1. Díl: Dvojice

mysl je předchůdcem stavů,
mysl je základem, mysl je tvůrcem,
s myslí znečištěnou [zkaženou]
kdo hovoří, kdo jedná,
toho strast následuje
jako kolo nohu tažného zvířete

mysl je předchůdcem stavů,
mysl je základem, mysl je tvůrcem,
s myslí čistou [povznešenou]
kdo hovoří, kdo jedná,
toho štěstí následuje
jako věrný stín

„zhanil mě, zbil mě,
přepadl mě a oloupil mě“ -
u těch, kdo na tom prodlévají,
jejich zášť se neutiší

„zhanil mě, zbil mě,
přepadl mě a oloupil mě“ -
u těch, kdo na tom neprodlévají,
jejich zášť se utiší

nikoli nenávistí se nenávist
kdy zde utiší,
jen beznenávistností se utiší,
takový je věčný stav věcí [zákon]

mnozí nevědí,
že jednou musíme zemřít,
avšak ti, kdo to vědí,
utiší své spory

[tělesnou] krásu nazíraje, kdo prodlévá,
své smysly nekontroluje,
v jídle je nemírný,
líný a ochablý,
toho zkosí Mára,
jako vítr slabý strom

[tělesnou] odpornost nazíraje, kdo prodlévá,
své smysly dobře kontroluje,
v jídle je umírněný,
obdařen důvěrou a energický,
toho nezkosí Mára,
jako vítr kamennou skálu

kdo není zbaven mentálních nečistot a z oranžového roucha
oděv si oblékne,
postrádaje sebekontrolu a opravdovost,
ten si nezasluhuje oranžové roucho

kdo však, byť není v oranžovém rouchu,
je ctnostný a dobře soustředěný,
obdařený sebekontrolou a opravdovostí,
ten si zasluhuje oranžové roucho

ti, kdo nepodstatné považují za podstatné
a podstatné vidí jako nepodstatné,
ti k podstatě nedojdou,
zastávajíce oblast špatného myšlení

ale ti, kdo podstatné jakožto podstatné rozpoznají
a nepodstatné jakožto nepodstatné,
ti k podstatě dojdou,
zastávajíce oblast správného myšlení

jako do domu špatně pokrytého
déšť pronikne,
tak do nerozvinuté mysli
vášeň pronikne

jako do domu dobře pokrytého
déšť nepronikne,
tak do dobře rozvinuté mysli
vášeň nepronikne

v tomto světě se trápí, na onom světě se trápí,
kdo koná zlo, v obou světech se trápí,
trápí se a trpí,
když obzírá své nečisté konání

v tomto světě se raduje, na onom světě se raduje,
kdo koná dobro, v obou světech se raduje,
raduje se a těší se,
když obzírá své očištěné konání

v tomto světě je trýzněn, na onom světě je trýzněn,
kdo koná zlo, v obou světech je trýzněn,
při pomyšlení: ‚konal jsem zlo‘ je trýzněn
a ještě více je trýzněn, když dojde do strastného stavu bytí

v tomto světě je potěšen, na onom světě je potěšen,
kdo koná dobro [zásluhy], v obou světech je potěšen,
při pomyšlení: ‚konal jsem dobro [zásluhy]‘ je potěšen
a ještě více je potěšen, když dojde do šťastného stavu bytí

i když mnoho posvátné texty cituje,
ale nekoná podle toho—nedbalý člověk,
jako pastýř sčítající krávy, jež patří jiným,
ten nemá podíl na asketickém životě

i když málo posvátné texty cituje,
ale následuje Dhammu a jedná v souladu s Dhammou,
vášeň a nenávist odvrhl, i zaslepenost,
jasně chápající, se správně osvobozenou myslí,
nelpí na tomto ani na onom světě,
ten má podíl na asketickém životě

2. Díl: Dbalost

dbalost je cesta k bezsmrtnosti,
nedbalost je cesta ke smrti,
dbalí neumírají,
ale nedbalci jsou již jakoby mrtví

tento rozdíl když pochopili,
dbalí mudrcové,
dbalostí se těší,
v oblasti ušlechtilých se radují

ti v meditačním pohroužení setrvávající,
stále s vytrvalým úsilím,
tito mudrci dosáhnou odpoutání,
nepřekonatelného vyproštění z jha

kdo je snaživý a má uvědomění,
čistých činů uvážlivý vykonavatel,
v kázni a v Dhammě žijící,
tomuto dbalému sláva narůstá

snaživostí a dbalostí,
sebekázní a sebeovládáním
ostrov si vytvoří moudrý člověk
jenž žádná záplava nezatopí

nedbalosti jsou oddaní
pošetilí a hloupí lidé,
svoji dbalost však moudrý člověk
jako své nejlepší bohatství ochraňuje

neoddávejte se nedbalosti
ani smyslnému potěšení intimností,
ten, kdo je dbalý a dlí v meditačním pohroužení
dosáhne rozsáhlejší blaženosti

nedbalost dbalostí
když moudrý člověk vypudí,
na věž moudrosti vystoupí,
bez trápení pak na trápící se lidstvo,
jako z vrcholku hory na zem,
moudrý na pošetilé shlíží

dbalý mezi nedbalci,
mezi ospalci zcela bdělý,
jako před slabého koně rychlý kůň,
stejně tak postupuje vpřed moudrý

dbalostí Maghavá
mezi bohy prvenství došel,
dbalost je chválena,
nedbalost kritizována, vždy

dbalostí se těšící mnich,
na nedbalost ve strachu hledící,
pouta malá i velká
v sobě spálí, jako požár když postupuje

dbalostí se těšící mnich,
na nedbalost ve strachu hledící,
je neschopen odpadnutí
a je již v blízkosti odpoutání

3. Díl: Mysl

těkavou a rozechvělou mysl
je těžké uhlídat, těžké zvládnout,
srovná ji však ten, kdo je moudrý,
tak jako šípař [zbrojíř] hrot

jako ryba na zem vyvržená,
ze svého vodního útulku vytažená,
tak se zmítá tato mysl,
Márovo panství má-li opustit

těžko udržitelnou a hbitou
která podle libosti poletuje:
tuto mysl zkrotit je dobré,
zkrocená mysl přináší blaženost

velmi těžko viditelnou a velmi jemnou
která podle libosti poletuje:
tuto mysl hlídat by měl moudrý,
střežená mysl přináší blaženost

v dálkách se osaměle toulající
nehmotnou a v skrytu sídlící:
tuto mysl kdo ukázní,
osvobodí se z Márových pout

kdo nemá ustálenou mysl,
pravou Dhammu nezná
a má chatrnou důvěru,
moudrosti naplnění nedojde

kdo nemá chtíčem naplněnou mysl
a nemá útočnou vůli
kdo dobro i zlo opustil:
pro toho, bdělého, již není strachu

jako hliněný džbán že je toto tělo, nahlédnouce,
jako pevnost tuto mysl opevněte,
zaútočte na Máru se zbraní moudrosti
a ochraňujte bez odpočinutí, co kdo dobude

zakrátko bude toto tělo
na zemi ležet,
opuštěné a bez vědomí
jako neužitečný kus dřeva

cokoli si nepřátelé mohou navzájem způsobit,
nebo ti, co se vzájemně nenávidí,
špatně vedená mysl
ještě horší věci ti způsobí

co ti matka ani otec nemohou způsobit,
ani žádný jiný příbuzný -
správně vedená mysl
ještě lepší věci ti způsobí

4. Díl: Květiny

kdo tuto zemi pronikne
a tento svět smrti s jeho bohy?
kdo tato slova Dhammy dobře vyložená
jako odborník květinu vycítí?

ten, kdo se cvičí, tuto zemi pronikne
a tento svět smrti s jeho bohy,
ten, kdo se cvičí, tato slova Dhammy dobře vyložená
jako odborník květinu vycítí

jako pěna je toto tělo—nahlédnuv,
jeho povahu přeludu dokonale pochopiv,
odetni Márovy květiny [rozkoší]
a tam, kde tě nespatří král smrti, odejdi

kdo jen květiny [rozkoší] sbírá,
člověk s ulpívající myslí,
jako na spící vesnici velká povodeň,
tak na něj přijde a uchvátí ho smrt

kdo jen květiny [rozkoší] sbírá,
člověk s ulpívající myslí,
nenasytný ve smyslných požitcích,
toho se zmocní ukončitel životů

jako včela z květiny,
aniž by její barvě a vůni uškodila,
sesbírá nektar a odletí,
tak nechť mudrc prochází vesnicí

ne na ostatních přestupky,
ne na to, co ostatní vykonali nebo nevykonali,
ale sám na sebe se ohlížej,
co jsi vykonal nebo nevykonal

jako nádherná květina,
krásně zbarvená, ale bez vůně,
taková je dobře vyslovená řeč,
neplodná je pro toho, kdo podle ní nejedná

jako nádherná květina,
krásně zbarvená a vonící,
taková je dobře vyslovená řeč,
plodná je pro toho, kdo podle ní jedná

jako z hromady květin
lze vytvořit věnců mnoho,
tak ze zrození smrtelníka
vykonáno by mělo být prospěšného mnoho

vůně květin nejde proti větru,
ani vůně santalu, tagary či jasmínu,
ale vůně dobrých jedinců pronikne i proti větru,
jejich vůně vane všemi směry

ať santal, tagara,
lotos či jasmín,
mezi těmito vůněmi
vůně ctnosti je nepřekonatelná

chabá je tato vůně
tagary či santalu,
avšak vůně ctnostných,
která vane až k bohům, je nejvyšší

k těm, kdo jsou obdařeni ctností,
prodlévají v dbalosti
a jsou osvobozeni správným poznáním,
Mára nenajde stezku

jako z hromady smetí
vyhozené u silnice
může vyrůst lotos,
krásně vonící a mysl potěšující,

tak v davu bytostí,
zaslepených obyčejných světských lidí,
vyzařuje moudrost
žák dokonale Probuzeného

