V Sávatthí...

„Vyložím vám, mniši, čtyřiačtyřicet předmětů poznání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.“—„Ano, pane,“ odpověděli mniši.

Vznešený pravil: „Jakých, mniši, je těchto čtyřiačtyřicet předmětů poznání?

Znalost stárnutí a smrti, znalost vzniku stárnutí a smrti, znalost ustání stárnutí a smrti, znalost cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

Znalost zrození, znalost vzniku zrození, znalost ustání zrození, znalost cesty vedoucí k ustání zrození.

Znalost bytí, znalost vzniku bytí, znalost ustání bytí, znalost cesty vedoucí k ustání bytí.

Znalost uchopování, znalost vzniku uchopování, znalost ustání uchopování, znalost cesty vedoucí k ustání uchopování.

Znalost toužení, znalost vzniku toužení, znalost ustání toužení, znalost cesty vedoucí k ustání toužení.

Znalost pociťování, znalost vzniku pociťování, znalost ustání pociťování, znalost cesty vedoucí k ustání pociťování.

Znalost doteku, znalost vzniku doteku, znalost ustání doteku, znalost cesty vedoucí k ustání doteku.

Znalost šesti základen, znalost vzniku šesti základen, znalost ustání šesti základen, znalost cesty vedoucí k ustání šesti základen.

Znalost jména-a-hmoty, znalost vzniku jména-a-hmoty, znalost ustání jména-a-hmoty, znalost cesty vedoucí k ustání jména-a-hmoty.

Znalost vědomí, znalost vzniku vědomí, znalost ustání vědomí, znalost cesty vedoucí k ustání vědomí.

Znalost formací, znalost vzniku formací, znalost ustání formací, znalost cesty vedoucí k ustání formací.

Těmto se, mniši, říká ‚čtyřiačtyřicet předmětů poznání.‘

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?

To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.

To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Se vznikem zrození vzniká stárnutí a smrt, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti, takto zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli stárnutí a smrti, porozuměli vzniku stárnutí a smrti, porozuměli ustání stárnutí a smrti, porozuměli cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti—všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí stárnutí a smrti, porozumějí vzniku stárnutí a smrti, porozumějí ustání stárnutí a smrti, porozumějí cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti—všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ‚ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.‘

Co je to, mniši zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí? (opakuje se jako v řeči č. 2)

Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla, formace řeči, formace mysli. Těmto se, mniši, říká formace.

Se vznikem nevědomosti vznikají formace, s ustáním nevědomosti ustávají formace. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací, takto zná cestu vedoucí k ustání formací:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli formacím, porozuměli vzniku formací, porozuměli ustání formací, porozuměli cestě vedoucí k ustání formací—všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí formacím, porozumějí vzniku formací, porozumějí ustání formací, porozumějí cestě vedoucí k ustání formací—všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ‚ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem (ditthisampanno), obdařený viděním (dassanasampanno), dospěvší k této dobré Dhammě (ágato imam saddhammam), vidoucí tuto dobrou Dhammu (passati imam saddhammam), obdařený věděním cvičícího se (sekkhéna ňánéna samannágato), vstoupivší do proudu Dhammy (dhammasotam samápanno), ušlechtilý (arijo), vybavený pronikavým porozuměním (nibbedhikapaňňo), stojící přímo u bran bezsmrtnosti (amatadváram áhačča titthati).‘