěl k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ‚K ovocnému stromu přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.‘ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Rozvinutí trojího vědění

(1) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, vybaví si mnohé své dřívější pobyty [minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ‚Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.‘ Takto si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

(2) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: ‚Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.‘ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů.

(3) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, tak skrze odstranění zákalů vstupuje a prodlévá v nezkaleném osvobození mysli a osvobození moudrostí, které zde a nyní uskutečnil svým vlastním přímým poznáním.

A toto je, hospodáři, úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.

Závěr

Co myslíš, hospodáři, pozoruješ u sebe nějaké takové ukončení všech záležitostí jako je toto úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých?” “Kdo jsem já, pane, abych mohl být obdařen takovým úplně dokonalým ukončením všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Vskutku jsem, pane, vzdálen takovému úplně dokonalému ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých. Dříve jsme, pane, poutníky z jiných škol, ačkoli byli neušlechtilí (neukáznění), považovali za ušlechtilé, dávali jsme jim jídlo pro ušlechtilé, stavěli jsme je na místo ušlechtilých. Ale mnichy jsme, pane, ačkoli byli ušlechtilí (ukáznění), považovali za neušlechtilé, dávali jsme jim jídlo pro neušlechtilé, stavěli jsme je na místo neušlechtilých. Ale nyní, pane, budeme poutníky z jiných škol, jelikož jsou neušlechtilí, považovat za neušlechtilé, budeme jim dávat jídlo pro neušlechtilé, budeme je stavět na místo neušlechtilých. Ale mnichy, pane, jelikož jsou ušlechtilí, budeme považovat za ušlechtilé, budeme jim dávat jídlo pro ušlechtilé, budeme je stavět na místo ušlechtilých. Vskutku, pane, ve mě Vznešený vzbudil lásku k asketům, důvěru k asketům a úctu k asketům.

Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se též, pane, obracím k Vznešenému, k Dhammě a k obci mnichů jako ke svému útočišti. Nechť mě Vznešený považuje za laického stoupence, který u něj nalezl útočiště, ode dneška až do konce života.”