5. Díl: Pošetilý

dlouhá je bdícímu noc,
dlouhá je míle znavenému,
dlouhý je koloběh životů pošetilcům,
neznalým dobrého učení

jestliže v životě nenajdeš
někoho lepšího nebo sobě rovného,
pak vytrvale žij sám,
není pro tebe sdružování s pošetilými

„ach moji synové, ach můj majetek“
tak se trápí pošetilý,
jenž ani sám sobě nepatří,
natož synové, natož majetek

pošetilý, jenž se považuje za pošetilého,
moudrým se stane,
ale pošetilý, který se má za moudrého,
vpravdě pošetilým je nazýván

i když po celý život pošetilý
s moudrým pobývá,
nepozná Dhammu,
tak jako lžíce neokusí chuť polévky

i když pouhý okamžik vnímavý [inteligentní] člověk
s moudrým pobývá,
rychle pozná Dhammu,
tak jako jazyk okouší chuť polévky

pošetilí a hloupí se chovají
sami k sobě jako nepřátelé,
tím, že konají zlé činy,
které nesou trpké plody

takový čin nebyl vykonán dobře,
kterého po vykonání lituješ,
jehož se slzami v tváři a s nářkem
následek pak sklízíš

takový čin byl vykonán dobře,
kterého po vykonání nelituješ,
jehož s potěšením a radostí
následek pak sklízíš

za med ho může považovat pošetilec,
zlo, dokud nedozraje,
když však zlo dozraje,
pak stihne pošetilce strast

stéblem trávy měsíc za měsícem
může pošetilec pojídat své jídlo,
těch, kdo pochopili Dhammu,
tím však nedosáhne ani šestnáctinu jejich ceny

ani vykonaný zlý čin
se ihned, tak jako mléko, nesrazí,
ale doutnaje, následuje pošetilce
jako oheň skrytý v žhavých uhlících

pouze k vlastnímu neprospěchu
bude pošetilci popularita [věhlas],
zničí pošetilci pravé štěstí
a rozláme mu hlavu

přeje si nezasloužené postavení,
přednost mezi mnichy,
představenství v klášteře
a pocty od laických rodin

„nechť si o mě myslí
hospodáři i ti, co odešli do bezdomoví,
že toto jsem udělal já sám,
nechť sám rozhoduji co má být konáno a co ne“ -
takové jsou pošetilcovy myšlenky [záměry]
a jeho žádosti a domýšlivost jen vzrůstají

jiné je získávání materiální opory,
jiné je to, co vede k odpoutání [vyhasnutí],
toto pochopiv,
mnich, který je žákem probuzeného
by si neměl libovat v poctách
a zachovávat si od nich odstup

6. Díl: Moudrý

jako toho, kdo ukazuje poklady
nahlížej toho, kdo vidouc tvé chyby
ti je vytkne—moudrý,
s tímto mudrcem pobývej,
neboť pro takto pobývajícího
je to lepší, nikoli horší

tím, že poučuje, radí
a od nízkých způsobů odvrací,
uvědomělým je milý,
neuvědomělým je nemilý

nepobývej se špatnými přáteli,
nepobývej s nízkými lidmi,
pobývej s dobrými přáteli,
pobývej se vznešenými lidmi

kdo je nadšený Dhammou dlí blaženě,
s povznešenou myslí,
ušlechtilými hlásanou Dhammou
vždy je potěšen moudrý

vodu rozvádějí zavlažovači,
šípaři obrábějí hroty,
dřevo obrábějí tesaři,
sebe ovládají moudří

jako skála z jednoho kusu
není otřesena větrem,
tak hanou či chválou
nepohnuti jsou moudří

jako jezero, hluboké,
zářivě čisté a nezčeřené,
tak, vyslechnouce Dhammu,
zářivě čistými se stanou moudří

kdekoli se nacházejí dobří jedinci, jsou zdrženliví,
mírní netlachají pro potěšení,
ať dotčeni štěstím či strastí,
moudří nedají najevo povznesení či skleslost

ani kvůli sobě ani kvůli oststním
neměl by si člověk přát syna, bohatství či království,
neměl by si přát získat vlastní prospěch nepravým způsobem,
tak se stane ctnostným, moudrým a pravdivým

málo je mezi lidmi
těch jedinců, kteří překročí na druhý břeh,
ostatní lidé jen
sem a tam po tomto [břehu] pobíhají

ti, kdo správně ukazují
Dhammu a následují Dhammu,
tito jedinci překročí
tuto říši smrti, kterou je těžké překonat

temné učení když zavrhl
a rozvíjí jasné—ten, kdo je moudrý
odešel z domova do bezdomoví
a dlí v odloučení, z něhož je těžké se radovat

vyšší radost by si měl přát -
odvrhnuv smyslné požitky—ten, kdo nic nemá,
měl by se očistit
od toho, co znečisťuje mysl—ten, kdo je moudrý

ti, kdo členy probuzení
správně ve své mysli rozvinuli,
těší se ze zanechání,
z neulpívání se radují,
oproštěni od zákalů a plni jasu,
již v tomto světě jsou zcela odpoutáni

7. Díl: Zasloužilý

u toho, kdo dokončil cestu a je prost trápení,
osvobozeného ve všech směrech,
jenž opustil všechna pouta,
již nelze nalézt horečnatost

ti, kdo jsou obdařeni energií a uvědoměním
se neradují ve svých obydlích,
jako labutě odlétají z jezer,
tak opouštějí své domovy

těch, kdo nic nehromadí,
kdo porozuměli jídlu:
prázdnota prostá znaků a
osvobození je jejich pastvou,
jako ptáků v prostoru
je jejich cesta nepostižitelná

těch, jejichž zákaly jsou zcela odstraněny
a jsou nezávislí na výživě:
prázdnota prostá znaků a
osvobození je jejich pastvou,
jako ptáků v prostoru
je jejich stopa [cesta] nepostižitelná

koho smysly došly uklidnění
jako když vozataj dobře zvládne koně,
kdo opustil domýšlivost a je bez zákalů,
takového mají v lásce i bohové

kdo není vzdorovitý, podobně jako země,
kdo je kultivovaný a je jako Indův sloup,
kdo je jako nezkalené jezero,
pro takového již neexistuje koloběh putování

mírná je jeho mysl,
mírná je řeč i činy
toho, kdo je osvobozen správným poznáním,
kdo dospěl k míru a je takový

mimo pouhou důvěru, kdo [sám] poznal nestvořené,
člověk, který odetnul svá pouta [spojení],
ukončil své naděje a odvrhl své očekávání,
ten je nejvyšším jedincem

ať ve vsi či v lese,
v údolí či na pláni,
kdekoliv prodlévají Zasloužilí,
to jsou místa radosti

radostné jsou lesy,
v nichž se bežní lidé neradují,
ti, kdo jsou prosti vášně se v nich však radují,
neboť nehledají smyslové požitky

8. Díl: Tisíc

než tisíc výroků
z nesmyslných slov sestávajících,
je jediné smysluplné slovo lepší,
jehož vyslechnutí je utišující

než tisíc veršů
z nesmyslných slov sestávajících,
je jediné slovo verše lepší,
jehož vyslechnutí je utišující

než recitovat sto veršů
z nesmyslných slov sestávajících,
je jediné slovo o Dhammě lepší,
jehož vyslechnutí je utišující

i kdyby někdo tisíckrát nad tisíci
muži v bitvě zvítězil,
jedině ten, kdo zvítězil sám nad sebou
je v bitvě vítězem nejvyšším

nad sebou zvítězit je lepší
než nad jinými bytostmi,
člověk, jenž zkrotil sám sebe
se stále chová ukázněně

