Sbírka středně dlouhých rozprav

61. Poučení Ráhuly v Mangovém parku

Úvod—nebezpečí lhaní

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Bambusovém háji, ve Veverčím parku u Rádžagahy. Tehdy ctihodný Ráhula pobýval v Mangovém parku. Tehdy Vznešený k večeru ukončil svou meditaci a odebral se do mangového parku, kde prodléval ctihodný Ráhula. Když ctihodný Ráhula uviděl Vznešeného v dálce přicházet, připravil mu místo k sezení a vodu na nohy. Vznešený se usadil na připravené místo, umyl si nohy, a ctihodný Ráhula, když Vznešeného pozdravil, usedl stranou.

Poté, co Vznešený zanechal trochu zbylé vody v nádobě, oslovil ctihodného Ráhulu: „Vidíš, Ráhulo, ten nepatrný zbytek vody, co zůstal v nádobě?“ „Ano, pane.“ „Právě tak nepatrný, Ráhulo, je asketický život těch, kteří se nestydí vědomě vyslovit lež.“ Když potom Vznešený ten nepatrný zbytek vody odhodil, oslovil ctihodného Ráhulu: „Vidíš, Ráhulo, ten nepatrný zbytek odhozené vody?“ „Ano, pane.“ „Právě tak odhozený, Ráhulo, je asketický život těch, kteří se nestydí vědomě vyslovit lež.“ „Potom, když Vznešený převrátil onu nádobu, oslovil ctihodného Ráhulu: „Vidíš, Ráhulo, tu převrácenou nádobu na vodu?“ „Ano, pane.“ „Právě tak zvrácený, Ráhulo, je asketický život těch, kteří se nestydí vědomě vyslovit lež.“ Potom, když Vznešený nádobu opět postavil, oslovil ctihodného Ráhulu: „Vidíš, Ráhulo, jak je tato nádoba dutá a prázdná?“ „Ano, pane.“ „Právě tak dutý a prázdný, Ráhulo, je asketický život těch, kteří se nestydí vědomě vyslovit lež.

Jako když králův slon, urostlý, s kly přerostlými jako oj, který je na bojišti jako doma, když jde do boje, koná své dílo předníma i zadníma nohama, koná své dílo přední i zadní částí, koná své dílo hlavou i ušima, koná své dílo kly a ocasem, jen trup si chrání. Tu si vodič slona pomyslí: ‚Tento králův slon… se svého života nevzdá.‘ Jestliže však, Ráhulo, králův slon… své dílo koná i trupem, tu si vodič slona pomyslí: ‚Tento králův slon… se vzdal svého života, nyní již neplatí pro králova slona nic, co by měl zakázáno.‘

Právě tak, Ráhulo, tvrdím, že pro toho, kdo vědomě lže (sampadžánamusáváde), není žádného zla (pápam), které by nebyl schopen vykonat. Proto, Ráhulo, by ses měl takto cvičit: ‚Ani v žertu nebudu říkat lež.‘

Prohlížení vlastních činů

Co myslíš, Ráhulo, k jakému účelu slouží zrcadlo?“ „K sebeprohlížení.“

„Právě tak, Ráhulo, bys měl neustále prohlížet své konání tělem (kájéna kammam), konání řečí (váčája kammam) a konání myslí (manasá kammam).

(1) Chystáš—li se vykonat nějaký čin tělem… řečí… myslí, měl bys ho takto prohlížet: ‚Vede tento čin tělem… řečí… myslí, který se chystám vykonat, k mému ublížení (bjábádhá) nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma? Je to neprospěšný (akusalam) čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast (dukkhudrajam) a má strastné následky (dukkhavipákan,ti)?‘

Jestliže bys při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který se chystám vykonat, vede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to neprospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast a má strastné následky,‘ pak bys takový čin tělem… řečí… myslí vůbec neměl konat (na karaníjam).

Jestliže bys však při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který se chystám vykonat, nevede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to prospěšný (kusalam) čin tělem… řečí… myslí, který přináší štěstí (sukhudrajam) a má šťastné následky (sukhavipákan,ti),‘ pak bys takový čin tělem… řečí… myslí měl konat (karaníjam).

(2) Rovněž když právě vykonáváš nějaký čin tělem… řečí… myslí, měl bys ho takto prohlížet: ‚Vede tento čin tělem… řečí… myslí, který právě vykonávám, k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma? Je to neprospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast a má strastné následky?‘

Jestliže bys při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který právě vykonávám, vede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to neprospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast a má strastné následky,‘ pak bys takový čin tělem… řečí… myslí měl přestat konat.

Jestliže bys však při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který právě vykonávám, nevede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to prospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší štěstí a má šťastné následky,‘ pak bys v takovém činu tělem… řečí… myslí měl pokračovat.

(3) Rovněž když jsi již vykonal nějaký čin tělem… řečí… myslí, měl bys ho takto prohlížet: ‚Vede tento čin tělem… řečí… myslí, který jsem vykonal, k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma? Je to neprospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast a má strastné následky?‘

Jestliže bys při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který jsem vykonal, vede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to neprospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší strast a má strastné následky,‘ pak bys takový čin tělem… řečí… myslí měl ukázat, odhalit a objasnit svému učiteli nebo svým moudrým společníkům v čistém životě, a když jsi ho takto ukázal , odhalil a objasnil, měl bys v budoucnu dbát na sebekontrolu.

Jestliže bys však při prohlížení poznal: ‚Tento čin tělem… řečí… myslí, který jsem vykonal, nevede k mému ublížení nebo k ublížení někomu jinému nebo k ublížení oběma. Je to prospěšný čin tělem… řečí… myslí, který přináší štěstí a má šťastné následky,‘ pak bys měl prodlévat s nadšením a radostí, a dnem i nocí se nadále cvičit v prospěšných věcech.

Ráhulo, kteříkoli asketové či bráhmani v minulosti očisťovali… nyní očisťují… v budoucnu budou očisťovat své činy tělem… řečí… myslí, ti všichni je očisťovali… očisťují… budou očisťovat jen tímto neustálým sebeprohlížením.

Proto byste se, Ráhulo, měli takto cvičit: ‚Neustálým sebeprohlížením očistíme své činy tělem… řečí… myslí.‘“

Tak pravil Vznešený. Spokojený ctihodný Ráhula se zaradoval ze slov Vznešeného.