[Výbor]

(1.)Bráhmane, jako když je voda vhrnci nasycena červenou, žlutou, modrou nebo hnědou barvou, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět.

Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá smyslí upoutanou (1.)smyslnou vášní (kámarága), pod vlivem smyslné vášně, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé smyslné vášně, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(2.)Bráhmane, jako když voda vhrnci vře a klokotá nad rozpáleným ohněm, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět.

Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá smyslí upoutanou (2.)zlovůlí (bjápáda), pod vlivem zlovůle, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé zlovůle, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(3.)Bráhmane, jako když je voda vhrnci prostoupena mechem a bahnem, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět.

Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá smyslí upoutanou (3.)lenivostí a malátností (thínamiddha), pod vlivem lenivosti a malátnosti, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé lenivosti a malátnosti, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(4.)Bráhmane, jako když je voda vhrnci čeřená větrem, nestálá, neklidná a zvlněná, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět.

Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá smyslí upoutanou (4.)neklidem a rozrušeností (uddhaččakukkučča), pod vlivem neklidu a rozrušenosti, tak nepoznává podle skutečnosti únik od tohoto vzniklého neklidu a rozrušenosti, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(5.)Bráhmane, jako když je hrnec skalnou, zčeřenou a bahnitou vodou postaven do temnoty, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět.

Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá smyslí upoutanou (5.)pochybovačností (vičikiččhá), pod vlivem pochybovačnosti, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé pochybovačnosti, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.