žádný bůh ani nebeská bytost
ani Mára spolu s Brahmou
ne-přemění v porážku vítězství
takového člověka

měsíc po měsíci kdybys tisíc
obětí přinášel po sto let
a nebo jednou toho, kdo sám sebe rozvinul
jen na okamžik uctil,
toto uctění by bylo lepší
než oněch sto let obětování

kdybys sto let života
[obětní] oheň obcházel v lese
a nebo jednou toho, kdo sám sebe rozvinul
jen na okamžik uctil,
toto uctění by bylo lepší
než oněch sto let obětování

cokoliv nabídne či obětuje ve světě
třeba po celý rok ten, kdo hledá zásluhy přinášením obětí,
nedojde tím vším ani čtvrtiny [zásluh],
lepší je prokázat úctu tomu, kdo je na přímé stezce

kdo pozdrav má ve zvyku
a stále starší ctí
čtyři věci u něj vzrůstají:
dlouhý život, krása, štěstí a síla

než sto let života
bez ctnosti a bez soustředění
je lepší jeden den prožitý
ctnostně a v meditačním pohroužení

než sto let života
bez moudrosti a bez soustředění
je lepší jeden den prožitý
moudře a v meditačním pohroužení

než sto let života
v lenosti a ochablosti
je lepší jeden den prožitý
energicky a upevněně

než sto let života
bez vidění vzniku a zániku
je lepší jeden den prožitý
s viděním vzniku a zániku

než sto let života
bez vidění bezsmrtného stavu
je lepší jeden den prožitý
s viděním bezsmrtného stavu

než sto let života
bez vidění nejvyšší Dhammy
je lepší jeden den prožitý
s viděním nejvyšší Dhammy

9. Díl: Zlo

neváhej v konání dobra
a odvracej mysl od zla,
kdo váhá v konání dobra [zásluh]
jeho mysl najde zalíbení ve zlu

vykonal-li člověk zlo,
nechť ho již nevykonává znovu a znovu,
nechť nemá vůli ho dále vykonávat,
neboť nahromadění zla je utrpení

vykonal-li člověk dobro [zásluhy],
nechť ho vykonává znovu a znovu,
nechť má vůli ho dále vykonávat,
neboť nahromadění dobra [zásluh] je štěstí

i zlý člověk zakouší dobro
dokud jeho zlo neuzraje,
když však jeho zlo uzraje,
pak zlý člověk zakouší zlo

I dobrý člověk zakouší zlo
dokud jeho dobro neuzraje,
když však jeho dobro uzraje,
pak dobrý člověk zakouší dobro

nepodceňujte zlé skutky:
„nic z toho se mi nevrátí“,
i kapky vody padající
vodou džbán naplní,
tak naplní se pošetilec zlem,
když trošku po trošce ho nahromadí

nepodceňujte dobré skutky:
„nic z toho se mi nevrátí“,
i kapky vody padající
vodou džbán naplní,
tak naplní se moudrý dobrem,
když trošku po trošce ho nahromadí

jako [se vyhne] obchodník nebezpečné cestě,
má-li malou karavanu a velký majetek,
nebo člověk milující život [se vyhne] jedu,
tak je třeba vyhýbat se zlu

když ruka není poraněná,
může tato ruka nést jed
a jed do ní nemůže nasáknout a proniknout,
tak zlo nemůže postihnout toho, kdo ho sám neprovádí

ublíží-li někdo nezkaženému člověku
nebo čisté osobě bez poskvrny,
vrátí se toto zlo pošetilci zpět
jako jemný prach vržený proti větru

někteří se znovuzrodí v lůně,
vykonavatelé zla [se znovuzrodí] v pekle,
kdo správně postupují půjdou do nebe,
kdo jsou prosti zákalů dosáhnou úplného odpoutání

ani v nebeském prostoru, ani uprostřed oceánu,
ani když člověk odejde do horské jeskyně,
v oblasti tohoto světa [vesmíru] nenajde
místo, kde by mohl spočinout a uniknout svým zlým činům

ani v nebeském prostoru, ani uprostřed oceánu,
ani když člověk odejde do horské jeskyně,
v oblasti tohoto světa [vesmíru] nenajde
místo, kde by mohl spočinout aniž by ho zkosila smrt

10. Díl: Hůl [Trest]

všichni se třesou před holí [trestem],
všichni se bojí smrti,
přirovnávaje ostatní k sobě,
nechť nikdo nezabíjí ani k tomu nenavádí

všichni se třesou před holí [trestem],
všem je život milý
přirovnávaje ostatní k sobě,
nechť nikdo nezabíjí ani k tomu nenavádí

bytostem toužícím po štěstí
kdo holí [zbraní] ubližuje,
sám hledaje štěstí,
po smrti nezíská štěstí

bytostem toužícím po štěstí
kdo holí [zbraní] neubližuje,
sám hledaje štěstí,
po smrti získá štěstí

nehovoř hrubě k nikomu
nebo ti stejnými slovy odpoví,
vskutku strastná je vznětlivá řeč,
tato hůl [zbraň] tě zpětně udeří

budeš-li sám ztichlý
jako puklý gong,
dosáhl jsi odpoutání [vyhasnutí]
a vznětlivost již u tebe není k nalezení

jako pastýř holí
dobytek vyhání na pastvu,
tak stáří a smrt
život vyhánějí z živých bytostí

když vykonává zlé činy,
pošetilec nechápe co dělá,
vlastními činy bude hlupák
trýzněn, jakoby jej pálil oheň

kdo ozbrojený neozbrojeným
nezkaženým bytostem ubližuje,
do některé z těchto deseti situací
rychle se dostane:

kruté a zničující pocity,
tělesné zranění [rozpad],
těžké onemocnění
pomatenost mysli ho stihnou,

potíže u krále,
strašné pomluvy,
oddělení od příbuzných
či pozbytí majetku

nebo jeho domy
spálí plameny ohně
či se po rozpadu těla takový nemoudrý člověk
znovuzrodí v pekle

ani nahota, ani spletené vlasy, ani bláto,
ani odmítání jídla, ani spaní na holé zemi,
ani prach a špína, ani dřepění na patách
ne-očistí smrtelníka, který nepřekonal své pochybnosti

kdo se třeba obléká zdobně, avšak má klidné chování,
je mírný, zkrocený, má jistotu, vede čistý [svatý] život
a vůči všem živým bytostem odložil hůl [zbraň],
ten je vskutku bráhmanem, asketou, mnichem

člověk ovládaný studem špatně jednat -
kdo takový je k nalezení ve světě,
kdo chápe, co je to hanba,
[kdo je] jako ušlechtilý kůň [ovládaný] bičem?

jako ušlechtilý kůň popohnaný bičem
buďte horliví a obdaření pocitem naléhavosti,
důvěrou, ctností a energií,
soustředěním a zkoumáním Dhammy,
obdařeni věděním, správným jednáním a uvědoměním
opusťte toto nemalé utrpení

vodu rozvádějí zavlažovači
šípaři obrábějí ostří
dřevo obrábějí tesaři
sami sebe ovládají [krotí] ti, kdo jednají správně

11. Díl: Stáří

jak se lze smát, jak se lze radovat,
když toto vše je stále v plamenech,
temnotou obklopeni
nebudete hledat světlo?

pohleď na tuto myslí vytvořenou loutku,
navršenou hromadu neduhů
a nemocí, naplněnou myšlenkami,
v níž není nic trvalého a stálého

zkáze podléhá toto tělo,
křehké hnízdo nemocí,
rozpadá se v hnijící změť,
když smrt ukončí jeho život

[zbudou-li] jen tyto rozházené,
jako seschlé tykve
vybělené kosti,
lze se při takovém pohledu radovat [ze života]?

z kostí je toto město postavené,
masem a krví omítnuté,
v něm stáří a smrt,
domýšlivost a pohrdavost jsou ukryté

zestárnou i královy pestře zbarvené vozy,
rovněž toto tělo dochází stárnutí,
jen dobrá Dhamma stárnutí nedochází
a mírní [ctnostní] ji dávají poznat dobrým lidem

[v Dhammě] nepoučený člověk
stárne jako vůl,
přibývá mu masa,
ale moudrosti mu nepřibývá

nejedním zrozením v tomto koloběhu životů
prošel jsem, nenalézaje,
stavitele tohoto domu hledaje,
strastné je zrozování opětovné

staviteli domu, nyní však jsi spatřen,
znovu dům již nepostavíš,
všechny krokve jsou zlámané,
hřeben domu je roztříštěn,
do nezformovaného stavu vstoupila mysl,
toužení dospělo k ukončení

ti, kdo nežili čistým [svatým] životem
a nezískali v mládí duchovní bohatství,
chřadnou jako stará volavka
u jezera bez ryb

ti, kdo nežili čistým [svatým] životem
a nezískali v mládí duchovní bohatství,
leží jako zlomené luky
a oplakávají staré časy

