Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval nedaleko Sávatthí, ve Východní zahradě, v paláci Migárovy matky. Tehdy, ve sváteční den, patnáctého dne za úplňku, seděl Vznešený k večeru pod širým nebem, obklopen mnišskou obcí. Rozhlédl se kolem po mnišské obci, jež byla naprosto tichá, a pak mnichy oslovil:

Bude-li se vás, mniši, někdo ptát: „Proč nasloucháte oněm naukám, jež jsou dobré, ušlechtilé, spásné a vedou k probuzení?“ měli byste mu odpovědět: „Abychom poznali tak, jak [skutečně] jsou, dvojice jevů.“ – „A o jaké dvojici mluvíte?“ – „Toto je utrpení, toto je vznik utrpení“ – to je první úvaha. „Toto je ustání utrpení, toto je cesta vedoucí k ustání utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní (ditthé va dhammé aňňá), anebo, zbývá-li něco, nenávrat (sati vá upádisésé anágámitá).

Tak pravil Vznešený. A když Blažený (Sugato) toto řekl, Mistr (Satthá)dále pravil:

Ti, kdo neznají utrpení a vznik utrpení,
ani kde všechno utrpení beze zbytku ustává,
ti neznají stezku vedoucí k utišení utrpení

a postrádajíce osvobození mysli (čétovimutti)
i osvobození porozuměním (paňňávimutti),
nedokážou učinit konec [strasti].
Ti, věru, zakoušejí zrození a stárnutí.

Ti, kdo znají utrpení a vznik utrpení,
a kde všechno utrpení beze zbytku ustává,
ti znají i stezku vedoucí k utišení utrpení

a obdařeni osvobozením mysli
i osvobozením díky porozumění,
dokážou učinit konec [strasti].
Ti již nezakoušejí zrození a stárnutí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli přivlastňování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním přivlastňování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Strasti světa, ve svých nespočetných podobách,
vznikají díky přivlastňování.
Nevědomý pošetilec, jenž si vytváří vlastnictví,
zakouší utrpení znovu a znovu.
Proto by si rozumný člověk neměl vytvářet vlastnictví,
vidí-li zrod a vznikání strasti.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli nevědomosti“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním nevědomosti nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ti, kdo znovu a znovu procházejí
koloběhem zrození a smrti v té či oné formě bytí,
takto putují jen díky své nevědomosti.

Tato nevědomost je totiž velká zaslepenost,
díky níž toto putování tak dlouho trvá.
Avšak bytosti obdařené věděním
již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli formacím“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním formací nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení,
je to vše kvůli formacím (sankhárá).
S ustáním formací
nevzniká žádné utrpení.

Pro toho, kdo zná toto nebezpečí,
že „utrpení je podmíněno formacemi“,
s utišením všech formací, s ustáním vjemů,
dochází k vyhlazení utrpení.

Ti, kdo toto znají tak, jak to [skutečně] je,
moudří muži se správným zřením a věděním,
ti překonali Márova pouta svým správným porozuměním
a již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli vědomí“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vědomí nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení,
je to vše kvůli vědomí (viňňána).
S ustáním vědomí
nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „utrpení je podmíněno vědomím“,
s utišením vědomí
bez žádosti zcela vyhasne (niččháto parinibbuto ti).

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli doteku“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním doteku nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ti, kdo jsou ve vleku doteků (phassa)
a následují tok bytí,
kráčejíce po špatné stezce,
jsou vzdáleni od zničení pout.

Avšak ti, kdo plně porozuměli doteku
a radují se z utišení díky svému poznání,
ti, věru, díky pochopení doteku
bez žádosti zcela vyhasnou.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli pociťování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním pociťování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Cokoliv je pociťováno, uvnitř i vně,
jako příjemné (sukha) či nepříjemné (dukkha)
nebo ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukha),

když to mnich chápe jako strastné,
svou povahou klamné a pomíjivé,
když znovu a znovu pozoruje, jak to zaniká,
tak díky vyhlazení pocitů
bez žádosti zcela vyhasne.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli toužení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním toužení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Člověk, jenž je doprovázen toužením (tanhá),
putuje dlouhou dobu
a nevystoupí z koloběhu bytí
v tom či onom stavu.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „toužení je vznikem utrpení“,
měl by kráčet s bdělou pozorností,
prost toužení i ulpívání.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli uchopování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním uchopování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Uchopováním je podmíněno bytí (bhava);
co vstoupilo v bytí, směřuje k utrpení;
pro zrozené je tu smrt:
takový je vznik utrpení.

