Mnich, který ukázní svůj hněv, hned jak v něm vyvstane,
tak jako lze léčivými bylinami zastavit šířící se jed,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne svou vášeň (rága),
tak jako lze u kořene utrhnout lotosový květ,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne své toužení (tanhá),
tak jako lze vysušit prudce tekoucí proud,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku vytrhne svou domýšlivost (mána),
tak jako velká povodeň utrhne chatrný rákosový most,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který nenachází žádné jádro (sára) v bytí,
tak jako na fíkovníku nelze najít květy,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž v sobě nechová žádnou zášť
a překonal bytí v tom či onom stavu,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jehož [špatné] myšlenky jsou vyhlazeny,
beze zbytku uvnitř odstraněny,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu,
který překonal celou tuto rozbujelost (papaňča),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví o světě, že „toto vše je falešné“ (sabbam vitatham idan ti),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost chtivosti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost vášně, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost nenávisti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost zaslepenosti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž nejsou žádné [zhoubné] sklony (anusajá)
a kořeny všeho neblahého byly vyhubeny,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž není nic zrozeno z úzkosti,
co by mohlo způsobit jeho návrat na tento břeh,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž není nic zrozeno z touhy,
co by u něj mohlo zapříčinit připoutanost k bytí,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který odstranil pět překážek (paňča nívaraná),
je bez starostí, překonal nejistotu a vytrhl svůj šíp (salla),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.