12. Díl: O sobě

kdo je sám sobě milý,
nechť se opatruje, dobře opatruje,
ve všech třech obdobích života
nechť nad sebou bdí ten, kdo je moudrý

nejprve sám sebe
ať ustaví v tom, co je správné,
pak teprve nechť poučuje druhé,
nechť se [porušováním toho] nepošpiňuje ten, kdo je moudrý

kdo sám v sobě vyvinul to,
v čem poučuje druhé,
ten je vskutku dobře zkrocený a zvládnutý,
neboť sám sebe je vpravdě obtížné zvládnout

každý je vskutku sám sobě ochráncem,
kdo jiný by mu mohl být ochráncem?
kdo sám sebe dobře zkrotí,
získává onu ochranu, jež je těžko získatelná

zlo vykonané jím samým,
zrozené z něj samého, vzešlé z něj samého,
rozdrtí hloupého člověka,
tak jako diamant [rozdrtí] drahokam

ten, kdo je nadmíru nectnostný,
jako když popínavá rostlina dusí sálový strom,
tak se chová sám k sobě,
jak by mu to přál jen jeho nepřítel

je snadné konat věci nedobré
a sobě samému neprospěšné,
ale co je vpravdě prospěšné a dobré,
to je vpravdě nanejvýš obtížné konat

když učením zasloužilých,
ušlechtilých jedinců, kteří žijí podle Dhammy,
hloupý člověk pohrdá,
opíraje se o zlé názory,
tak jako plody bambusu,
přinese mu to plody sebezničení

kdo sám koná zlo,
sám sebe znečišťuje,
kdo sám nekoná zlo,
sám sebe očišťuje,
čistým nebo nečistým se každý sám učiní,
nikdo někoho jiného očistit ne-může

svůj vlastní cíl kvůli cílům druhých,
jakkoli velkým, neztrácej,
kdo přímo poznal svůj vlastní cíl,
nechť se zaměří právě na něj

13. Díl: Svět

nepraktikuj nízké věci,
nežij nedbale,
nepraktikuj špatné názory
a nerozvíjej světskost

vzchop se a buď dbalý,
žij správně podle Dhammy,
kdo žije podle Dhammy spočívá šťastně,
na tomto i na onom světě

žij správně podle Dhammy,
nežij nesprávně,
kdo žije podle Dhammy spočívá šťastně,
na tomto i na onom světě

nazírej ho jako bublinu,
nazírej ho jako přelud,
kdo takto nahlíží tento svět,
toho král smrti nespatří

pojď a pohleď na tento svět,
ozdobený jako královský kočár,
kde pošetilí jsou ponořeni,
nejsou upoutáni vědoucí

kdo byl dříve nedbalý,
ale později se stal dbalým,
ozáří tento svět
jako z mraků vynořivší se měsíc

kdo konal zlé činy,
ale pak prospěšnými je odčinil,
ozáří tento svět
jako z mraků vynořivší se měsíc

oslepený je tento svět,
jen málokdo je tu jasně vidoucí,
jako pták, jenž se vyprostil ze sítě,
málokdo do nebeských světů odejde

labutě létají cestou za sluncem,
ti, kdo mají magické síly létají prostorem,
moudří však odlétají z tohoto světa,
když přemohli Máru s jeho armádou

této jedné věci nechávaje průchod,
člověk, který vědomě lže,
nedbaje onoho světa [po smrti],
není pro něj zla, které by nevykonal

lakomci se do světa bohů ne-dostanou,
jelikož tito pošetilci neoceňují štědrost,
moudří se však ze štědrosti radují,
a tak budou štastní na onom světě [po smrti]

než svrchovaně vládnout celé Zemi,
než vstoupit do nebeského světa,
než panovat celému světu [vesmíru],
plody vstupu do proudu [Dhammy] jsou lepší [větší]

14. Díl: Probuzený

jeho vítězství nemůže být překonáno,
jeho vítězství nemůže obsáhnout nikdo ve světě,
Probuzeného pastvou je nekonečnost,
jakým způsobem bys ho mohl svést z cesty?

jeho lepivá spleť
toužení již nikdy nemůže svést,
Probuzeného pastvou je nekonečnost,
jakým způsobem bys ho mohl svést z cesty?

moudří, kteří se věnují meditačnímu pohroužení
a těší se z klidu odříkání,
i bohům jsou drazí,
zcela probuzení a uvědom

těžko lze získat lidské zrození,
těžký je život smrtelníků,
těžké je [mít možnost] vyslechnout pravou Dhammu,
těžko je [možné zažít] vyvstání Probuzených

nekonání žádného zla,
provádění toho, co je prospěšné,
očišťování své mysli,
to je učení Probuzených

vytrvalá trpělivost je nejvyšší askezí,
odpoutání je to nejvyšší, říkají Probuzení,
není poutníkem ten, kdo škodí druhým,
není asketou ten, kdo ubližije druhým

nemluvit urážlivě a neškodit,
ovládat se podle pravidel cvičení,
být střídmý v jídle,
prodlévat v samotě
a oddávat se vyšší mysli,
to je učení Probuzených

ani deštěm zlaťáků
ne-lze dosáhnout ukojení smyslových požitků,
neradostné a strastné jsou smyslové požitky,
to poznal moudrý

ani v nebeských smyslových požitcích
potěšení nenalézá
ten, jehož potěšením je odstranění toužení:
žák dokonale Probuzeného

mnozí útočiště hledají
v horách či v lesích,
v zahradách či stromových svatyních:
lidé strachem vyděšení

to však nejsou útočiště bezpečná,
to nejsou útočiště nejvyšší,
ne ten, kdo k těmto útočištím jde,
od veškeré strasti se osvobodí

kdo však k Buddhovi, k Dhammě
a k Sangze jako ke svému útočišti jde
a čtyři ušlechtilé pravdy
se správným porozuměním vidí:

strast, vznikání strasti,
strasti překonání
a ušlechtilou osmičlennou stezku
k utišení strasti vedoucí:

to jsou útočiště bezpečná,
to jsou útočiště nejvyšší,
kdo k těmto útočištím jde,
od veškeré strasti se osvobodí

je obtížné nalézt jedince obdařeného poznáním,
neboť se všude nerodí,
kde se takový mudrc zrodí,
té rodině se šťastně daří

šťastné je vyvstání Probuzených,
šťastné je vykládání pravé Dhammy,
šťastný je soulad Sanghy,
šťastná je askeze těch, kdo jsou v souladu

uctí-li někdo ty, kdo jsou úcty hodní,
Probuzené nebo jejich žáky,
kteří překonali mentální rozbujelost
a překročili trápení a naříkání,

uctí-li ty, kdo jsou takoví,
odpoutaní a oproštění od strachu,
je nemožné spočítat jeho zásluhy,
které jsou nezměrné

15. Díl: Štěstí

velmi šťastně žijeme
mezi nenávistnými bez nenávisti [zášti],
mezi nenávistnými lidmi
prodléváme bez nenávisti

velmi šťastně žijeme
mezi nemocnými bez nemocí,
mezi nemocnými lidmi
prodléváme bez nemocí

velmi šťastně žijeme
mezi vzrušenými nevzrušeně,
mezi vzrušenými lidmi
prodléváme nevzrušeně

velmi šťastně žijeme
my, kdo nic nemáme,
budeme se živit radostným nadšením
jako Zářící bohové

vítězství plodí nenávist [zášť],
poražený žije strastně,
ten, kdo dosáhl míru, žije šťastně,
neboť odložil stranou vítězství i porážku

není ohně, jež by se vyrovnal vášni,
není hříchu, jež by se vyrovnal nenávisti,
není utrpení, jež by se vyrovnalo osobnostním skupinám,
není většího štěstí než je stav míru

nenasytnost je největší nemocí,
formace jsou největším utrpením,
pro toho, kdo toto poznal v souladu se skutečností,
je odpoutání [vyhasnutí] největším štěstím

[mentální] zdraví je největším ziskem,
spokojenost je největším bohatstvím,
důvěra [v Učení] je největším přítelem,
odpoutání [vyhasnutí] je největším štěstím

kdo okusil chuť samoty
a chuť klidu,
oproštěn od bídy a zla,
zakouší chuť nadšení z Dhammy

je dobré vídat ušlechtilé,
pobývání s nimi je vždy šťastné,
kdo nemusí vídat pošetilé,
může být stále šťastný

kdo s pošetilci se stýká,
dlouhou dobu se trápí,
strastná je pošetilců společnost
jako nepřátelů—vždy,
moudrých však šťastná je společnost
jako s příbuznými setkání

proto [následujte] moudrého, rozumného a dobře poučeného,
vytrvalého v ctnosti a ušlechtilého, dbalého sých povinností,
takového moudrého člověka
následujte, jako měsíc svou dráhu skrze souhvězdí