Proto moudří muži se správným porozuměním,
kteří vyhladili uchopování a poznali konec zrození (džátikkhajo),
již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli aktivitě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním aktivity nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení,
je to vše kvůli aktivitě (árambha).
S ustáním aktivity
nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „utrpení je podmíněno aktivitou“,
zanecháním veškeré aktivity
je osvobozen, prost aktivity.

Jeho toužení po bytí (bhavatanhá) je odťato,
jeho mysl je klidná,
překonal koloběh zrozování
a není již pro něj dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli výživě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním výživy nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení,
je to vše kvůli výživě (áhára).
S ustáním výživy
nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „utrpení je podmíněno výživou“,
když plně porozuměl veškeré výživě
a je nezávislý na veškeré výživě,

když dokonale poznal zdraví
díky úplnému zničení zákalů (ásavakkhaja) –
cvičící [mnich], po úvaze,
stojí [pevně] v Učení, má poznání
a vymyká se označení (sankham na upéti).

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli vzrušení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vzrušení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoli utrpení,
je to vše kvůli vzrušení (iňdžita).
S ustáním vzrušení
nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „utrpení je podmíněno vzrušením“,
opustí proto pnutí emocí, ukončí formace
a měl by kráčet s bdělou pozorností,
prost emocí a uchopování.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Kdo je závislý, u toho je chvění“ – to je první úvaha. „Kdo je nezávislý, ten se nechvěje“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Kdo je nezávislý, ten se nechvěje (anissito na čalati),
ale kdo je závislý a uchopuje bytí
v tom či onom stavu,
ten nikdy nepřestane putovat (samsáram nátivattati).

Mnich, jenž zná toto nebezpečí,
že „v závislostech číhá velká hrozba“,
měl by kráčet s bdělou pozorností,
nezávisle, bez uchopování.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Nehmotné stavy, mniši, jsou klidnější než hmotné stavy“ – to je první úvaha. „Ustání je klidnější než nehmotné stavy“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Bytosti obdařené hmotnou formou
i ty, žijící v nehmotném světě,
neznajíce ustání (nirodha),
vstupují do dalšího bytí.

Avšak ti, kdo plně porozuměli hmotné formě
a nezůstali vězet v nehmotném,
jsou vysvobozeni v ustání
a smrt nechali za sebou.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za pravdu, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako klam“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za klam, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako pravdu“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Pohleď na tento svět s jeho bohy,
jak považuje ne-Já za Já,
a ponořen v jménu-a-hmotě
si myslí, že „toto je pravda (sačča)“.

Jakkoli se o tom domýšlejí (jéna jéna hi maňňanti),
je tomu vždy jinak (tato tam hoti aňňathá).
V tom je totiž onen klam,
neboť vše pomíjivé má klamnou povahu.

Vyhasnutí však nemá klamnou povahu (amosadhammam nibbánam).
To ušlechtilí pravdivě vědí.
Díky pochopení pravdy
jsou bez žádosti, dokonale vyhaslí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za slast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako strast“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za strast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako slast“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Tvary, zvuky, chutě, vůně, dotyky
a všechny představy
jsou příjemné, půvabné a milé,
dokud „existují“.

Svět s jeho bohy to považuje za slast,
avšak to, že končí,
to je pro ně strast.

Ustání osobnosti (sakkájass’uparodhanam) vidí ušlechtilí
jako pravou blaženost.
Toto vidí opačně než celý zbytek světa.

Co druzí nazývají slast,
to ušlechtilí označují za strast.
Co druzí nazývají strast,
to ušlechtilí znají jako slast.
Pohleď na toto Učení,
jež není snadné pochopit:
nevědomí jsou zde zmateni.

Temné je to pro ty, kdo jsou zahaleni,
zaslepeni jsou zde ti, kdo nevidí.
Avšak pro ty, kdo vidí a jsou bdělí,
je to odkryté jako světlo samo.
Tak blízko – a přesto to neznají,
pošetilci, nezkušení v Učení.

Pro ty, kdo jsou uchváceni vášní bytí (bhavarága),
sledují tok bytí (bhavasota)
a přešli do Márovy říše,
není snadné porozumět tomuto Učení.

Kdo jiný, kromě ušlechtilých,
si zaslouží poznat onen stav,
kterému když dokonale porozuměli,
tak bez zákalů dokonale vyhasnou?

Tak pravil Vznešený. Mniši byli spokojeni a zaradovali se ze slov Vznešeného. A během tohoto výkladu byly mysli šedesáti mnichů osvobozeny od zákalů díky neuchopování (anupádája ásavéhi čittáni vimuččimsu).