V Sávatthí...

Tehdy se hospodář Anáthapindika vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Vznešený takto oslovil hospodáře Anáthapindiku, sedícího po straně:

„Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach, když je obdařen čtyřmi znaky vstoupení do proudu (čatúhi sotápattijangéhi samannágato), když svým porozuměním (paňňája) dobře nazřel (sudittho) a pronikl (suppatividdho) ušlechtilou metodu (arijo ňájo), tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci: ‚Nehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v bědném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu (sotápannohamasmi), unikl jsem záhubě (avinipátadhammo), mám jistotu (nijato) a mířím k probuzení (sambodhiparájano).‘

Jaký paterý záštiplný strach pro něj utichl?

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ničitel živého (pánátipátí), kvůli ničení živého, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší—tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje ničení živého, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo bere nedarované (adinnádájí), kvůli braní nedarovaného, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší—tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje braní nedarovaného, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo jedná nemravně ve věcech smyslné rozkoše (kámésumiččháčárí), kvůli smyslné nemravnosti, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší—tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje smyslné nemravnosti, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který lhář (musávádí), kvůli lhaní, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší—tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje lhaní, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo požívá alkoholické nápoje a opojné látky způsobující nedbalost (surámérajamadždžapamádatthájí), kvůli jejich požívání, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší—tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje požívání alkoholických nápojů a opojných látek způsobujících nedbalost, pro něj takto utichl.

Tento paterý záštiplný strach pro něj utichl.

Jakými čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen?

Zde, hospodáři, je ušlechtilý žák (arijasávako) obdařen neochvějnou důvěrou v Buddhu (buddhe aveččappasádéna samannágato): ‚Takový je Vznešený (itipi so bhagavá)—je zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddho), obdařený věděním a (ctnostným) jednáním (vidždžáčaranasampanno), blažený (sugato), znalec světa (lokavidú), nepřekonatelný vůdce těch, kteří vést se dají (anuttaro purisadammasárathí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený (buddho) a vznešený (bhagavá,ti).‘

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu (dhamme aveččappasádéna samannágato) : ‚Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkháto bhagavatá dhammo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí (k cíli) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti).‘

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu (sanghe aveččappasádéna samannágato): ‚Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (suppatipanno bhagavato sávakasangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžuppatipanno bhagavato sávakasangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájappatipanno bhagavato sávakasangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčippatipanno bhagavato sávakasangho)—totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisajugáni), osm jednotlivců (attha purisapuggalá). Tato obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávakasangho) je hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (páhunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalíkaraníjo). Je nesrovnatelným polem zásluh (anuttaram puňňakkhétam) pro tento svět (lokassá,ti).‘

Je obdařen ctnostmi, jež jsou milé ušlechtilým (arijakantéhi síléhi samannágato), jsou neporušené (akhandéhi), nezkrácené (aččhiddéhi), neposkvrněné (asabaléhi), neznečištěné (akammáséhi), oprošťující (bhudžisséhi), chválené moudrými (viňňuppasatthéhi), nepřekroucené (aparámatthéhi), prospívající soustředění (samádhisamvattanikéhi).

Těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen.

A jakou ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním?

Zde, hospodáři, ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání:

Je-li toto, je i ono,

s vyvstáním tohoto vyvstává ono,

není-li toto, není ani ono,

s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...

Takové je ustání celého tohoto množství strasti.“

Tuto ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním.

Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl tento paterý záštiplný strach, když je obdařen těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu, když svým porozuměním dobře nazřel a pronikl tuto ušlechtilou metodu, tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci:

‚Nehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v bědném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu, unikl jsem záhubě, mám jistotu a mířím k probuzení.‘“