16. Díl: O tom, co je milé

kdo se oddává věcem, kterým by se neměl oddávat
a neoddává se věcem, kterým by se měl oddávat,
kdo opustí pravý cíl kvůli tomu, co je mu milé,
bude závidět těm, kdo se oddávají svému cíli

nespojuj se s tím, co je milé
ani s tím, co je nemilé,
je utrpení nevidět to, co je milé
a vidět to, co je nemilé

proto nechovej nic jako milé,
neboť je zlé ztratit něco milého,
u toho již pouta nejsou k nalezení,
komu není nic milé ani nemilé

z toho, co je milé se rodí trápení,
z toho, co je milé se rodí strach,
kdo se oprostil od toho, co je milé,
pro toho není trápení, natož strachu

z toho, co je drahé se rodí trápení,
z toho, co je drahé se rodí strach,
kdo se oprostil od toho, co je drahé,
pro toho není trápení, natož strachu

z potěšení se rodí trápení,
z potěšení se rodí strach,
kdo se oprostil od potěšení,
pro toho není trápení, natož strachu

ze smyslových požitků se rodí trápení,
ze smyslových požitků se rodí strach,
kdo se oprostil od smyslových požitků,
pro toho není trápení, natož strachu

z toužení se rodí trápení,
z toužení se rodí strach,
kdo se oprostil od toužení,
pro toho není trápení, natož strachu

kdo je obdařen ctností a viděním,
je spravedlivý a zná pravdu,
kdo splnil svůj úkol,
ten je lidem milý

v kom se zrodila touha po tom, co nelze popsat
a dotkl se toho svou myslí,
koho mysl není spoutána smyslovými požitky,
o tom se říká, že pluje proti proudu

když se člověk po dlouhé nepřítomnosti
šťastně vrátí z daleka domů,
jeho příbuzní, přátelé a druhové
se radují z jeho návratu

podobně toho, kdo konal záslužné skutky,
když odejde z tohoto světa na onen svět,
záslužné skutky ho uvítají,
jako milého příbuzného, jenž se vrátil domů

17. Díl: Hněv

zanech hněvu, úplně opusť domýšlivost,
a překonej všechna pouta,
kdo nelpí na jménu-a-hmotě,
toho nepostihne žádná strast

kdo vzmáhající se hněv
jako odbržděný povoz zastaví,
toho nazývám vozatajem,
ostatní jen drží otěže

bezhněvností překonej hněv,
nedobré dobrotou překonej,
překonej lakomce štědrostí
a pravdou lháře

mluv pravdu a nepodlehni zlobě,
požádán daruj i z mála,
skrze tyto tři věci
dojdeš do společnosti bohů

mudrci, kteří zanechali ubližování
a stále ovládají své tělo,
dosáhnou neochvějného stavu,
kde dojdou oproštění od trápení

ti, kdo jsou vždy bdělí
a cvičí se dnem i nocí,
zaměřeni k odpoutání,
dojdou k ukončení zákalů

i v dávných dobách, Atulo,
nejen dnes,
byli haněni ti, kdo nemluví,
byli haněni ti, kdo mluví mnoho
i ti, kdo mluví přiměřeně byli haněni,
není ve světě ten, kdo není haněn

nebyl a nebude
ani nyní není k nalezení
ten, kdo by byl pouze haněn
nebo pouze chválen

ale ti, kdo jsou inteligentní pochválí toho,
u koho den za dnem pozorují,
že jeho jednání je bez poskvrny a je moudrý,
obdařený porozuměním, ctností a soustředěním

kdo je jako zlatý šperk,
jak by si mohl zasloužit hanu,
i bohové ho chválí,
ba i Brahmou je chválen

chraň se tělesného jednání v hněvu,
buď vládcem svého těla,
zanech špatného jednání tělem
a praktikuj spránvé jednání tělem

chraň se mluvení v hněvu,
buď vládcem své řeči,
zanech špatného jednání řečí
a praktikuj spránvé jednání řečí

chraň se myšlení v hněvu,
buď vládcem svého myšlení,
zanech špatného jednání myslí
a praktikuj spránvé jednání myslí

mudrci, kteří ovládají své tělo,
kteří ovládají svou řeč,
mudrci, kteří ovládají svou mysl,
ti se zcela a dokonale ovládají

18. Díl: Poskvrna

jsi nyní jako zežloutlý list,
poslové smrti tě již očekávají,
stojíš u výchozí brány
a nemáš nic co by sis vzal na cestu

proto si v sobě vytvoř ostrov
a rychle usiluj aby ses stal moudrým,
zbavíš-li se poskvrn a nečistot,
přijdeš do nebeské říše ušlechtilých

jsi nyní u konce života,
dospěl jsi do blízkosti smrti,
není už pro tebe spočinutí
a nemáš nic co by sis vzal na cestu

proto si v sobě vytvoř ostrov
a rychle usiluj aby ses stal moudrým,
zbavíš-li se poskvrn a nečistot,
nepůjdeš znovu vstříc zrození a stárnutí

nechť se moudrý postupně,
trošku po trošce, kousek po kousku
tak jako zlatník stříbro,
zbavuje poskvrn

jako rezavá skvrna vzniklá ze železa,
sama toto železo stravuje,
tak toho, kdo žije zhýrale
jeho vlastní činy přivedou do bědných stavů

nerecitování je poskvrnou ústní tradice,
netečnost je poskvrnou domácnosti,
poskvrnou krásy je lenost,
nedbalost je poskvrnou ochránce

ženu poskvrňuje špatné chování,
chamtivost je poskvrnou dárce,
zlé věci jsou poskvrnou
na tomto i na onom světě

avšak je ještě větší poskvrna než tyto poskvry,
nevědomost je největší poskvrnou,
této poskvrny se zbavte
a budete bez poskvrny, mniši

snadný život má nestoudník,
který je chytrý jako vrána, pomlouvá druhé,
je úskočný a drzý [nadutý]
a jeho živobytí je pošpiněné

ten, kdo zná stud má však těžký život,
kdo stále hledá jen čistotu,
není líný ani drzý [nadutý],
jeho živobytí je čisté a je prozíravý

když zabíjí živé bytosti,
mluví lži,
bere ve světě to, co mu nebylo darováno,
chodí za ženou druhého

a požívání opojných nápojů
když se člověk oddává,
již zde, v tomto světě, si
vykopává svůj vlastní kořen

toto milý člověče poznej:
zlé stavy postihnou neukázněného,
proto nedopusť aby tě chtivost a špatnost
na dlouhou dobu stáhly do utrpení

podle své víry dávají
lidé, podle své důvěry,
kdo by se zde rmoutil
kvůli jídlu a pití, jež dostali ostatní,
ani ve dne, ani v noci,
soustředění ne-dosáhne

kdo však takové [myšlenky] vymýtil,
vykořenil a zcela zavrhl,
ať ve dne či v noci,
soustředění dosáhne

není ohně, jež by se vyrovnal vášni,
není posedlosti, jež by se vyrovnala nenávisti,
není sítě [pasti], jež by se vyrovnala zaslepenosti,
není proudu, jež by se vyrovnal toužení

snadné je vidět chyby druhých,
vlastní však těžké je vidět,
druhých chyby jsou
probírány jako plevy,
vlastní však skrývány,
jako svůj hřích zapírá podvodník

kdo vidí jen chyby druhých
a neustále vnímá jejich provinění,
u toho zákaly jen narůstají,
je vzdálen odstranění zákalů

[pravá] cesta není v prostoru,
[pravý] asketa není vně [nejeví se navenek],
lidé si libují v mentální rozbujelosti,
Tathágatové jsou však prosti mentální rozbujelosti

[pravá] cesta není v prostoru,
[pravý] asketa není vně [nejeví se navenek],
[mentální] formace nejsou věčné,
v Probuzených není rozrušenost

19. Díl: Spravedlnost

není spravedlivý ten,
kdo správnost neuváženě posuzuje,
co je správné a co je nesprávné -
obojí by měl moudrý rozvážit

kdo uváženě, podle Dhammy
a nestranně vede druhé,
ten je ochráncem Dhammy a [pravým] mudrcem,
ten je nazýván „spravedlivý“

není moudrým ten,
kdo toho mnoho namluví,
kdo zajišťuje bezpečí, kdo je prost zášti a prost strachu,
ten je nazýván „moudrý“

není držitelem Dhammy ten,
kdo toho mnoho namluví,
kdo však třeba jen málo vyslechl,
Dhammu však svým tělem uzřel,
ten je držitelem Dhammy,
ten není nedbalý Dhammy

není Thérou [Starším] ten,
kdo má jen zšedlé vlasy na hlavě,
někdo může být pokročilého věku,
a [přesto] je nazýván „starý hlupák“

kdo je však naplněn pravdou a Dhammou,
je nenásilný, ukázněný a zkrocený,
ten je mudrcem bez poskvrny,
ten je nazýván „Théra“

ani ozdobná mluva,
ani půvabný vzhled
ne-dělají dobrého člověka,
je-li závistivý, chamtivý a falešný

kdo však takové [vlastnosti] vymýtil,
vykořenil a zcela zavrhl,
ten je mudrcem, jenž zanechal nenávisti,
ten je nazýván „dobrý člověk“

kdo má jen oholenou hlavu není asketou,
nedbá-li etických zásad a mluví falešně,
kdo je obdařen žádostmi a chtivostí,
jak by mohl být asketou?

kdo však v sobě utišil zlé vlastnosti,
ať malé či velké, všechny
zlé vlastnosti kdo utišil,
ten je nazýván „asketa“

není mnichem ten,
kdo jen žije z almužních darů ostatních,
kdo praktikuje odporné věci,
ten vůbec není mnichem

kdo se však nad dobro i zlo
povznesl čistým životem
a kráčí světem s rozvahou,
ten je nazýván „mnich“

ten, kdo jen mlčí není mudrcem
je-li pošetilý a nevědoucí,
kdo však jako na vahách považuje
a vybírá to nejlepší, ten je moudrý

kdo se vyvaruje zlých činů,
ten je mudrcem, proto je mudrcem,
kdo zná oba světy,
ten je nazýván „mudrc“

není ušlechtilým ten,
kdo živým bytostem ubližuje,
kdo neubližuje žádným živým bytostem,
ten je nazýván „ušlechtilý“

ne[mysli si], že když jsi dbal etických zásad
a mnoho studoval
či získal soustředění
nebo pobýval v odloučení:

„dospěl jsem k blaženosti odříkání,
kterou neprožívají obyčejní světští lidé“ -
tuto důvěru v sobě ne-chovej, mnichu,
dokud jsi nedosáhl odstranění zákalů

20. Díl: Stezka

ze stezek osmičlenná je nejlepší,
z pravd čtyři pravdy,
bezvášnivost je nejlepší z věcí [ze stavů],
z dvounohých bytostí ten, kdo je vidoucí

jen toto je stezka a není jiné
k očištění vidění,
po ní postupujte
a Máru oslepíte

budete-li po ní postupovat,
učiníte konec strasti,
ukazuji tuto stezku,
když jsem konečně poznal, jak vytrhnout šíp [strasti]

vy sami musíte vyvinout horlivost,
pouze ukazatelé cesty jsou Tathágatové,
ti, kdo postupují po stezce se osvobodí -
dlící v meditačním pohroužení—z Márových pout

všechny formace jsou nestálé,
když to někdo moudře nahlédne,
tak se odvrátí od utrpení,
to je stezka k očištění

všechny formace jsou strastné,
když to někdo moudře nahlédne,
tak se odvrátí od utrpení,
to je stezka k očištění

všechny věci [stavy] jsou ne-já,
když to někdo moudře nahlédne,
tak se odvrátí od utrpení,
to je stezka k očištění

kdo neusiluje, když je čas k úsilí,
jsa mladý a silný se oddává letargii,
místo aby byl rozhodné mysli, jsa líný
a letargický, stezku moudrosti nenalezne

kdo hlídá svou řeč a dobře ovládá svou mysl,
nechť ani tělesně neprospěšný čin nevykoná,
nechť tyto tři cesty činu očistí
a vzbudí v sobě stezku, hlásanou zřeci

z oddanosti se rodí vědění,
bez oddanosti vědění zaniká,
tyto dvě cesty pochopiv -
rozvoj a úpadek,
měl by se člověk zařídit tak,
aby jeho vědění vzrůstalo

celý les [žádostí] pokácejte, nejen nějaký strom,
z tohoto lesa se rodí strach,
když vymýtíte celý les i s podrostem,
budete, mniši, odpoutaní [vyhaslí]

dokud není vymýcen i podrost [žádostí] -
byť nepatrný—muže po ženě,
jeho mysl je k ní připoutaná
jako mléko sající tele ke své matce

vymyť sebelásku,
jako bys na podzim vytrhl lilii,
rozviň tuto stezku k míru
a k odpoutání [vyhasnutí], kterou vykládá Blažený

„zde strávím dobu dešťů,
zde zimu, zde léto“ -
tak uvažuje pošetilec,
který nechápe nebezpečí

kdo je opojen svými potomky a majetkem,
člověk s ulpívající myslí,
jako na spící vesnici velká povodeň ,
tak na něj přijde a uchvátí ho smrt

ani synové nejsou ochranou,
ani otec či jiní blízcí,
koho uchopí ukončitel životů,
nemá již ochrany u příbuzných

pochopiv tento určující smysl,
moudrý a ctností střežený člověk,
stezku vedoucí k odpoutání [vyhasnutí]
nechť rychle očistí

21. Díl: Různé

je-li možné opuštěním omezeného štěstí
spatřit rozsáhlé štěstí,
pak moudrý opustí omezené štěstí
aby spatřil rozsáhlé štěstí

kdo způsobuje ostatním utrpení,
v touze po vlastním štěstí,
zaplete se do spleti nenávisti
a z této nenávisti [zášti] se nevyprostí

ti, kdo odmítají to, co by měli dělat
a dělají to, co by neměli dělat -
drzí a nedbalí -
u těch zákaly jen narůstají

ale ti, kdo jsou správně upevnění,
stále si uvědomují tělo,
neprovádějí to, co by neměli
a vytrvale konají to, co by měli,
uvědomělí a jasně chápající -
ti dojdou k ukončení zákalů

když zabil matku [žádostivost] a otce [klam „já“],
dva bojovné krále [víru ve věčnou existenci a víru v úplný zánik],
a zničil království a jeho poddané [šest smyslových základen a vášeň],
putuje bráhman prost strázně

když zabil matku [žádostivost] a otce [klam „já“],
dva učené krále [víru ve věčnou existenci a víru v úplný zánik],
když zabil pětici tygrů [pět mentálních překážek],
putuje bráhman prost strázně

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří si dnem i nocí
stále uvědomují [připomínají] Buddhu

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří si dnem i nocí
stále uvědomují Dhammu

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří si dnem i nocí
stále uvědomují Sanghu

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří si dnem i nocí
stále uvědomují tělo

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří dnem i nocí
těší svou mysl neubližováním

jsou probuzení, zcela probuzení -
vždy—Gótamovi žáci,
kteří dnem i nocí
těší svou mysl [meditačním] rozvíjením

je těžké odejít do bezdomoví a nalézt v tom uspokojení,
těžký a strastný je život hospodáře,
strastné je pobývání mezi cizími lidmi,
poutník [životy] je stále stíhán strastmi,
proto nebuďte jen poutníky [životy],
nedejte se stále stíhat strastmi

kdo je obdařen důvěrou a ctností,
dosáhne slávy a bohatství,
kamkoli přijde,
tam bude poctěn

kdo je naplněný mírem, šíří jas již z dálky,
jako zasněžený vrcholek,
nemírný [nectnostný] však není zřetelný ani z blízka,
jako šíp vystřelený v noci

kdo sám usedá a sám uléhá,
sám se prochází a není pohodlný [líný],
kdo sám sebe krotí [ovládá],
bude spokojený v lesích

22. Díl: Peklo

ti, kdo říkají nepravdu [lžou] odcházejí do pekla,
stejně jako ti, kdo něco udělají a říkají: „neudělal jsem to“ [zapírají],
oba si po smrti budou rovni -
na onom světě—tito lidé nízkého konání

mnozí z těch, kdo se oděli oranžovým rouchem
mají zlou povahu a jsou neukáznění,
tito zlí se díky svým zlým činům
znovuzrodí v pekle

lepší je spolknout železnou kouli,
rozžhavenou jako planoucí oheň,
než takto pojídat nectnostně
a neukázněně almužní jídlo kraje

do čtyř stavů nedbalý muž,
který svádí ženu druhého upadne:
nahromadění viny [hříchu], neklidný spánek,
zatřetí hanlivá pověst a začtvrté peklo

kromě nahromadění viny [hříchu] a zlého budoucího stavu
jsou oba vystrašení i během krátké doby potěšení,
neboť i král za to uvaluje těžký trest,
proto by muž neměl svádět ženu druhého

jako ostrá tráva, je-li špatně uchopena,
tu ruku pořeže,
tak i špatně pojímaný asketický život
tě svrhne do pekla

nějaký ledabyle vykonaný čin,
nějaký nečistý zvyk
nebo pochybně vedený svatý život
nepřinese velké plody

co je třeba vykonat, to konejte
upevněně a usilovně,
neboť ledabylý odchod do bezdomoví
zvedá nejvíce prachu

je lepší nevykonat špatný čin,
neboť špatný čin [tě] poté spálí,
lepší je vykonat dobrý čin,
neboť ten [tě] nespálí

jako město na hranici země
je střeženo uvnitř i zvenku,
tak i vy střežte sami sebe,
ani okamžik nepropásněte,
ti, kdo na okamžik poleví, se pak trápí,
když do pekla se dostanou

ti, kdo se hanbí za to, co hanebné není
a nehanbí se za to, co hanebné je,
přijímají špatné názory,
tyto bytosti kráčí do bědných stavů

ti, kdo vidí nebezpečí v tom, co nebezpečné není
a nevidí nebezpečí v tom, co nebezpečné je,
přijímají špatné názory,
tyto bytosti kráčí do bědných stavů

ti, kdo vidí chybu v tom, co chybou není
a nevidí chybu v tom, co chybou je,
přijímají špatné názory,
tyto bytosti kráčí do bědných stavů

avšak ti, kdo rozpoznají chybu jakožto chybu
a bezchybnost jakožto bezchybnost,
přijímají správné názory,
tyto bytosti kráčí do šťastných stavů

23. Díl: Nága [Slon]

tak jako slon v bitvě
z luku vystřelený šíp -
je třeba snášet urážky,
neboť mnoho lidí je nectnostných

zkrocený [slon] je voděn i ve shromáždění,
na zkroceného [slona] usedne i král,
i mezi lidmi je nejlepší ten, kdo je zkrocený,
kdo umí snášet urážky

je skvělé [umět] zkrotit muly,
ušlechtilé sindhské koně
či statné velké slony,
skvělejší je však [umět] zkrotit sám sebe

neboť nelze na žádném z těchto prostředků
dojít do onoho kraje, kam noha nevkročí,
kam jen ten, kdo sám sebe dobře zkrotil,
skrze své zkrocení dojde

Dhanapálako, slona,
který je v době říje, je těžké udržet,
je-li upoután, nepožije ani sousta,
vzpomíná na sloní les a na slony

kdo je malátný, přejídá se
a ospale se povaluje
jako velký vepř na krmníku -
takový tupec vstupuje do lůna znovu a znovu

dříve se tato toulavá mysl zatoulala
kamkoli se jí zachtělo, kdekoli jí bylo libo a příjemno,
ode dneška ji však budu důkladně držet na uzdě,
tak jako chomout drží slona v říji

radujte se z dbalosti,
a dobře chraňte svou mysl,
pozvedněte se z blátivé cesty
jako slon z bahna do něhož zapadl

jestliže získáš bystrého přítele,
souputníka, který má dobré chování a je prozíravý,
pak, překonávaje všechna nebezpečí,
putuj s ním, s potěšenou a uvědomělou myslí

jestliže nezískáš bystrého přítele,
souputníka, který má dobré chování a je prozíravý,
pak, jako král, který opouští své poražené království,
putuj sám, jako osamělý slon lesem Mátanga

putovat sám je lepší,
není radno spolčovat se s pošetilci,
proto putuj sám, nekonaje zlo,
bezstarostný, jako osamělý slon lesem Mátanga

ve vzniklé nouzi mít přátele je štěstím,
spokojenost s jakýmikoliv potřebami je štěstím,
zásluhy na konci života jsou štěstím,
opuštění veškeré strasti je štěstím

štěstím ve světě je úcta k matce,
stejně tak úcta k otci je štěstím,
štěstím ve světě je úcta k asketům,
stejně tak úcta k bráhmanům je štěstím

štěstím je ctnostný život až do stáří,
štěstím je upevněná důvěra,
štěstím je nabytí moudrosti,
nekonání zla je štěstím

24. Díl: Toužení

u člověka, který žije nedbale,
toužení vzrůstá jako popínavá rostlina,
plave jen sem a tam [z života do života],
toužebně vyhledávaje plody, jako opice v lese

koho přemůže toto hrubé
a lepivé toužení ve světě,
u toho trápení narůstá
jako tráva po dešti

kdo však přemůže toto hrubé
toužení ve světě, z něhož je těžké se vymanit,
od toho trápení odpadne
jako kapky vody z lotosového květu

toto vám říkám: blaze vám,
zde shromážděným,
kteří vytrhnete kořen svého toužení,
tak jako sběrač vonných kořínků trávu,
nedopusťte aby vás—tak jako říční proud rákos -
Mára lámal [ničil] znovu a znovu

jako nepoškozený silný kořen
uťatého stromu znovu vyroste,
tak ze sklonu k toužení, není-li vykořeněn,
vyvstává toto utrpení, znovu a znovu

u koho je šestatřicet proudů [smyslnosti]
vyvěrajících z toho, co je příjemné, mohutných,
toho tento tok odplaví [do strastného stavu], tyto zhoubné názory
a myšlenky [motivy] spočívající na vášni

tyto proudy tečou všude,
popínavé rostliny [vášně] vypučí, když se uchytí,
vidíš-li jak se taková popínavá rostlina rodí,
její kořen moudře vytrhni

uvolněné a bez zábran
jsou lidské radosti,
ti, kdo hledají štěstí v příjemnostech,
vskutku tito lidé podléhají zrození a stárnutí

touhu upřednostňující lidé
se chvějí jako polapený zajíc,
spoutáni a svázáni pouty,
přicházejí k utrpení, znovu a znovu, po dlouhou dobu

touhu upřednostňující lidé
se chvějí jako polapený zajíc,
proto by měl tuto touhu odstranit
mnich, který si přeje být oproštěn od vášně

když vymítil podrost, ale zůstal obklopen lesem [žádostí],
ač mohl být vysvobozen z lesa, znovu se do lesa vrací,
pohleď na tohoto člověka,
ač mohl být vysvobozen, znovu se ke svým poutům vrací

není pevné pouto, říkají mudrcové,
které je ze železa, ze dřeva či z travních vláken,
je to zalíbení v klenotech a špercích
a toužení po ženách a dětech [potomcích]

pevné je to pouto, říkají mudrcové,
které stahuje dolů, je poddajné a je těžké se z něj vyprostit,
proto jej odetli a odešli do bezdomoví,
prosti toužení opustili příjemné smyslné požitky

ti, kdo se radují z vášně, padají do jejího proudu,
jako pavouk do sítě, kterou sám vyrobil,
proto ji mudrci odetli a odešli,
prosti toužení opustili veškerou strast

oprosti se od toho, co je před tebou i od toho, co je za tebou,
oprosti se i od toho, co je mezi tím a překroč bytí,
s myslí od všeho osvobozenou
již nepůjdeš znovu vstříc zrození a stárnutí

u člověka s rozrušenými myšlenkami
a silnou vášní, který nazírá jen [tělesnou] krásu,
velmi vzrůstá toužení,
jen si tím upevňuje pouta

kdo se však těší utišováním myšlenek,
a medituje nad [tělesnou] odporností, vždy uvědomělý,
ten učiní konec,
ten odetne Márova pouta

kdo došel cíle a je beze strachu,
prost toužení a bez poskvrny,
ten vytrhl šípy bytí
a je vtělen naposledy

kdo je prost toužení a bez lpění,
je obeznámen s texty -
se skladbu slov -
zná které předcházejí a které je následují,
ten je vtělen naposledy,
o tom se říká, že je velký člověk s velkou moudrostí

všechno jsem přemohl, všechno jsem poznal,
na žádných věcech [stavech] nelpím,
všeho jsem zanechal a jsem osvobozen odstraněním toužení:
sám jsem to přímo poznal, koho bych měl nazvat svým učitelem?

všechny dary předčí dar Dhammy,
všechny chutě předčí chuť Dhammy,
všechny radosti předčí radost z Dhammy,
odstranění toužení předčí všechno utrpení

požitky [bohatství] ničí nemoudrého člověka,
ne toho, kdo hledá druhý břeh,
z touhy po požitcích [bohatství] nemoudrý člověk
ničí ostatní i sebe

plevel ničí pole,
vášeň ničí tyto lidi,
proto—těm, kdo jsou prosti vášně -
dávání přináší velké plody

plevel ničí pole,
nenávist ničí tyto lidi,
proto—těm, kdo jsou prosti nenávisti -
dávání přináší velké plody

plevel ničí pole,
zaslepenost ničí tyto lidi,
proto—těm, kdo jsou prosti zaslepenosti -
dávání přináší velké plody

plevel ničí pole,
žádostivost ničí tyto lidi,
proto—těm, kdo jsou prosti žádostivosti -
dávání přináší velké plody

25. Díl: Mnich

ovládat své oko [zrak] je dobré,
je dobré ovládat své ucho [sluch],
ovládat svůj nos [čich] je dobré,
je dobré ovládat svůj jazyk [chuť]

ovládat své tělo je dobré,
je dobré ovládat svou řeč,
ovládat svou mysl je dobré,
je dobré zcela se ovládat,
zcela se kontrolující mnich
od veškeré strasti se osvobodí

kdo ukázní své ruce, ukázní své nohy,
ukázní svou řeč, nanejvýš se ukázní -
v niterné radosti, soustředěný
a spokojený v samotě—ten je nazýván mnichem

mnich, který ukázní svá ústa,
recituje bez rozrušení [nepovýšeně]
a objasňuje smysl Dhammy -
sladká je jeho řeč

Dhammou se těšící, z Dhammy se radující,
Dhammu zkoumající,
Dhammu si připomínající mnich
od dobré Dhammy neodpadne

nemysli na vlastní zisk,
nežij v závisti vůči ostatním,
mnich, který závidí ostatním,
soustředění nedosáhne

i když mnich nenabyl zisku,
na vlastní zisk nemyslí,
toho i bohové chválí,
kdo žije čistě a nepolevuje v úsilí

jakékoli jméno-a-hmotu,
kdo nepovažuje za své vlastní,
a kvůli tomu, co není se netrápí,
ten je nazýván mnichem

v laskavosti prodlévající mnich,
povznešený Buddhovým učením,
dosáhne stavu míru:
štěstí utišení formací

vyprázdni, mnichu, tento člun,
prázdný pro tebe bude lehčí,
odetneš-li vášeň a nenávist,
dojdeš tím k odpoutání

odetni pět [nižších pout], zanech pět [vyšších pout]
a rozviň přednostně pět [řídících schopností],
mnich, který překonal pět připoutaností
je nazýván „ten, kdo překročil záplavu“

cvič meditační pohroužení, mnichu, nebuď nedbalý,
nenech svou mysl potulovat u pramenů smyslnosti,
nespolkni z nedbalosti tuto žhavou železnou kouli,
aby ses nespálil a nenaříkal: „to je utrpení“

není meditační pohroužení u toho, kdo postrádá moudrost,
není moudrost u toho, kdo postrádá meditační pohroužení,
kdo je však obdařen meditačním pohroužením i moudrostí,
ten je již v blízkosti odpoutání

do prázdného příbytku vstupuje
mnich, který má mysl naplněnou mírem,
zakouší radost, kterou nezakouší obyčejní lidé,
ten, kdo správně a jasně vidí Dhammu

kdo správně pozná [zakusí] jakým způsobem
osobnostní skupiny vznikají a zanikají,
ten získá nadšení a radost,
neboť tím pozná bezsmrtný stav

toto jsou první kroky
moudrého mnicha, zde [v tomto učení]:
střežení svých smyslů a spokojenost,
sebekontrola podle pravidel cvičení,
sdružování se s dobrými přáteli,
čistý život a nepolevování v úsilí,

měl by mít přátelské zůsoby
a být zkušený v jednání,
tím bude naplněn radostí
a učiní konec utrpení

jako jasmín květů
uvadlých se zbavuje,
tak vášně a nenávisti
zcela se zbavte, mniši

kdo má mírné [klidné] tělo a mírnou řeč,
je mírný a dobře soustředěný,
mnich, který opustil světské návnady,
ten je nazýván „umírněný“

sám sebe napravuj [napomínej],
sám sebe zkoumej,
když střeží sám sebe a je uvědomělý,
bude mnich prodlévat blaženě

každý je sám sobě ochráncem,
každý je sám sobě vůdcem,
proto bys měl ukáznit sám sebe,
jako chovatel svého skvělého koně

radostí naplněný mnich,
povznešený Buddhovým učením,
dosáhne stavu míru:
štěstí utišení formací

když mladý mnich
bojuje [usiluje] v Buddhově učení,
ozáří tento svět,
jako z mraků vynořivší se měsíc

26. Díl: Bráhman

s odvahou odetni [zastav] proud [vznikání]
a zavrhni smyslové požitky, bráhmane,
s poznáním ukončení formací
poznáš to, co je nestvořené, bráhmane

když tyto dvě věci
bráhman překročí,
pak všechna jeho pouta
dojdou k ukončení—u toho, kdo je vědoucí

pro koho již onen svět ani tento svět,
ani onen-i-tento svět neexistuje [není k nalezení],
je prostý úzkosti a zbavený pout,
toho nazývám bráhmanem

kdo dlí bez poskvrn v meditačním pohroužení,
kdo splnil svůj úkol a je prostý zákalů,
kdo dosáhl nejvyššího cíle,
toho nazývám bráhmanem

slunce září ve dne,
měsíc svítí v noci,
bojovník září ve své zbroji,
bráhman září v meditačním pohroužení,
avšak po celý [každý] den i noc
září svým jasem Probuzený

„bráhman“ proto, že se zbavil zla,
„asketa“ proto je někdo nazýván, že žije správně,
že opustil vlastní poskvrnění,
proto je někdo nazýván „ten, kdo opustil [odešel]“

nechť nikdo neudeří bráhmana
a bráhman nechť nepovolí svému hněvu,
hanba tomu, kdo napadne bráhmana,
větší hanba, když ten povolí svému hněvu

nic není pro bráhmana lepší
než pevně ovládaná mysl vůči tomu, co je milé,
a do jaké míry se odvrátí od ubližování,
do té míry se utiší jeho utrpení

kdo tělesně, slovně
a mentálně nekoná špatné skutky,
ovládá se v těchto třech způsobech,
toho nazývám bráhmanem

od koho jsi byl poučen v Dhammě,
vyložené dokonale Probuzeným,
toho chovej v náležité úctě,
jako bráhman obětní oheň

ani splétáním vlasů, ani rodem
ani zrozením se nikdo nestane bráhmanem,
v kom je však pravda a Dhamma,
ten je čistým, ten je bráhmanem

k čemu je ti splétání vlasů, nemoudrý člověče,
k čemu je ti plášť z antilopí kůže?,
uvnitř jsi zamotaný,
navenek uhlazený

kdo se obléká do odhozených hadrů,
je vyhublý až mu vystupují žíly
a osamotě dlí v lesích v meditačním pohroužení,
toho nazývám bráhmanem

nenazývám někoho bráhmanem podle toho
z jakého lůna, z jaké matky se zrodil,
nazýván ctěným učitelem [vykladačem]
je ten, kdo nic nemá -
kdo na ničem nelpí,
toho nazývám bráhmanem

kdo odetnul všechna pouta,
není rozrušený
a je oproštěn od připoutanosti,
toho nazývám bráhmanem

kdo odetnul popruh a řemen,
otěž a uzdu,
odstranil závoru a je probuzený,
toho nazývám bráhmanem

kdo napadení, rány i pouta
snáší prost zloby
a jeho silou je síla trpělivosti,
toho nazývám bráhmanem

kdo je prost hněvu a dbalý svých povinností,
dbalý ctnosti a prost pýchy,
kdo je zkrocený a je vtělen naposledy,
toho nazývám bráhmanem

jako voda na lotosovém listě
či hořčičné semínko na hrotu jehly,
kdo na smyslových požitcích neulpí,
toho nazývám bráhmanem

kdo vzhledem k utrpení poznává,
že ho právě zde, sám pro sebe ukončil,
kdo odložil břemeno a je odpoután,
toho nazývám bráhmanem

mudrce s hlubokou moudrostí,
který rozezná co je stezka a co není stezka,
který dosáhl nejvyššího cíle,
toho nazývám bráhmanem

kdo se nesdružuje s hospodáři
ani s poutníky bez domova,
kdo žije v bezdomoví a má málo přání,
toho nazývám bráhmanem

kdo zanechal násilí [odložil hůl] vůči živým bytostem,
ať bázlivým či statečným,
kdo nezabíjí ani nenavádí ostatní k zabíjení,
toho nazývám bráhmanem

kdo je prost nepřátelství mezi nepřáteli,
mezi násilníky je umírněný [odpoutaný]
a mezi ulpívajícími je prost lpění,
toho nazývám bráhmanem

od koho vášeň i nenávist,
domýšlivost i pohrdavost odpadla
jako hořčičné semínko z hrotu jehly,
toho nazývám bráhmanem

kdo ne-hrubá, poučná
a pravdivá slova pronáší,
kdo nikoho neuráží,
toho nazývám bráhmanem

kdo zde—ať dlouhé či krátké,
malé či velké, krásné či ošklivé -
ve světě nebere nic nedarovaného,
toho nazývám bráhmanem

u koho není k nalezení touha
po tomto světě či po onom světě [po smrti],
kdo je zbaven touhy a je odpoutaný,
toho nazývám bráhmnem

u koho není k nalezení místo jeho lpění
a je prost pochybností díky konečnému poznání,
kdo dosáhl hlubiny bezsmrtnosti,
toho nazývám bráhmanem

kdo zde [v tomto světě] dobro i zlo,
obě tato lpění překonal
a je prost trápení, bez poskvrny, čistý,
toho nazývám bráhmanem

kdo je jako měsíc, neposkvrněný a čistý,
čirý a klidný,
kdo zcela odstranil zalíbení v bytí,
toho nazývám bráhmanem

kdo tuto nebezpečnou a obtížnou cestu,
koloběh životů a zaslepenost překonal,
kdo překročil na druhý břeh a dlí v meditačním pohroužení,
kdo je prost žádostí, prost pochybností,
odpoutaný skrze neulpívání,
toho nazývám bráhmanem

kdo zde, opustiv smyslné požitky,
odejde z domova do bezdomoví,
kdo zcela ukončil [odstranil] smyslné bytí,
toho nazývám bráhmanem

kdo zde, opustiv toužení,
odejde z domova do bezdomoví,
kdo zcela ukončil [odstranil] toužení po bytí,
toho nazývám bráhmanem

kdo opustil lidská pouta
a překonal i pouta nebeská,
kdo je zbaven všech pout,
toho nazývám bráhmanem

kdo opustil libost i nelibost,
kdo je vychladlý a prostý přivlastňování,
kdo je hrdinou, jenž přemohl celý svět,
toho nazývám bráhmanem

kdo zná zanikání [odcházení] bytostí
a jejich znovuvyvstávání, v celistvosti,
kdo je bez lpění, blažený a probuzený,
toho nazývám bráhmanem

ten, jehož směr [místo určení] neznají
bohové, nebešťané ani lidé,
kdo je oproštěný od zákalů, zasloužilý,
toho nazývám bráhmanem

pro koho je minulost, budoucnost
i to, co je mezi tím nicotou,
kdo na ničem nelpí,
toho nazývám bráhmanem

kdo je vůdce a ušlechtilý hrdina,
kdo je velkým zřecem, jenž nad vším zvítězil,
kdo je prost žádostí, očištěný od zla a probuzený,
toho nazývám bráhmanem

kdo své dřívější životy poznal
a nebeské světy i místa utrpení uzřel,
kdo ukončení zrozování dosáhl
a je mudrcem s dokonalým přímým poznáním,
kdo dovršil vše, co lze dovršit,
toho nazývám bráhmanem

Konec sbírky Dhammapada